Proč se Rusové v Česku bojí mluvit o válce?

Od začátku aktivní fáze války na Ukrajině se od Rusů žijících v Česku a dalších evropských zemích stále častěji požaduje, aby jasně vyjádřili svůj postoj k aktuálním událostem. Někdy to zachází až do absurdní logiky: každý, kdo z jakéhokoli důvodu svůj postoj veřejně nevyjadřuje, je automaticky považován za podporovatele války a příznivce ruských akcí.

Realita je však úplně jiná: drtivá většina Rusů žijících v Česku je opozičně naladěná, staví se proti válce a kriticky vnímá ruskou vládu. Stačí si připomenout, že Putin utrpěl drtivou porážku ve volebním okrsku na velvyslanectví v Praze. I podle oficiálních údajů ruské Ústřední volební komise získal méně než 15% hlasů. Podle výsledků nezávislých exit pollů dokonce pouze kolem 4%. To je jeden z nejnižších výsledků na světě. Mnoho Rusů právě odešlo z Ruska do České republiky, protože nesouhlasí s ruským politickým kurzem a nemožností ho změnit.

Proč tedy Rusové v Česku o tom nemluví na každém kroku? Důvod je prostý – ani když žijí v Evropě, nejsou v bezpečí. Pokud Rus nesouhlasí s válkou, nepodporuje politiku ruské vlády, má pozitivní vztah k Ukrajincům a sdílí evropské a demokratické hodnoty, on a jeho rodina se ocitají ve velmi zranitelné situaci.

Často lze slyšet: „Ale vždyť už nejste v Rusku, tady vám nic nehrozí!“ Bohužel je to velmi rozšířený mýtus, který nemá mnoho společného s realitou. A nejde jen o nutnost občas cestovat do Ruska kvůli tamním rodičům. Ani o obavy spojené s majetkem, který tam zůstal. Ne, realita je taková, že v nebezpečí jsou i lidé, které s Ruskem nespojuje nic jiného než místo narození a občanský průkaz. A co je ještě horší – mechanismy Česka a EU, které by měly chránit lidi před politickým pronásledováním jejich domovské země, v praxi téměř nefungují.

Podle expertů OSN pro lidská práva po začátku plnohodnotné války na Ukrajině v únoru 2022 výrazně vzrostly represe v Rusku a dosáhly úrovně stalinských čistek. Do ruského trestního zákoníku byly přidány nové články s velmi širokou interpretací. Podle lidskoprávní organizace Memorial (zakázané v Ruské federaci) je v ruských věznicích v současnosti více než 1100 politických vězňů. Jak uvádí Mediazona, od začátku válečného konfliktu na Ukrajině je projednáno přes 10 000 trestních případů za odmítnutí vojenské služby. Radio Svoboda uvádí, že více než 20 000 Rusů bylo zadrženo v Rusku během protestů proti válce na Ukrajině.

Podívejme se, co hrozí ruskému občanovi za nesouhlas s politikou současné vlády. Například paragraf o „diskreditaci armády“, pod tento paragraf ruské soudy zahrnují téměř cokoli. Stačí říct „Ne válce!“, nebo dokonce jen nazvat válku „válkou“ (protože podle oficiálního stanoviska ruských úřadů se jedná o „speciální vojenskou operaci“). Trestem může být pokuta až 300 000 rublů (~80000 CZK) nebo až 3 roky vězení.

Ještě horší je zákon o „šíření dezinformací“. Podle ruských úřadů jsou „dezinformacemi“ jakékoli informace, které oficiálně popírají. To znamená, že jakýkoliv příspěvek o událostech, které ruská vláda cenzuruje nebo překrucuje, může vést k trestu až 1,5 milionu rublů (~400000 CZK) nebo až 10 let vězení. Příkladem je případ Alexandry Skočilenko.

Za veřejné úvahy o tom, zda by určité území mělo nebo nemělo patřit k Ruské federaci, může být udělena pokuta až 100 000 rublů nebo trest 5 let vězení.
Ruské úřady také často používají zákon o „ospravedlňování terorismu“ k postihování protiválečných aktivistů, což může znamenat pokutu až 1 milion rublů nebo až 5 let vězení.

Zkrátka, na každého, kdo projevuje nesouhlas se současným děním na Ukrajině, lze snadno najít „kostlivce ve skříni“, který poslouží jako záminka pro trestní stíhání.

Kvůli zákonu o „nežádoucích organizacích“, za které může ruský soud snadno prohlásit jakoukoli organizaci či sdružení, jsou občanské skupiny jako JsmeLide nuceny vyhýbat se politickým prohlášením vyjadřujícím postoj k válce a ruskému režimu - prohlášení organizace za „nežádoucí“ totiž automaticky odhaluje stovky lidí, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na její činnosti - přeposílali její materiály, podepisovali petice nebo poskytovali finanční podporu.

