Článek
V posledních týdnech bylo téměř nemožné si nevšimnout celé té Trumpovské celní anabáze. Nejdřív vyhrožoval, pak výhrůžky splnil, aby dostál svého ega, aby nakonec vše „dočasně přerušil“. Kromě té zrádné Číny samozřejmě… Celé to v médiích získalo takový prostor, že se tohoto tématu přímo dotkly dva po sobě jdoucí díly Otázek Václava Moravce… takové to bylo terno. Pro samá cla jsme ale zapomněli, O CO TU VLASTNĚ JDE?
Po éře, kterou by snad někdo mohl nazvat hyperglobalizací, se nám tu rozmáhá nové dělení světa. Žádná železná opona, žádný křesťanský a muslimský svět ani starý americký sever a jih. Přichází zbrusu nové, pro 21. století digitálně střižené paradigma. A je jen na nás… pardón, na Američanech a Číně, jak bude vypadat.
Jistě si vzpomenete na tu ekonomicky silnou Evropu z před 2. světové války, vyspělá průmyslová Evropa rychle se sbírající z Velké války. Jenže pak přišla krize… a další válka.
Snad to bylo způsobeno právě poválečným sentimentem, ale tak jako tak se v padesátých letech minulého století začala Evropa vzdávat svých kolonií v Africe, a především pak jejich nerostného bohatství, lépe řečeno se vzdala monopolu na jeho těžbu. A tím finálně podepsala ortel nad svým velmocenským statutem. V západní Evropě zapustily ekonomické drapky Američané s Marshallovým plánem a v té východní…však víte… Pak přišla revoluce a dostali jsme se na správnou stranu.
Doteď jsme jako západní svět žili z oné hyperglobalizace. Měli jsme nejvyšší vymoženosti americké ekonomiky v cenách levné práce z Číny. Ale po čase se ukazuje, že právě v tomto globalizovaném světě je diktaturou moderovaný kapitalismus (čínský model) ekonomicky výkonnější než ten autoregulovaný ze západního světa. A to k velkému překvapení především našich demokratických kolegů z USA („demokratických“ ve smyslu státu s ústavou a svobodnými volbami, nikoli ve spojení s jednou ze stran americké vnitrostátní politiky).
Už chápete? Celé je to jen souboj civilizací a nikdy to nebylo a nebude jinak.
Američané přece nechtějí, aby se „komunistické“ Číně dařilo víc než jejich „dokonalé, naprosto nejlepší, nejsvobodnější“ zemi. A předpokládám, že stejně tak to nechce ani sociálně demokratická Evropa. Jenomže oni ti Američané k tomu ještě mají tu moc, něco s tím udělat. Celou tu globalizační mánii zastavit. A to Trump se svými cly taky dělá. A jejich propagačním spuštěním řekl Evropě, že to udělá s ní, nebo bez.
A jak si v tom celém stojí Evropa? Pro popis naší situace je třeba vyzkoušet myšlenkový experiment. Představte si USA a veškeré území, na kterém získává své nerostné zdroje, a položte si otázku. Co kdyby ostatní souš na planetě neexistovala jen tato území a oceány… dokázaly by Spojené státy existovat… odpověď zní… ANO. Nyní si vyzkoušejte to samé s Čínou… a nakonec s Evropskou unií…Už vidíte ten rozdíl? Důvod, proč v názvu tohoto článku není slovo Evropa ani Ursula, je, že u Evropy jediné stojí jako odpověď jasné a zřetelné NE. NE nejsme velmoc, NE nejsme nezávislí. NE nemůžeme prosazovat náš Green deal, pokud nám to ostatní nedovolí.
A tak, zase po letech… můžeme než doufat, že skončíme na té správné straně. Buďto se podrobíme cestě Trumpových spojených států, a to bude bez Sheinu a Temu chvilku dost bolet. A nebo se ekonomicky podrobíme Číně naší závislostí na jejich nerostech (to už tu jednou bylo ne… s Rusákem nebo s kým? No Angela si to jistě pamatuje lépe.).
Jedno je ale jisté, podmínky si nebudeme klást my, ale oni.
