Stereotypy a genderově podmíněné násilí na školách

Pokud ve škole pěstujeme prostředí, ve kterém se těmto projevům daří, podporujeme tím jejich normalizování a poskytujeme prostor dalšímu růstu do konkrétnějších a nebezpečnějších projevů násilí. Projevů, které mají reálné dopady na životy dotčených.

V tomto článku zodpovíme nejčastější otázky týkající se genderově podmíněného násilí na školách

Pod genderovými stereotypy si ve školním prostředí můžeme představit výroky jako holky nemají buňky na matematiku a kluci mají lepší vlohy pro fyziku nebo holky jsou hodné a mají hezké sešity a kluci dělají bordel a snaží se upoutat pozornost. Výzkumy poukazují na to, že na pozadí těchto výroků přistupují vyučující ke studujícím skutečně jinak podle toho, zda se jedná o kluky, nebo holky. Mají od dětí na základě jejich pohlaví odlišná očekávání a vědomě nebo podvědomě je povzbuzují k rozvíjení jiných dovedností nebo rozličnému akademickému směřování. To má velký vliv na jejich budoucí uplatnění, potažmo celý další život.

Existují ale i jemnější a méně viditelné předsudky a stereotypy, které se, pokud se mezi studujícími a vyučujícími rozšíří, můžou změnit na psychické či fyzické násilí. Podceňování těchto stereotypu nebo tabuizace některých témat (šikana a kyberšikana, identity, sexuální výchova, násilí ve vztazích…) tak může mít nebezpečné důsledky a vyústit například v sebepoškozování, poruchy příjmu potravy, deprese nebo sebevražedné sklony.

Obzvlášť aktuální je téma kyberšikany - jedná se o různé podoby násilí v online prostoru (na sociálních sítích, v aplikacích, v rámci internetové komunikace). Dopouští se ho osoby, které píšou nebo šíří nenávistné zprávy, rozšiřují osobní fotografie a videa jiných lidí bez jejich svolení nebo na internetu pronásledují či vydírají jiné osoby. Toto virtuální násilí má velmi reálné dopady a je důležité věnovat mu dostatek pozornosti a nedívat se na nej jako na něco, co se neděje v „reálném světě“. U mladých lidí jsou hranice mezi online a offline světem velmi nejasné a online svět není vnímaný jako ten „nereálný“ - je součástí každodenního fungování. Proto je i šikana, která probíhá v online prostoru, stejné reálná a nebezpečná.

Mladí lidé jsou velmi vnímaví vůči nepochopení, zesměšňování nebo podceňování pro nich důležitých témat - partnerské vztahy, sexualita, identita. Necitlivý přístup spojený s reprodukcí stereotypních poznámek a očekávání má dopad na jejich celkové psychické rozpoložení. Genderově citlivá vzdělávací témata jsou ale spolu s tzv. wellbeingem ve školách stále opomíjená. Přitom mají velký potenciál pro komplexní zlepšení školního systému.

Genderově podmíněné násilí může mít ve školách různé podoby. Patří mezi ně například sexuální obtěžování - ať už vzájemné mezi studujícími, nebo směrem od vyučujících (příkladem může být učitel tělocviku, který se při tělesné výchově pod různými záminkami dotýká studentek), diskriminace - vyučující, který dává přednost konkrétní skupině nebo přistupuje k některým s předem danými očekáváními na základě pohlaví, nebo zásahy do důstojnosti studujících, shazování a nerespektování jejich identity či zpochybňování jejich prožívání (tzv. gaslighting) - tedy poznámky typu „to je jen fáze, z toho vyrosteš, to tě přejde, ještě nevíš co chceš…“

Obzvlášť v mocensky nerovném vztahu mezi vyučujícími a studujícími je těžké na genderově podmíněné násilí reagovat nebo se vůči němu vymezit. Tento druh násilí se navíc často skrývá za humor a nebo do online prostoru, kde na něj odpovědné osoby nedosáhnou, podceňují ho nebo na něj neumí správně reagovat.

