Mysl formuje mozek: jak medicína potvrdila starou buddhistickou intuici

Než se k němu dostaneme z pohledu moderní vědy, stojí za to podívat se na to, jak podobný princip chápal buddhismus. Ten vycházel z přesvědčení, že mysl není neměnná, ale vzniká a proměňuje se v závislosti na tom, jak myslíme a kam směřujeme pozornost. Opakované myšlenky, emoce a úmysly podle něj postupně utvářejí naše vnitřní prožívání i způsob, jak reagujeme na svět. To, čemu věnujeme pozornost, se posiluje, zatímco jiné vzorce slábnou. Pravidelný trénink pozornosti a uvědomění měl proto vést k hluboké a trvalé proměně mysli, nikoli jen k dočasné změně nálady. Tento pohled ukazuje pozoruhodnou shodu mezi dlouhodobou zkušeností buddhistické praxe a tím, co dnes pozorujeme u lidského mozku.

Jak neurověda změnila pohled na mozek

Asi do poloviny 20.století panovalo přesvědčení, že mozek dospělého člověka je ve své podstatě již neměnný. Vědci se domnívali, že nové neurony nevznikají a že po ukončení vývoje dochází postupně k ubývání propojení mezi nimi. Tento pohled se začal měnit v polovině 20. století, kdy experimenty ukázaly, že mozek je schopný přizpůsobovat se, měnit propojení neuronů a reagovat na zkušenosti – jev, který dnes označujeme jako neuroplasticitu.

Důsledky tohoto poznání jsou překvapivě praktické. Ukázalo se, že mozek se nemění jen při učení nových dovedností, ale i v důsledku samotného myšlení. Opakované vzorce pozornosti (například neustálé obavy, sebekritika nebo naopak vědomé zklidňování) se postupně zapisují do způsobu, jak mozek reaguje. Jinými slovy: čím častěji určitý způsob prožívání používáme, tím snáze a úspěšněji se k němu mozek vrací.

To je dobře patrné například u stresu. Pokud je člověk dlouhodobě vystaven tlaku, nervové okruhy spojené s ohrožením a pohotovostí se aktivují opakovaně a stále snadněji. Dochází k jejich postupnému posilování, zatímco okruhy zodpovědné za zklidnění a regulaci emocí zůstávají méně zapojené. Naopak při pravidelném tréninku pozornosti, například skrze meditaci nebo vědomou práci s dechem, se aktivita mozku postupně přesouvá: některá propojení slábnou, jiná se naopak posilují. Tyto změny probíhají na biologické úrovni, tedy mění se synaptická spojení mezi neurony, jejich síla i počet, některé nervové dráhy se posilují, jiné oslabují. Výsledkem je, že mozek doslova přetváří svá propojení podle toho, jaké vzorce myšlení a prožívání se opakují nejčastěji.

Stejně tak však mozek reaguje pozitivně na zkušenosti a vzorce, kterým věnujeme pravidelnou pozornost. Opakované vědomé myšlenky, představivost, zaměřování se na konkrétní pocity nebo meditace posilují propojení mezi oblastmi zodpovědnými za regulaci emocí, paměť a flexibilitu myšlení. Výsledkem je, že se postupně zlepšuje schopnost klidně reagovat na náročné situace, flexibilně přistupovat k problémům a udržovat psychickou rovnováhu - a to i bez cíleného cvičení mozku ve smyslu učení se novým dovednostem.

V praxi to může znamenat věnovat několik minut denně vědomé vizualizaci pozitivních situací, pozorovat své myšlenky a jemně je směrovat k příjemným či konstruktivním vzorcům, krátce meditovat nebo soustředěně dýchat, případně věnovat plnou pozornost běžným činnostem, jako je chůze, vaření či práce. I takové jednoduché, opakované zaměření pozornosti postupně posiluje propojení neuronů, mění způsob, jak mozek zpracovává informace, a přispívá k lepší odolnosti, nadhledu a psychické pohodě.

Kromě vizualizace a meditace je užitečné zařadit i malé každodenní praktiky, které podporují zdravé vzorce myšlení. Může to být například krátké zamyšlení nad tím, co se během dne podařilo, nebo plánování malých kroků ke zlepšení svých návyků a cílů. I takové jednoduché činnosti posilují okruhy mozku spojené s odměnou, koncentrací a regulací emocí a pomáhají nám vyrovnávat se s negativním vlivem stresu. Důležité je pravidelné opakování – čím častěji se určité způsoby myšlení a prožívání praktikují, tím snáze se stávají přirozenou součástí života a přinášejí dlouhodobé zlepšení psychické pohody, koncentrace i celkové odolnosti organismu.

Dlouhodobá zkušenost buddhistické praxe tak byla pozoruhodně přesná: sledováním a zkoumáním vlastní mysli si lidé všimli, že pravidelné zaměřování pozornosti a vědomá práce s myšlenkami mění způsob, jak prožívají svět a reagují na něj. Moderní neurověda dnes ukazuje, že tyto změny mají konkrétní biologický základ: probíhají na úrovni synaptických spojení a nervových okruhů, přestože tehdejší pozorování vznikala bez jakékoli znalosti neurobiologie. To, co bylo po staletí popisováno jako proměnlivost a kultivovatelnost mysli, se tak dnes ukazuje jako měřitelný a ověřitelný proces v lidském mozku.

Zdroje:

Autor je neurovědec.

Davidson, Richard, and Antoine Lutz. „Buddha’s Brain: Neuroplasticity and Meditation [in the Spotlight].“ IEEE Signal Processing Magazine, vol. 25, no. 1, 2008, pp. 176–174, https://doi.org/10.1109/msp.2008.4431873.

Schmidt-Wilcke, T., et al. „Distinct Patterns of Functional and Structural Neuroplasticity Associated with Learning Morse Code.“ NeuroImage, vol. 51, no. 3, July 2010, pp. 1234–1241, https://doi.org/10.1016/j.neuroimage.2010.03.042.

Statsenko, Yauhen, et al. „Hallmarks of Brain Plasticity.“ Biomedicines, vol. 13, no. 2, 13 Feb. 2025, p. 460, www.mdpi.com/2227-9059/13/2/460, https://doi.org/10.3390/biomedicines13020460.