Článek
Někdy se stane, že člověk přijde do nemocnice, sedí na lůžku a klidně mluví, přesto si ale nedokáže vybavit, proč tam je, ani co se dělo v posledních minutách. Přitom ještě před několika hodinami byl zcela v pořádku a mezitím neměl žádný úraz, pád nebo jakékoli varovné příznaky.
Okolí to většinou popisuje stejně: pacient působí zmateně, ale jinak normálně. Odpovídá smysluplně, poznává své blízké a orientuje se v základních věcech… ale nedokáže si uchovat žádnou novou informaci. Každých pár minut se tak vrací ke stejným otázkám nebo tvrzením, jako by se situace odehrávala pořád znovu (nebo spíše stále poprvé).
Náhlý začátek potíží, narušení orientace v čase a neschopnost ukládat nové vzpomínky mohou působit velmi dramaticky a často vedou k obavám z mrtvice. V praxi proto pacient obvykle projde rychlým neurologickým vyšetřením a zobrazovacími metodami, které mají vyloučit akutní cévní příhodu nebo jiné strukturální poškození mozku.
Teprve když se tyto vážné příčiny nepotvrdí, začíná se uvažovat o diagnóze transientní globální amnézie (TGA). Jejím typickým rysem je totiž izolovaná porucha paměti, zatímco ostatní funkce mozku (řeč, pozornost, úsudek, osobnost) zůstávají v podstatě zachovány. Člověk tedy může působit přítomně a normálně, ale jeho mysl se zasekne v krátké časové smyčce dlouhé několik desítek sekund až minut, protože mozek nedokáže ukládat nové epizodické vzpomínky.
Nejzajímavější je však skutečnost, že nejde o vážný stav, a zároveň ani o úplnou vzácnost. Epizoda obvykle trvá několik hodin, výjimečně až jeden den, a pak sama odezní. Paměť začne postupně znovu fungovat a člověk si opět dokáže ukládat nové informace. To, co ale většinou zůstává navždy ztraceno, je samotné období výpadku paměti: události, otázky, rozhovory i emoce z těchto hodin se už zpětně nevybaví. V životním příběhu tak vznikne ostrý „výřez“, který může být velmi nepříjemný a nezvyklý.
TGA se sice neřadí mezi běžné potíže, ale rozhodně nejde o medicínskou vzácnost. Typicky se objevuje ve věku mezi 40 a 80 lety, přičemž ve skupině nad 50 let její výskyt dosahuje zhruba 20–30 případů na 100 000 lidí ročně. U mladších lidí je výskyt asi pětinový.
Co je příčinou a jaká je prognóza?
Proč k tomu dochází, není dodnes zcela jasné. Nejčastěji se uvažuje o přechodné poruše funkce hipokampu, tedy struktury připomínající mořského koníka, klíčové pro ukládání nových vzpomínek. Dříve se předpokládalo, že by příčinou mohlo být drobné, přechodné nedokrvení této a dalších paměťových oblastí mozku, ovšem novější výzkumy tuto představu spíše zpochybňují.
Mezi nejdiskutovanější současné hypotézy patří přechodná porucha odtoku žilní krve z mozku, která může citlivé paměťové struktury dočasně ovlivnit. Zobrazovací metody (MRI) někdy s odstupem ukážou drobné změny v oblasti hipokampu, ale bez známek trvalého poškození mozkové tkáně. Spouštěčem epizody bývá u části lidí fyzická námaha, silný stres, emoční otřes, prudká změna teploty nebo například Valsalvův manévr.
Důležité je, že ačkoli TGA působí dramaticky, dlouhodobá prognóza je velmi dobrá. Dosavadní studie nenaznačují významně zvýšené riziko mrtvice, demence ani epilepsie a u většiny lidí se epizoda objeví pouze jednou za život, byť vzácněji se může opakovat. Právě tento kontrast mezi tíživým prožitkem akutní epizody a minimálním dlouhodobým dopadem z ní dělá fascinující klinický i neurovědecký fenomén.
Jak lékaři poznají transientní globální amnézii
Aby bylo možné TGA spolehlivě odlišit od jiných příčin náhlého výpadku paměti, používá se soubor znaků známý jako Hodges‑Warlowova kritéria, formulovaný už v roce 1990.
Tato kritéria shrnují podstatné rysy, které už byly popsány výše: náhlý a izolovaný výpadek schopnosti ukládat nové vzpomínky při jinak zachovaném vědomí, myšlení a chování. Jejich součástí je i důraz na nepřítomnost dalších neurologických příznaků, které by ukazovaly na mrtvici nebo jiné strukturální poškození mozku.
Důležitým prvkem je také časové omezení, kdy potíže musejí samy odeznít, a to nejpozději do 24 hodin, a zároveň vyloučení jiných příčin, zejména úrazu hlavy nebo epileptického záchvatu. Právě tahle kombinace podmínek odděluje transientní globální amnézii od stavů, které mohou na první pohled vypadat podobně, ale mají zcela jiný původ, průběh i důsledky.
Přestože tedy TGA působí dramaticky a pro okolí často velmi znepokojivě, ve skutečnosti představuje zvláštní a většinou přechodné selhání jedné velmi specifické funkce mozku: schopnosti ukládat nové vzpomínky. Člověk během epizody neztrácí svou identitu, osobnost ani vědomí reality, ale „pouze“ možnost plynule navazovat přítomnost na právě prožitý okamžik.
Transientní globální amnézie nám tak velmi názorně ukazuje, jak křehká a zároveň přesně organizovaná je naše paměť. Stačí krátký výpadek jediného klíčového systému a člověk sice stále zůstává sám sebou, ale přestává se pohybovat v nepřerušeném, plynulém toku času.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Galwa-Støkkan AK, Vari IE, Saidi ME, Selvaag M, Torsteinsbø VT, Nyman AKG, Schröder TN, Doan TP. Transient global amnesia. Tidsskr Nor Laegeforen. 2025 Oct 27;145(13). English, Norwegian. doi: 10.4045/tidsskr.25.0014. PMID: 41196205.
Sealy D, Tiller RJ, Johnson K. Transient Global Amnesia. Am Fam Physician. 2022 Jan 1;105(1):50-54. PMID: 35029951.