Je třeba dodat, že stát se trestně stíhaným podle ruských zákonů je možné i za mnohem méně. Například po loňských záplavách v Jeseníku chtěli mnozí obyvatelé Česka pomoci postiženým a posílali finanční dary na charitativní účty. Největší z těchto českých nadací, Člověk v tísni, je v Rusku označena za „nežádoucí organizaci“. Pokud by se ruské úřady dozvěděly o takovém daru, mohl by dárce čelit trestu až 5 let vězení.

Přímý a zásadní.

Ruské úřady již delší dobu zahajují administrativní a trestní řízení podle represivních „politických“ paragrafů dokonce i proti těm, kteří se již přestěhovali a žijí na území jiných států.
Například nedávno jeden z obyvatelů Prahy, který se vyjadřoval proti válce na Facebooku a v březnu 2022 vystoupil na protiválečném mítinku v Praze, zjistil, že je v Rusku zařazen na federální seznam hledaných osob. Přestože v Rusku nebyl již mnoho let a nevyvíjí tam žádnou činnost, bylo proti němu zahájeno trestní řízení. Zdá se, že podnět k jeho obvinění vzešel od proruského aktivisty z Rostova, který úmyslně vyhledával příspěvky protiválečných Rusů na sociálních sítích a udával je ruským bezpečnostním orgánům. A to rozhodně není ojedinělý případ.

„Ale přece stačí nezaplatit pokutu a v Česku vás do vězení nikdo nepošle?“ – může se zeptat čtenář. To je sice pravda, ale ve skutečnosti je situace mnohem složitější. A důvodem je evropské a české právo.

Problém spočívá v tom, že podle zákona musí mít cizinci pro pobyt v Česku a EU platný pas. V případě Rusů je to právě červený ruský cestovní pas, protože žádný jiný pas občané s výhradně ruským občanstvím nemají (a získání českého občanství jim bylo nedávno zakázáno dodatkem k zákonu “Lex Ukrajina”).

Zahájení trestního řízení v Rusku automaticky znamená omezení výjezdu, což vede k nemožnosti získat nový cestovní pas v konzulátu Ruské federace v případě jeho poškození, ztráty nebo vypršení platnosti. Lidé, kteří jsou v hledáčku ruských úřadů, by se vůbec neměli objevovat na území ruské ambasády.
Dokázat svoji nevinu v takových politicky motivovaných případech je prakticky nemožné, a to i za pomoci advokátů na základě plné moci – podle oficiálních statistik činí podíl osvobozujících rozsudků v ruských soudech méně než 1%.

Ani těm, kterým byly za jejich postoj uděleny vysoké pokuty, není o mnoho lépe. Podle ruských zákonů neplacení pokuty vyšší než 10000 rublů (tj. asi 2500 českých korun) znamená omezení výjezdu ze země, což vede k nemožnosti získat nový cestovní pas.
Aby se člověk tohoto omezení zbavil, musí pokutu uhradit (připomeňme, že částka jedné pokuty může dosahovat až 400 000 rublů – tj. 100 000 českých korun).
V takovém případě se ale Rus dostává do paradoxní situace – je nucen financovat ruský státní rozpočet, což je pro odpůrce války a režimu z morálního hlediska nepřijatelné.
Současně se ocitá v situaci, kdy ho jiní obviňují z toho, že „platí Putinovi za válku“. Jaké řešení tedy existuje?

Pro ty, kteří žijí v Česku na základě povolení k dlouhodobému pobytu (Vízum k pobytu nad 90 dnů), je pas kriticky důležitý pro prodloužení tohoto statusu. Připomeňme, že přistěhování do Česka z Ruska bylo možné do roku 2022, a ti, kteří přišli před tímto obdobím, budou moci žádat o trvalý pobyt nejdříve v roce 2027.  

Pokud při prodlužování karty pobytu nemůže žadatel předložit platný cestovní pas, dostane lhůtu pro dodání chybějících dokumentů. Pokud je ve stanovené době nepředloží, ztrácí svůj pobytový status a hrozí mu deportace z České republiky.

Situace s trvalým pobytem je o něco lepší, ale stále daleko od ideálu. Formálně není status trvalého pobytu vázán na vlastnictví platného pasu, ale držitel trvalého pobytu jej stále musí mít podle zákona pro svůj pobyt na území Česka a EU.
Bez platného cestovního pasu není možné získat novou kartu trvalého pobytu. Pokud její platnost vyprší nebo dojde k její ztrátě, člověk zůstává úplně bez jakýchkoli dokladů.

