Vědci prováděli pokusy na živých lidech. Po válce dostali imunitu výměnou za výsledky

Odhaduje se, že v nich zemřelo mezi třemi a deseti tisíci lidí – Číňané, Korejci, Mongolové, sovětští zajatci, několik spojeneckých vojáků. Po japonské kapitulaci v roce 1945 velitel jednotky generál Išii Širo unikl soudu. Americké úřady mu a jeho kolegům nabídly doživotní imunitu výměnou za výsledky výzkumu. Japonská vláda existenci Jednotky 731 oficiálně popřela přiznat až 27. srpna 2002.

Japonsko vstoupilo do války s Čínou v roce 1931 obsazením Mandžuska. Vznikl loutkový stát Mandžukuo a japonská Kuantungská armáda se stala jeho pánem. Vedení armády vědělo, že ostatní velmoci pracují na biologických a chemických zbraních – a chtělo vlastní program.

V roce 1932 dostala skupina lékařů a vědců pod vedením vojenského lékaře Išii Šira úkol: vyvinout biologické zbraně a otestovat je v bojových podmínkách. Program dostal administrativní krycí název, který nenaznačoval nic závadného. Výzkum probíhal v přísném utajení.

Na severozápad od Charbinu vyrostl na ploše šesti kilometrů čtverečních komplex Pching-fang: laboratoře, kasárna, pitevny, věznice, sklady, krematoria. V největším rozmachu zaměstnávala jednotka přes tři tisíce vědců, techniků a vojáků. Celkový počet pracovníků napříč všemi pobočkami dosahoval podle odhadů až deseti tisíc.

Vězni, na nichž výzkum probíhal, dostali interní označení maruta – japonsky „poleno.“ Byli zbaveni jmen, identity, právního postavení. Nikdo nebyl propuštěn živý. Každý experiment končil smrtí nebo popravou po ukončení pokusu.

Přesné počty obětí nejsou známy. Japonci před kapitulací zničili většinu dokumentace. Odhaduje se, že v samotném komplexu Pching-fang zemřelo tři až deset tisíc lidí. Celkový počet obětí všech poboček jednotky, včetně polních testů biologických zbraní na civilním obyvatelstvu, je odhadován výrazně výše.

Mezi vězni byli převážně Číňané, Korejci a Mongolové. Zachytila se i malá skupina spojeneckých vojáků – Australanů, Britů a Američanů.

Experimenty v laboratoři byly jen jednou součástí programu. Druhou bylo ověřování biologických zbraní v terénu.

Jednotka měla vlastní leteckou skupinu. Speciálně konstruované hliněné bomby naplněné infikovaným hmyzem – blechami přenášejícími mor – byly shazovány nad čínskými městy a vesnicemi. Pak přijely týmy, které sledovaly šíření nákazy mezi civilním obyvatelstvem.

Město Ningbo v roce 1940, Čchangde v roce 1941 – oba útoky byly zdokumentovány po válce. Počty civilních obětí biologických útoků nebyly nikdy přesně vyčísleny.

Jednotka rovněž kontaminovala studny, vodní zdroje a zásoby potravin v oblastech nepřátelského zázemí.

V srpnu 1945 vstoupil Sovětský svaz do války s Japonskem. Kuantungská armáda se rozpadla rychle. Velení Jednotky 731 vědělo, co přijde.

Generál Išii Širo vydal rozkaz k likvidaci komplex Pching-fang. Záznamy, dokumenty a vzorky byly z části spáleny, z části odvezeny. Vězni, kteří ještě žili, byli pobiti. Budovy byly vyhodeny do vzduchu.

Sovětské jednotky obsadily trosky několik dní nato. Našly zlomky záznamů, části těl a stopy biologického výzkumu, ale ne dost na to, aby sestavily kompletní obraz.

Išii Širo se vrátil do Japonska. Byl zajat americkými silami a vyslýchán.

Generál Douglas MacArthur dohlížel na poválečnou správu Japonska. Američtí vyšetřovatelé z biologické zpravodajské mise se záhy dozvěděli, co Jednotka 731 dělala – a co má k nabídnutí.

Ishii a jeho kolegové disponovali výsledky výzkumu, který neměl v západní vědě obdoby. Testy biologických zbraní na lidech, data o šíření nákaz, výsledky pokusů s mrazem, tlakem, hladem, různými patogeny. Surová, krutě získaná data, která by normální vědecký výzkum nikdy nemohl shromáždit.

MacArthurova správa se rozhodla.

Išii Širo a klíčoví vědci Jednotky 731 dostali imunitu od trestního stíhání výměnou za kompletní výsledky svého výzkumu. Dohoda byla uzavřena bez vědomí veřejnosti, bez soudu, bez rozsudku.

Išii Širo žil v Japonsku jako svobodný člověk. Zemřel v roce 1959 na rakovinu hltanu. Nepředstoupil před žádný soud.

Na rozdíl od nacistických lékařů souzených v Norimberku nebyl nikdo z Jednotky 731 postaven před mezinárodní tribunál.

Sovětský svaz zajal část příslušníků Jednotky 731. V prosinci 1949 proběhl v Chabarovsku soud s dvanácti zajatými japonskými vojáky. Byli odsouzeni k trestům od dvou do dvaceti pěti let.

Západ soud označil za propagandistické divadlo. Svědectví odsouzených přišlo příliš gelegen – v době vrcholící studené války, kdy byl každý sovětský krok automaticky podezřelý.

Americká vláda informace o Jednotce 731 klasifikovala. Ani Nuremberský tribunál, ani Tokijský válečný tribunál se případem podrobně nezabývaly. Výsledky výzkumu vstoupily do amerického vojenského programu biologické obrany.

Mlčenlivost vydržela desetiletí.

V roce 1993 americký ministr obrany William Perry pod tlakem veřejnosti přislíbil odtajnění záznamů o biologických experimentech.

V roce 1997 podaly jménem dvou tisíc sto obětí jejich rodiny k Městskému soudu v Tokiu sto osmdesát žalob žádajících omluvu a odškodnění od japonské vlády.

Soud se táhl pět let.

27. srpna 2002 Městský soud v Tokiu potvrdil, že japonská armádní Jednotka 731 prováděla biologické experimenty na čínských vězních a že biologické zbraně byly použity na čínském území. Bylo to poprvé, kdy japonská státní instituce existenci Jednotky 731 úředně připustila.

Finanční odškodnění přesto zamítl.

V Harbinu v Číně stojí dnes muzeum na místě původního komplexu Pching-fang. Navštíví ho každý rok přes 600 000 lidí. V Japonsku se o tématu stále diskutuje – část veřejnosti o experimentech ví, část věří, že byly přehnané nebo vymyšlené.

Japonský vojenský historik Tsujoshi Amemija to vyjádřil přímo: „Mnozí lidé v Japonsku nevěří, že se to vůbec stalo. Část to chce ututlat a někteří chtějí prostě jen zapomenout na to, co Japonsko dělalo za války.“

Jednotka 731 nebyla tajemstvím, které by zůstalo neodhaleno. Bylo to tajemství, které zůstalo nepotrestáno – a to nikoli proto, že by ho nikdo neznal, ale proto, že jeho výsledky byly příliš cenné na to, aby se někdo zabýval spravedlností.

Zdroje: