Článek
Přestože to není zrovna aktuální téma, vzhledem k blížícím se volbám do poslanecké sněmovny má potenciál se jím brzy zase stát. Je to ta známá, nebo spíš stále neznámá… důchodová reforma. Rozhodl jsem se přijít s vlastní analýzou této problematiky a poprosit vás, čtenáře tohoto článku, o zpětnou vazbu.
Náš národ míří do zdi, již dnes připadá na jednoho důchodce 2,2 ekonomicky produktivních osob (lidé, kteří platí sociální pojištění) a v roce 2050 jich má být již pouze 1,5 na jednoho důchodce (člověk, který pobírá starobní důchod). Pro porovnání, v roce 1990 to bylo podle dostupných dat pro ChatGPT asi 4 pracující na jednoho důchodce. Populace stárne, příčinou je nízká porodnost a růst věku dožití. To všichni víme. Otázka však zní… co s tím budeme dělat?
Pro pochopení současného stavu pár dalších dat:
Očekávaný věk dožití ve zdraví v ČR (2021):
67 let - v roce 2000 to bylo 65 let
Očekávaný věk dožití pro osoby, které se dožily 65 let v ČR (2023):
83 let - zprůměrováno ženy a muži
Jednoduše řečeno, průměrný důchodce, který by šel do důchodu v 65 letech v něm stráví 18 let. Za rok 2024 byl důchodový systém ve schodku 131 mld. Kč, vybráno na sociálním pojištění bylo celkem 561 mld. Kč. Takový je současný stav.
Jednoduchou aritmetikou zjistíme, že by bylo potřeba zvýšit výnos na sociálním pojištění o nějakých 23 %. Tedy u zaměstnanecké mzdy by to z vyměřovacího základu místo 7,1 % bylo 8,7 % (1,23*7,1) a u odvodů zaměstnavatele bychom se dostali stejným výpočtem z 24,8 % na 30,5 %. Jedinou další cestou, jak problém řešit je snížit průměrnou dobu strávenou v důchodu. Ta má 2 proměnné zmíněné v úvodu. Rozhodně pak chceme investovat do udržení pracovní schopnosti do vyššího věku, avšak rozhodně nechceme investovat do zvyšování věku dožití v tom důchodovém.
Nyní mladí lidé začínají odvádět sociální pojištění zhruba ve 25 letech a při vstupu do důchodu v 65 letech by tak odváděli 40 let. Dále by asi 18 let měli pobírat starobní důchod. Tzn. že podíl let v práci a let v důchodu je 2/1. Samozřejmě při zvýšení daní viz výše to znamená vyrovnané důchodové konto, ale to pouze bez započtení oné demografické krize.
Nicméně tento podíl můžeme brát jako závazný a počítat s tím, že naším cílem bude za udržení současných daní (po navrhovaném zvýšení) udržovat podíl 2/1 při zvyšujícím se věku dožití ve zdraví.
Logicky pak vidíme, že věk dožití ve zdraví roste tempem zhruba 1 rok za 10 let, což je podstatně pomalejší než růst věku dožití pro člověka na hraně důchodu. Jediným řešením je pak udržovat tento podíl 2/1 tím, že budeme investovat do dožití ve zdraví, a naopak snížíme investice do výzkumu faktického prodlužování života jako takového. Ano čtete správně… jediná možná důchodová reforma která je udržitelná, znamená obrovskou úpravu našich základních společenských hodnot. Musíme opustit systém, kdy slepě považujeme veškerou zdravotní péči prodlužující život za mandatorní výdaje na zdravotnictví, a uvažovat o tom, která zdravotní péče se nám jako společnosti reálně vyplatí, respektive, kterou si můžeme dovolit.
Nejsem odborník na zdravotnictví, ale je jasné, že je třeba provést velkou analýzu toho, co v našem zdravotním systému prodlužuje zdravý život a co prodlužuje jen život a podle toho upravit výdaje. Dovedu si představit, že např. prášky na tlak by si člověk v důchodu měl hradit sám, jiný případ je asi u výměny kyčelního kloubu a podobně. Nikdo z nás nechce, aby naši předkové trpěli, ale kde je ta „zdravá“ hranice?
Samozřejmě by pak také prospělo zavedení vyššího DPH na konkrétní skupiny potravin, nebo přímo „zdravotní daň“, která by usnadnila alokaci do rozpočtu ministerstva zdravotnictví a snížila odpovídajícím způsobem poptávku po těchto potravinách, které signifikantně zvyšují náklady na zdravotnictví.
Dále tu ale zůstává problém Husákových dětí v důchodu a poměru 1,5 pracujícího na 1 důchodce. Pokud budeme počítat se stagnací porodnosti, půjde o dočasný problém a je možné dočasně částečně zvýšit daně nad výše navrhovanou hodnotu a zbytek sanovat dluhem, tak aby zbytečně netrpěla ekonomika.