To znamená nemožnost opustit Českou republiku, nemožnost získat zaměstnání, uzavření bankovních účtů a odmítnutí otevření nových.

Možná jste slyšeli o mechanismu vydávání tzv. „cizineckých pasů“, který teoreticky existuje právě k řešení takových problémů. Někdy lze dokonce slyšet tvrzení, že stačí jednoduše zajít na OAMP, doložit, že vám ruské konzuláty odmítají vydat pas, a bude vám vystaven náhradní cestovní dokument.
Ano, podle zákona lze cizinecký pas získat v případě „nemožnosti získat pas své země z důvodů nezávislých na dané osobě“.

Je zde však jeden zásadní problém – pro Rusy tento mechanismus fakticky nefunguje.

A nejen pro ně. Například jsou známy masové případy odmítnutí vydání těchto pasů Bělorusům – přestože jejich vláda oficiálně neumožňuje vydávání pasů na konzulátech, a návrat do vlasti po protestech v roce 2020 pro mnohé znamená riziko věznění v nelidských podmínkách. Situace se zlepšila až po osobním zásahu Svjatlany Cichanouské.
Rusové se však žádné takové podpory nedočkali, a tak se lidé, kterým bylo odmítnuto vydání pasu v ruském konzulátu, musí spolehnout pouze na sebe.

Proč tedy systém „cizineckých pasů“ prakticky nefunguje?

Nejprve je nutné si uvědomit, že prokázání „nemožnosti získání pasu“ není vůbec jednoduché.
Známé jsou případy, kdy ruské konzuláty odmítly občanovi vydat cestovní pas a zároveň odmítly vydat jakékoli oficiální potvrzení o tomto zamítnutí (což samo o sobě porušuje ruské zákony, ale koho to v dnešní době překvapí?).

A i pokud takové potvrzení existuje, šance na získání cizineckého pasu jsou stále velmi malé. Většině žadatelů nezbývá než se pustit do dlouhých a vyčerpávajících soudních sporů s Ministerstvem vnitra ČR (několik takových řízení je v současnosti stále v běhu), přičemž výsledek rozhodně není zaručen.
Ano, podle českých zákonů má člověk právo podat žádost o vydání cizineckého pasu. Samotné získání pasu však zákonným právem není. V zákoně neexistují jasná kritéria, která by definovala „nemožnost získání pasu své země z důvodů nezávislých na žadateli“, což znamená, že rozhodnutí je zcela v rukou konkrétního úředníka.
Zkušenosti Rusů, kteří se pokusili získat cizinecký pas kvůli nemožnosti získání ruského pasu, ukazují, že české úřady často žádosti zamítají s odůvodněním, že žadatel „nevyčerpal všechny možnosti získání pasu“.

V odpovědi Ministerstva vnitra ČR žadatelé často slyší návrh, aby se pokusili získat pas v jiném ruském konzulátu nebo odjeli do Ruska a vyřídili si pas tam – vždyť hranice jsou otevřené a letadla létají.
Je však důležité si uvědomit, že rozhodnutí o neprodloužení cestovního pasu pro konkrétní osobu nečiní samotné konzuláty, ale přímo ruské ministerstvo vnitra a FSB. To znamená, že pokud se Rusovi zamítne vydání pasu na jednom konzulátu, ani pokus o podání žádosti v jiném konzulátu nepomůže.
A pokud se protirežimní Rus osobně vydá do Ruska, má velkou šanci, že se z něj už nevrátí – po návratu ho může čekat vězení (trestní řízení jsou často zahajována právě ve chvíli překročení hranic) nebo mobilizace na frontu.

Existuje několik dalších úskalí. Například při žádosti o české občanství často matriky vyžadují výpis z trestního rejstříku Ruské federace, přestože podle zákona není po více než 10 letech pobytu v ČR povinný. Pokud je však proti žadateli v Rusku vedeno trestní řízení, takovou čistou zprávu už nikdy nezíská.

Dalším problémem je ruská legislativa, podle níž je k vystoupení z občanství Ruské federace potřeba potvrzení o neexistenci dluhů a neuhrazených pokut. Připomeňme, že podle zákona poslance Exnera a ministra Rakušana bude zřeknutí se ruského občanství povinné pro získání českého občanství. To znamená, že české občanství nebude uděleno právě těm, kteří se staví proti válce a Putinovu režimu, protože nebudou schopni formálně se vzdát ruského občanství.