Genderově podmíněné násilí a genderové stereotypy spolu jasně souvisí. Jejich propojení si je možné představit jako pyramidu. Dolní vrstvu tvoří nevinné poznámky a komentáře, které jsou mezi vyučujícími často už dlouho zažité a obvykle se tváří jako vtipy - Na blondýnku ti ty počty jdou. Kluk kadeřníkem? Jsme nevěděli, že seš gay. Kluci to pochopí a holky se to naučí nazpaměť. Holky, vám stačí najít si manžela, co dobře vydělává.

Tyto zaužívané fráze často používají i vyučující, kteří svůj přístup ke studujícím vnímají jako rovný. Neuvědomují si jejich důsledky nebo vnímají chování žáků a žaček jako potvrzení svých očekávání (studentky jsou tišší, studenti průbojnější), namísto aby viděli, že jde o následek jejich přístupu a sebenaplňující proroctví.

Pokud vyučující dopředu očekává od skupiny studujících nějaký typ chování – např. od studentek že budou méně aktivní - bude si v důsledku toho této skupiny od začátku méně všímat a pozornost zaměří na studenty, od kterých větší zapojení očekává. V důsledku toho pak snadno přehlédne snahu studentek o zapojení se, případně nepodpoří hlas těch, kteří mají s prosazením se problém. Tím nevědomky vytváří ve tříde prostředí, ve kterém je slyšet hlas jen jedné části celku. Druhá část své pokusy o zapojení vzdá a očekávání vyučujícího se naplní. Důsledek je tu ale zaměněný s příčinou.

Vnímání studujících nikoliv na základě vlastních očekávání spojených s genderovou identitou, ale na základě skutečných jednotlivých osobností pomáhá reagovat na potřeby jednotlivých žáků a žákyň, podporuje širší zapojení všech v kolektivu a usnadňuje rozvoj vědomostí a znalostí studujících.

Studentky a studenti často vyjadřují nespokojenost s tím, že jejich hlasy nemají váhu nebo je není slyšet. Právě genderově citlivý přístup a cílené umenšování genderových stereotypů ale vede nejen k lepším vztahům mezi vyučujícími a studujícími, ale umožňuje také snazší a aktivnější zapojení do výuky. Tento přístup taktéž podporuje snížení genderově podmíněného násilí v kolektivu.

Tělo pomyslné pyramidy genderově podmíněného násilí tvoří všechny nenásilné formy předsudků a stereotypů.

Pomyslný vrchol pyramidy tvoří fyzické a psychické násilí. Z nenávistných poznámek na internetu se může stát reálný útok, z neřešeného sexuálního obtěžování znásilnění a z normalizace předsudků a stereotypů vůči osobám s queer identitami mohou vzniknout doživotní traumata.

Pokud zesměšňujeme hlasy, které na tyto méně zřejmé projevy násilí upozorňují, nemůžeme vzít v potaz prosbu o pomoc od těch, kteří se jimi cítí být ponižováni ani nezvládneme hledat řešení. Nebudeme se vzdělávat, abychom pochopili nové formy násilí a dokázali jim čelit, nevytvářím ve školách bezpečné prostředí. Cílem všech vyučujících by přitom měl být pravý opak těchto věcí.

Proto je důležité se o témata spojená s genderovými stereotypy a genderově podmíněným násilím aktivně zajímat a dávat jim prostor v každodenním fungování. Jenom tak je možné budovat ve školách bezpečné a na participaci založené prostředí, kam se budou studující rády/i každý den vracet, protože tam kromě nových vědomostí najdou také bezpečné a podnětné prostředí, které jim umožňuje růst a rozvíjet svůj potenciál bez předsudků a omezení vyplývajících z nevědomosti či netolerance. Prostředí, ve kterém budují zdravé vztahy se svými vrstevníky a kde mají důvěru ve vyučující, na které se v případě potřeby nebojí obrátit s prosbou o pomoc, protože vědí, že budou vyslyšeni.

Text vznikl v rámci projektu You*th online: Prevence násilí (nejen) na sítích