Co možná vidět nechcete: melanom na mozku, tasemnice v hlavě nebo mozek bez závitů

Pohled na lidský mozek, zejména pokud je zasažen onemocněním, může být někomu nepříjemný a působit morbidně, zároveň je však mimořádně výmluvný. Právě na těchto obrazech je dobře patrné, jak citlivý a zároveň zranitelný tento orgán je a jak rozdílně jej mohou proměnit různé procesy – někdy způsobem, který je překvapivý nejen medicínsky, ale i čistě vizuálně. Následující tři příklady ukazují tuto rozmanitost z odlišných perspektiv a právě proto mají tak silnou výpovědní hodnotu, byť nemusí být vhodné pro každého.

Květen je měsíc věnovaný prevenci rakoviny kůže a tak je vhodné si připomenout, jak nebezpečná může být její nejagresivnější forma - maligní melanom. O tom většina lidí už slyšela, většinou v souvislosti s mateřskými znaménky, jelikož melanom se nejčastěji projeví právě jako změněné, rostoucí znaménko nebo nově vzniklý pigmentový útvar.

Melanom vzniká nekontrolovatelným množením melanocytů, buněk produkujících pigment (melanin), které dávají naší kůži barvu. UV záření, ať už ze slunce nebo solária, poškozuje jejich DNA a zvyšuje tak riziko, že ke vzniku melanomu dojde.

Nebezpečí maligního melanomu však zdaleka nespočívá jen v postižení kůže.Tento nádor má vysokou schopnost časně metastazovat, tedy šířit se krevní a lymfatickou cestou do vzdálených orgánů, nejčastěji do plic, jater a také mozku. Právě metastázy jsou hlavní příčinou závažného průběhu onemocnění a vysoké úmrtnosti, proto je časná diagnóza zcela zásadní.

Na snímcích níže jsou patrné mnohočetné mozkové metastázy melanomu, které mohou připomínat mateřská znaménka či pigmentové léze. Toto typické hnědé až černé zbarvení je způsobeno pokračující produkcí melaninu nádorovými buňkami, avšak ne všechny metastázy musí být takto pigmentované.

Dostatečná ochrana před UV zářením, pravidelné kontroly kůže a včasná návštěva lékaře při jakékoli podezřelé změně mohou zásadně ovlivnit další vývoj onemocnění a v mnoha případech i zachránit život.

Mnozí si možná pamatují situaci z konce devadesátých let, kdy se v Česku mluvilo o nebezpečí nákazy tzv. tasemnicí liščí a o závažném onemocnění, které může u člověka způsobit. Oním poměrně vzácným, ale potenciálně velmi nebezpečným onemocněním je echinokokóza, jejíž původci jsou tasemnice rodu Echinococcus, především pak měchožil bublinatý a měchožil zhoubný.

Člověk se při nákaze stává náhodným mezihostitelem, přičemž k infekci dochází požitím vajíček parazita z kontaminovaného prostředí, například z potravin, vody, půdy nebo při kontaktu se zvířaty.

Podle původu onemocnění rozlišujeme několik forem echinokokózy, u lidí se však setkáváme především se dvěma.

Prvním z nich je cystická forma, při které v těle vznikají velké tekutinou naplněné cysty. Ty se nejčastěji nacházejí v játrech nebo plicích, vzácně se však mohou objevit i v mozku. Zde cysty zpravidla rostou velmi pomalu a může trvat řadu let, než začnou působit problémy (typicky bolesti hlavy, epileptické záchvaty, nevolnosti či poruchy hynosti). Na snímku výše můžete vidět právě takový případ, ovšem obecně je v České republice tato forma velmi vzácná a typicky jde o nákazu v zahraničí.

Naopak druhá, alveolární forma echinokokózy, je u nás častější, ovšem i tak jde o jednotky případů. Postihuje především játra, kde se chová podobně jako zhoubné nádorové onemocnění a může se postupně šířit i do dalších orgánů, včetně mozku. Právě tato forma je úzce spjata s výskytem onemocnění u lišek, které se u nás běžně pohybují i v blízkosti lidských obydlí.

Společným znakem obou forem je to, že mohou dlouho probíhat bez výrazných příznaků, a přesto vést k velmi závažným komplikacím. Prevence proto hraje klíčovou roli: důsledná hygiena rukou, pečlivé mytí lesních plodů, opatrnost při práci na zahradě a pravidelné odčervování domácích zvířat mohou riziko této vzácné, ale nebezpečné nemoci výrazně snížit.

Asi každý ví, že lidský mozek má typický zřasený povrch tvořený mozkovými závity (gyry) a rýhami (sulci), které považujeme za samozřejmou součást jeho vzhledu. Nejde ovšem o náhodu, ale o velmi efektivní způsob, jak se do omezeného prostoru lebky vejde mnohem větší plocha mozkové kůry. Díky tomu může mozek zpracovávat více informací a zvládat složité funkce, jako je pohyb, řeč, paměť nebo myšlení. Výrazně zřasený mozek mají například lidé, lidoopi, delfíni či sloni, zatímco u menších nebo vývojově jednodušších savců, například hlodavců, je povrch mozku převážně hladký.

Tato složitá architektura je výsledkem přesně řízeného vývoje mozku už v průběhu těhotenství, kdy se nervové buňky postupně uspořádávají do jednotlivých vrstev mozkové kůry. Pokud je tento citlivý proces narušen, mozkové závity se nevytvoří správně, nebo dokonce nevzniknou vůbec.

Právě takový stav označujeme jako lissencefalii. Jde o vzácnou vrozenou vývojovou poruchu (asi 1-4 případy na 100 000 narozených dětí), při které má mozek hladký nebo jen velmi málo zřasený povrch, a vzhledově tak připomíná mozek vývojově jednodušších savců. Takto vyvinutý mozek bohužel nedokáže fungovat způsobem, který je nutný pro běžný vývoj a fungování člověka.

Onemocnění se obvykle projevuje závažnými neurologickými obtížemi již od raného dětství. Typické jsou těžké opoždění psychomotorického i mentálního vývoje, epileptické záchvaty, poruchy svalového napětí a potíže s pohybem i krmením. Rozvoj intelektových schopností je zpravidla výrazně omezen, přičemž míra postižení závisí na rozsahu a typu změn v mozkové kůře a může se mezi jednotlivými pacienty výrazně lišit.

Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.

Autor je neurovědec a informatik

Barosi R, Umhang G (2024). Presence of Echinococcus eggs in the environment and food: a review of current data and future prospects. Parasitology 1–16. https://doi.org/10.1017/S0031182024000945

Koenig M, Dobyns WB, Di Donato N. Lissencephaly: Update on diagnostics and clinical management. Eur J Paediatr Neurol. 2021 Nov;35:147-152. doi: 10.1016/j.ejpn.2021.09.013. Epub 2021 Oct 7. PMID: 34731701.