Paradoxně jsou to právě tito lidé, které poslanec Exner a ministr Rakušan označují za ty, kdo si zaslouží české občanství.
Důsledky tohoto paradoxu se pokusila zmírnit poslankyně Olga Richterová, která navrhovala, aby namísto dokladu o vystoupení z ruského občanství stačil pouze doklad o podání žádosti o vystoupení. To by umožnilo, aby odpůrci ruského režimu nezůstávali závislí na rozhodnutí ruských úředníků. Autoři a zastánci zákona však tento návrh odmítli a fakticky tak stanovili, že rozhodnutí o udělení českého občanství bude záviset na souhlasu ruských úřadů.

Kromě toho je třeba si uvědomit ještě závažnější problém. Mít platný pas vás nijak neochrání, pokud dojde k rozhodnutí o deportaci z České republiky. Hlavním cílem legislativní úpravy, která zakazuje Rusům získat české občanství, je „v případě eskalace konfliktu umožnit vyhoštění držitelů českého trvalého pobytu do Ruska“. Na tuto skutečnost přímo upozornil poslanec Martin Exner, autor dodatku k zákonu Lex Ukrajina 7, na svém Facebooku. Pravděpodobně není nutné vysvětlovat, co by takové vyhoštění do Ruska znamenalo pro někoho, kdo veřejně vystupoval proti válce a Putinovu režimu.

„Ale přece existuje mechanismus politického azylu právě pro takové případy!“ – řekne si možná čtenář, a formálně bude mít pravdu. Realita je však taková, že situace s azylem je ještě horší než s cizineckými pasy.

Problém není jen v tom, že české zákony výslovně uvádějí, že o azyl nemohou žádat lidé, kteří již mají v zemi práva obdobná těm, jaká mají občané – a podle právníků se to týká i držitelů trvalého pobytu. Znamená to, že pokud by takový člověk chtěl požádat o azyl, musel by nejprve svůj status držitele trvalého pobytu pozastavit, čímž by riskoval jeho úplnou ztrátu.

Problémem není ani to, že žádost o azyl přináší značná omezení ve srovnání s trvalým pobytem. Například žadatel o azyl nesmí prvních šest měsíců pracovat, což znamená, že místo toho, aby pracoval, platil daně a platil nájem, je odkázán na sociální dávky hrazené z peněz českých daňových poplatníků.

Azylový systém byl vytvořen v polovině 20. století a bohužel velmi špatně funguje proti represím současných diktatur, jako je ta ruská. Aby člověk mohl azyl získat, musí prokázat, že mu v domovské zemi hrozí nebezpečí. Za takový důkaz se obvykle považuje výhrůžka smrtí nebo zahájení trestního řízení.
Problém je v tom, že ruské úřady často zahajují trestní řízení až ve chvíli, kdy člověk překročí hranici s Ruskem. Takových případů je mnoho – například nedávný případ Makara Nikolajeva, studenta z univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno až poté, co se fyzicky objevil na ruské hranici, a nyní mu za jeho komentáře na sociálních sítích hrozí až 7 let vězení.

To znamená, že dokud člověk nepřekročí hranice Ruska, nemá v rukou žádné oficiální důkazy o tom, že potřebuje ochranu. Z pohledu českých úřadů je tedy naprosto v pořádku, aby do Ruska odjel, vyřídil si nový pas, zaplatil pokuty a opatřil si různé dokumenty. A pokud v Rusku narazí na problém? Nikdo se ho v Česku nezastane.
Fakt, že se člověk veřejně vyjadřoval proti válce a ruskému režimu nebo posílal dary „nežádoucím“ charitativním organizacím, znamená porušení několika paragrafů ruského trestního zákoníku - to však pro české úřady není dostatečný důvod k poskytnutí ochrany.

Existují známé případy, kdy české úřady odmítly azyl i lidem, kteří se aktivně podíleli na činnosti protiválečných organizací v Česku, ačkoli proti nim v Rusku již bylo zahájeno trestní řízení. Ukázalo se, že české úředníky takové „detaily“ příliš nezajímají – stejně jako osud těchto lidí.

Poslanec Martin Exner a ministr Vít Rakušan tvrdí, že Česko vychází vstříc Rusům, kteří sdílejí evropské a demokratické hodnoty, a že právě pro ně jsou v novém zákoně, který zakazuje Rusům získat české občanství, udělány výjimky.
S ohledem na vše výše popsané však taková tvrzení zní spíše jako výsměch.
Ve skutečnosti to totiž vypadá takto: Pokud člověk v Česku požádá o azyl a jeho žádost je zamítnuta, nejenže nezíská občanství, ale může být deportován zpět do Ruska – přímo do rukou režimu, proti kterému se postavil.

