Článek
Největším rizikem letních veder nemusí být jen spálená kůže, ale přehřátí organismu, které může postihnout i mozek. Ačkoli se v české medicínské terminologii rozlišuje úpal a úžeh, v zahraniční literatuře se tyto pojmy často překrývají. Pro praxi je však nejdůležitější rozpoznat život ohrožující úpal, který se při celkovém přehřátí organismu projevuje poruchou mozkových funkcí. Právě ta jej odlišuje od vyčerpání z horka i většiny méně závažných stavů.
Co je úpal a jak vzniká?
Úpal představuje akutní selhání termoregulace, tedy přirozené schopnosti organismu udržovat stálou tělesnou teplotu. Tělo již není schopné odvádět přebytečné teplo, tělesná teplota prudce stoupá a dochází k přehřátí celého organismu včetně mozku. Úpal přitom nemusí vzniknout pouze na přímém slunci, ale může se rozvinout také v přehřáté místnosti, nevětraném autě nebo při intenzivní fyzické aktivitě za horkého počasí. Právě proto se s ním lékaři setkávají nejen u turistů na pláži, ale také u sportovců, pracovníků vykonávajících těžkou fyzickou práci nebo u seniorů během vln veder.
Za normálních okolností se organismus ochlazuje pocením a rozšířením kožních cév. Pokud je však okolní teplota příliš vysoká nebo je vzduch velmi vlhký, odpařování potu přestává být účinné. Organismus začne teplo hromadit a během krátké doby může dojít k prudkému vzestupu tělesné teploty. Právě zmíněná vysoká vlhkost vzduchu je důvodem, proč bývají tropické dny pro lidské tělo mnohem náročnější než suché horko.
Proč je mozek na vysokou teplotu tak citlivý?
K orgánům nejcitlivějším na přehřátí patří právě mozek, který ke správné činnosti potřebuje velmi přesně udržované vnitřní podmínky.
Pokud termoregulační mechanismy selžou a teplota organismu výrazně stoupne (často nad 40 °C) začíná docházet k poruchám buněčného metabolismu, tedy základních procesů nezbytných pro fungování buněk. Současně se narušuje hematoencefalická bariéra, která za normálních okolností pečlivě reguluje průnik látek z krve do mozkové tkáně. Přehřátí také zvyšuje oxidační stres, při němž vzniká nadbytek reaktivních molekul poškozujících buňky, a spouští zánětlivé procesy v nervové tkáni.
Vysoká teplota zároveň narušuje strukturu bílkovin a buněčných membrán, které jsou nezbytné pro správnou komunikaci mezi nervovými buňkami. Výsledkem je postupné zhoršování funkce neuronů i dalších buněk nervového systému, což může vést až k selhávání mozkové činnosti.
Zajímavostí je, že již zvýšení tělesné teploty o jeden až dva stupně může zhoršit pozornost, rychlost rozhodování i schopnost soustředění. I proto dochází během horkých dnů častěji k pracovním úrazům, dopravním nehodám a chybám v činnostech vyžadujících soustředění.
Úpal není jen důsledkem vysoké teploty
Na rozvoji úpalu se nepodílí pouze samotné přehřátí. Organismus na extrémně vysokou teplotu reaguje rozsáhlou zánětlivou odpovědí, která v mnohém připomíná reakci na těžkou infekci. Do krve se uvolňují látky podporující zánět, dochází k poruchám srážlivosti krve i poškození cévní výstelky…
Vysoká teplota spolu se systémovou zánětlivou reakcí může poškodit více orgánů, včetně ledvin, jater, srdce i svalů. Vzhledem ke zmíněné vysoké citlivosti mozku jsou to však často příznaky postižení mozku, které jako první upozorní na rozvoj těžkého úpalu.
Zde je dobré zmínit, že při těžkém úpalu se navíc může rozvinout rabdomyolýza, tedy rozpad svalových buněk. Do krevního oběhu se při ní uvolňují látky, které mohou vážně poškodit ledviny a vést až k jejich selhání. Právě proto pacienti s těžkým úpalem často vyžadují intenzivní nemocniční péči.
Kdy už jde o život?
Právě neurologické projevy jsou hlavním znakem těžkého úpalu. Postižený bývá zmatený, hůře se orientuje, reaguje pomalu nebo naopak působí neobvykle neklidně. Mohou se objevit poruchy řeči, nekoordinované pohyby, nejistá chůze, třes, změny chování nebo také výrazná ospalost. V těžších případech dochází ke křečím, poruše vědomí až bezvědomí.
Tyto příznaky odrážejí poruchu funkce mozku a představují jasný signál, že nejde o běžné přehřátí organismu a odlišují život ohrožující úpal od prostého vyčerpání z horka.
Důležité je vědět, že navzdory poměrně časté představě člověk s úpalem nemusí vždy pociťovat extrémní žízeň ani nemusí být schopen rozpoznat závažnost svého stavu. Zmatenost a porucha úsudku často způsobují, že postižený odmítá pomoc nebo podceňuje své obtíže, což je obzvlášť nebezpečné.
Mohou zůstat trvalé následky?
Pokud se po přehřátí objeví výše popsané známky postižení centrálního nervového systému, je třeba vždy myslet na těžký úpal. Nejde pouze o důsledek vysoké teploty, ale o akutní poškození mozku, které může bez rychlého ochlazení a intenzivní léčby zanechat trvalé neurologické následky.
Nejcitlivější jsou v tomto směru Purkyňovy buňky mozečku, které patří mezi neurony nejcitlivější na působení vysoké teploty. To vysvětluje, proč někteří pacienti po prodělaném úpalu trpí poruchami koordinace pohybů, rovnováhy nebo jemné motoriky. V nejzávažnějších případech mohou přetrvávat také poruchy paměti, koncentrace nebo změny osobnosti.
Dobrou zprávou však je, že při včasném rozpoznání a rychlém ochlazení se většina pacientů uzdraví bez trvalých následků.
Každá minuta se počítá
První pomoc spočívá především v co nejrychlejším snížení tělesné teploty. Člověka je nutné přemístit do stínu nebo chladné místnosti, odstranit přebytečné oblečení a začít s intenzivním ochlazováním co největší plochy těla, například sprchováním, poléváním vodou nebo přikládáním mokrých ručníků. Chladivé obklady lze přikládat také na krk, podpaží a třísla.
Pokud je postižený při vědomí, vhodné jsou malé doušky chladné tekutiny. Jakmile se však objeví porucha vědomí, zmatenost, křeče nebo neschopnost přijímat tekutiny, je nezbytné okamžitě přivolat zdravotnickou záchrannou službu. U těžkého úpalu totiž rozhoduje o prognóze rychlost ochlazení, kdy každá minuta prodlení zvyšuje riziko nevratného poškození mozku i dalších orgánů.
Jak vzniká úžeh a koho ohrožuje?
Na rozdíl od úpalu je úžeh důsledkem dlouhodobého pobytu na přímém slunci bez dostatečné ochrany hlavy. Přímé sluneční záření vede k přehřátí hlavy, což může může vyvolat příznaky připomínající podráždění mozkových plen a okolních tkání, což vysvětluje typické obtíže jako je silná bolest hlavy, světloplachost, nevolnost, zvracení nebo ztuhlost šíje.
Při úžehu nebývá naše tělo jako celek kriticky přehřáté a tělesná teplota může být jen mírně zvýšená (nebo dokonce normální). Charakteristická je také skutečnost, že obtíže se často objeví až několik hodin po pobytu na slunci, například večer nebo během noci. Právě opožděný nástup příznaků bývá důvodem, proč si lidé své obtíže se sluncem vůbec nespojí.
Při rozvoji úžehu hraje určitou roli věk i celkový zdravotní stav. Malé děti mají ještě nedokonale vyvinutou termoregulaci a přehřívají se rychleji než dospělí. Senioři naopak často mívají snížený pocit žízně, méně se potí a jejich schopnost odvádět teplo je snížená. Riziko dále zvyšují některá chronická onemocnění, obezita, pochopitelně dehydratace nebo léky ovlivňující pocení či regulaci krevního tlaku.
Vyšší riziko mají také lidé užívající některá antidepresiva, antipsychotika nebo antihistaminika. Zvýšená opatrnost je na místě také u pacientů s Parkinsonovou nemocí, roztroušenou sklerózou nebo po cévní mozkové příhodě, u nichž může být regulace tělesné teploty narušena.
Závěrem
Při přehřátí organismu tedy není nejdůležitější samotná výše tělesné teploty, ale především to, jak se postižený chová a zda je při plném vědomí. Zmatenost, dezorientace, porucha řeči, nekoordinované pohyby, křeče nebo bezvědomí jsou varovné příznaky, že vysoká teplota začala ovlivňovat činnost mozku. V takové situaci je nutné okamžitě zahájit intenzivní ochlazování a přivolat zdravotnickou záchrannou službu, protože každá minuta prodlení zvyšuje riziko trvalého poškození mozku i dalších orgánů.
Jednoduché pravidlo na závěr: bolest hlavy, nevolnost a světloplachost po delším pobytu na přímém slunci nejčastěji ukazují na úžeh. Pokud se však objeví zmatenost, změny chování, porucha vědomí nebo křeče, je třeba vždy pomýšlet na těžký úpal a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Garcia CK, Renteria LI, Leite-Santos G, Leon LR, Laitano O. Exertional heat stroke: pathophysiology and risk factors. BMJ Med. 2022;1(1):e000239. Published 2022 Oct 11. doi:10.1136/bmjmed-2022-000239
Zhang Z, Wu X, Zou Z, et al. Heat stroke: Pathogenesis, diagnosis, and current treatment. Ageing Res Rev. 2024;100:102409. doi:10.1016/j.arr.2024.102409