Jedno je ale jisté. Růst ekonomiky neodpovídá růstu doby dožití. Nechali jsme se unést a slepě jsme platili roky života navíc ekonomicky neaktivním spoluobčanům místo toho, abychom prodlužovali aktivní fázi života.
Jen pro ilustraci. Náš pokrok ve zdravotnictví nyní funguje tak, že pokud bychom šli tempem růstu obou dvou věků (dožití ve zdraví, očekávané dožití při odchodu do důchodu) stále lineárně kupředu v čase, za 50 let by se dožívali lidé ve zdraví v průměru 72 let a očekávaný věk dožití v tomto věku by jistě přesahoval 98 let… To je při startu odvodů ve 25 letech do 70 let (odchod do důchodu by stále byl 2 roky před statistickou hodnotou věku dožití ve zdraví) 45 let odvodů a 28 let v důchodu. Asi chápeme, o co tu jde. A ekonomika to nezachrání! Jak vidíme už dnes.
Dále je tu samozřejmě etická otázka toho, co by si vlastně měl člověk z průměrného důchodu moci dovolit. Jistě dává smysl tuto otázku vázat k tomu, co si vlastně může dovolit průměrně placený Čech a od toho se odrazit dál.
Současný stav:
Máme tu základní výměru odvozovanou jako 10 % z hrubé průměrné mzdy.
Dále pak zásluhovou složku, která se, jak známo, odvíjí od odpracovaných let a výše příjmů.
Obě složky důchodu jsou podmíněné odváděním sociálního pojištění po dobu alespoň 35 let.
Má reakce:
Prvním zarážejícím bodem je nepropisování základní výměry do výpočtu zásluhové složky. Pokud každý bez ohledu na příjmy dostává 10 % z průměrné mzdy, mělo by se každému důchodci sebrat před výpočtem zásluhové složky 10 % z jeho výdělků. Protože existencí základní výměry a její definice jako podílu z průměrné mzdy souhlasil s přerozdělením této části svých příjmů rovnoměrně mezi všechny důchodce, tedy tyto příjmy nemají nic společného s jeho zásluhovou složkou. Celkově by to sice šlo mírně proti regresivnímu systému důchodů, ale ušetřilo by to asi 5-7 % nákladů na důchody (asi 35 mld. Kč, není zanedbatelná částka).
Příklad:
Pokud jste pracoval 40 let za minimální mzdu, váš důchod je dnes zhruba 15 900 Kč. Po mém návrhu by se váš důchod snížil na 14 700 Kč.
Pokud jste pracoval 40 let za průměrnou mzdu, váš důchod je dnes zhruba 20 700 Kč. Po mém návrhu by se váš důchod snížil na 20 000 Kč
Naopak bych systém nastavil solidárnější v tom, aby se základní výměra přidávala k důchodu pouze do té míry, aby nepřesáhl 1. kvótu pro zásluhovou složku (44 % průměrné mzdy) + základní výměru.
Příklad:
1. kvóta pro rok 2025 = asi 20 000 Kč
Základní výměra pro rok 2025 = asi 4500 Kč
Máte vypočítaný zásluhový důchod 16,5 tisíce + základní výměra = zhruba 21 tisíc Kč.
Dostáváte plnou základní výměru.
Máte vypočítaný zásluhový důchod 22 tisíc.
Dostáváte ze základní výměry pouze 2 500 Kč, aby váš důchod nepřekročil 24 500 Kč.
Máte vypočítaný zásluhový důchod 24,5 tisíc a víc.
Nedostáváte základní výměru.
To by ušetřilo podle ChatGPT asi 2 %, to není mnoho, ale v kombinaci s ostatními opatřeními bychom atakovali částku okolo 7 až 9 %, to už dává smysl.
Dále je tu téma valorizace. Asi už všichni chápeme, že navázání zásluhové složky důchodu na inflaci v plné míře nebyl úplně dobrý nápad. Ne protože inflace může být vysoká, ale protože to znamenalo úplné odtržení od peněz, které skutečně důchody sanují, tedy hrubých mezd. Ani to však není úplně chytré řešení, protože růst daní by teoreticky mohl způsobit růst hrubých mezd, zvyšoval by tak důchody a neměl by takový prospěch do státního rozpočtu. Proto naprosto souhlasím se současným stavem, kdy se částečně odvoláváme na reálné mzdy a částečně na inflaci.
Sečteno podtrženo:
Důchod nastavený v poměru k průměrné mzdě se mi zdá rozumné řešení, které žádné větší úpravy nepotřebuje. Ale menší úprava parametrů, kterou navrhuji mi rozpočtově i vzhledem ke kvalitě života lidí v důchodu dává smysl.
Jelikož nejsem členem NERVu a nedisponuji ani žádným analytickým týmem, většinu dat jsem vytáhl z ČSÚ skrz ChatGPT a pouze je podrobil nějaké základní aritmetice. Nejedná se o profesionální text nýbrž o snahu občana se na věc podívat dostupnými prostředky. Vážím si každé faktické připomínky i názoru na věc. A té hrstce, která došla ve čtení až sem. Děkuji za pozornost.