Na začátku práce na tomto článku jsme si mysleli, že odmítání pasů na konzulátech, zamítání žádostí o cizinecké pasy na OAMP a zamítání azylu i těm, kterým v Rusku zjevně hrozí nebezpečí, jsou ojedinělé případy. Během sběru informací a rozhovorů s lidmi, kteří se do těchto situací dostali, se však ukázalo, že jde o mnohem rozšířenější jev, než jsme si původně mysleli. Bohužel, mnoho těch, kteří se v těchto situacích ocitli, nechce o svém případu veřejně mluvit. Bojí se možných následků a výsledku soudních sporů s Ministerstvem vnitra ČR. V budoucnu se proto pokusíme připravit a zveřejnit samostatné materiály, které budou obsahovat nejvýraznější a nejkomplikovanější případy, pokud se nám podaří získat souhlas jejich účastníků.

Tato situace připomíná klasickou Hlavu 22 – systém s předem nesplnitelnými podmínkami. Od Rusů v Česku se vyžaduje, aby se veřejně vyjádřili proti válce a ruskému režimu, ale zároveň jim není poskytnuta žádná ochrana před možnými důsledky ze strany ruských úřadů.

Například úpravou azylových zákonů, aby nezohledňovaly pouze již probíhající represálie, ale také potenciální hrozby.
Vzhledem k tomu, že ruské úřady často zahajují trestní řízení až ve chvíli, kdy člověk překročí hranici, by bylo logické poskytovat azyl i lidem, kterým hrozí riziko pronásledování.

Správným krokem by také byla změna pravidel pro vydávání cizineckých pasů – aby jejich získání nebylo pouhou možností, ale právem, a aby existoval jasný seznam situací s přesně stanovenými kritérii, kdyby ministerstvo vnitra bylo povinno takový pas vydat.
Jak však vidíme, české úřady nejenže nejsou nakloněny ochraně protirežimních Rusů, ale naopak přijímají zákony, které jejich situaci ještě více zhoršují. Mnoho z nich by rádo získalo české občanství – nejen z lásky k této zemi a touhy pokračovat v životě a práci zde, ale také proto, aby se konečně osvobodili od ruského občanství a všech s ním spojených problémů. Aby mohli říkat, co si skutečně myslí, bez obav o sebe a své blízké. Jenže dodatek k zákonu Lex Ukrajina 7 tuto možnost zablokoval, protože zcela zmrazil vyřizování žádostí o občanství na neurčitou dobu.
A i když bude režim dočasné ochrany zrušen a žádosti se znovu začnou posuzovat, zůstane požadavek vzdání se ruského občanství stále v platnosti. Rozhodnutí o tom, zda konkrétní osoba může ruské občanství opustit či nikoli, tak bude stále v rukou ruských úřadů. Pod rouškou bezpečnostních opatření (o kterých se všeobecně ví, že ve skutečnosti k bezpečnosti nijak nepřispívají) český parlament, senát a prezident schválili změnu, která hraje do karet ruskému režimu.

Nemožnost vyjádřit svůj názor a otevřeně říct, co si myslíte, je těžká situace. Ale není fatální.
V nedemokratických autoritářských režimech (jako je ten ruský) nefunguje žádný systém zpětné vazby mezi obyvatelstvem a vládou – vůle občanů je záměrně ignorována. Takto fungují diktatury. Podívejme se na nedávné příklady z Běloruska a Íránu, nebo si připomeňme masakr v Novočerkassku v SSSR. Pokud ani rozsáhlé masové protesty uvnitř země nedokázaly změnit politiku režimu, nemá smysl očekávat, že to zvládne malá skupina Rusů žijících v zahraničí.

Buďme k sobě upřímní: Příspěvky na internetu od emigrantů neporazí autoritářský režim, neukončí válku, nezachrání lidi, kteří kvůli ní přišli o své domovy a blízké.
Proto ti Rusové, kteří žijí v Česku a nemají možnost se otevřeně vyjádřit, volí jinou cestu – mluvit méně a konat více.
Velké množství Rusů v Česku pracovalo jako dobrovolníci během prvních měsíců války – pomáhali přijímat uprchlíky na nádražích, poskytovali jim bydlení, pracovali jako tlumočníci na úřadech. Mnozí z nich finančně podporují charitativní organizace nebo posílají přímou pomoc potřebným. Samozřejmě, z důvodů uvedených výše o tom veřejně nemluví. Nakonec právě zde platí, že činy mají mnohem větší váhu než slova.
Chcete znát názor konkrétního Rusa v Česku? Zeptejte se ho osobně, v důvěrném prostředí. A možná se dozvíte mnohem víc, než jste čekali.