Usnul zdravý, ráno se vzbudil ochrnutý. Co je mrtvice při probuzení?

Hned na úvod je třeba říct, že takzvaná mrtvice při probuzení není žádný zvláštní typ cévní mozkové příhody. Označuje se tak situace, kdy se člověk probudí s příznaky mrtvice, ale přesný čas jejího vzniku neznáme. Víme jen, že před usnutím byl bez zjevných neurologických obtíží a ráno se probudil s příznaky, které mohou znamenat poškození mozku. Samotná mrtvice přitom může být ischemická (způsobená uzávěrem tepny a následným nedokrvením části mozku), vzácněji i krvácivá. Blíže jsem o cévních příhodách psal zde.

Tato skutečnost byla dlouho významným problémem zejména při rozhodování o léčbě. U každé cévní mozkové příhody je zásadní co nejrychlejší diagnostika a léčba. U ischemické mrtvice navíc dlouhou dobu rozhodoval o možnosti podání některých účinných způsobů léčby především čas od posledního okamžiku, kdy byl pacient prokazatelně bez příznaků. Důvodem je, že dochází k postupnému odumírání nervových buněk a každá minuta může znamenat další poškození mozkové tkáně. Proto se o ischemické mrtvici často mluví jako o časově kritickém stavu.

Právě u mrtvice při probuzení však tento údaj chybí. Lékaři nemohli s jistotou určit, zda k příhodě došlo krátce před probuzením, nebo už před několika hodinami. Dříve proto mnoho těchto pacientů nemohlo dostat léčbu, která je nejúčinnější v prvních hodinách po vzniku ischemické mrtvice.

Spánek samozřejmě není stav, kdy je náš mozek jednoduše vypnutý, ale probíhají v něm složité procesy spojené s obnovou nervových funkcí, ukládáním vzpomínek i regulací řady tělesných systémů. Zároveň se během noci mění aktivita autonomního nervového systému, který bez našeho vědomého ovládání reguluje řadu tělesných funkcí, například srdeční činnost, krevní tlak, rozšiřování a zužování cév nebo dýchání.

Právě tyto změny mohou u některých lidí přispět ke vzniku cévní příhody. Riziko zvyšuje například vysoký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, zejména fibrilace síní, cukrovka, kouření, zvýšená hladina cholesterolu nebo onemocnění cév. U některých pacientů vznikne během noci krevní sraženina, která ucpe mozkovou tepnu, u jiných může dojít k porušení cévní stěny a krvácení do mozku.

To, že se člověk probudí s příznaky mrtvice však nutně neznamená, že k poškození mozku došlo až v okamžiku probuzení, protože k cévní příhodě mohlo dojít během noci a poškození tak mohlo probíhat desítky minut nebo i několik hodin předtím.

Příznaky mrtvice při probuzení jsou stejné jako u mrtvice vzniklé během dne. Typické je náhlé oslabení nebo necitlivost jedné poloviny těla, pokles koutku, potíže s mluvením nebo porozuměním řeči. Objevit se mohou také poruchy vidění, náhlá porucha rovnováhy, závratě, zmatenost nebo velmi silná neobvyklá bolest hlavy, zejména u krvácení do mozku.

Někdy si člověk uvědomí problém až při běžných ranních činnostech. Nemůže například udržet hrnek v jedné ruce, nedokáže správně vyslovit slova, zakopává nebo zjistí, že jedna strana těla ho jakoby neposlouchá.

Jednoduchou pomůckou pro laiky je zapamatovat si několik varovných znaků: požádat člověka, aby se usmál, zvedl obě ruce a zopakoval jednoduchou větu. Pokles jedné strany obličeje, slabost ruky nebo porucha řeči jsou důvodem k okamžitému volání zdravotnické záchranné služby.

Významným posunem v léčbě mrtvice přinesly moderní zobrazovací metody. Počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a speciální vyšetření průtoku krve mozkem dokážou v některých případech ukázat, zda lze část mozku stále ještě zachránit.

Díky tomu tak dnes není rozhodujícím údajem pouze čas od chvíle, kdy byl člověk prokazatelně bez příznaků. Lékaři mohou podle obrazu mozku posoudit, zda má pacient ještě šanci z léčby výrazně profitovat. Někteří lidé s mrtvicí při probuzení proto mohou být kandidáty na podání léků rozpouštějících krevní sraženinu nebo na mechanické odstranění uzávěru tepny pomocí katetru. To však samozřejmě neznamená, že lze s návštěvou nemocnice otálet. Čím dříve se pacient dostane do specializovaného centra, tím větší je šance na zachování mozkových funkcí a tedy nižší míry trvalých následků.

Mozek má jen omezenou schopnost nahradit funkci poškozených nervových buněk. Při ischemické mrtvici proto část mozkové tkáně odumírá nenávratně, zatímco v okolí postiženého místa může zůstat takzvaná penumbra: oblast, která je nedokrvená a její funkce je narušená, ale buňky v ní ještě nemusí být trvale poškozené. Právě záchrana této tkáně je jedním z hlavních cílů akutní léčby.

U mrtvice při probuzení je největší chybou čekat, zda se stav sám nezlepší. Některé příznaky mohou být zpočátku nenápadné a mohou být mylně přisuzovány špatnému spánku nebo únavě. Pokud se někdo ráno probudí s nově vzniklou poruchou hybnosti, řeči, citlivosti nebo vidění, měl by situaci považovat za možnou mrtvici a okamžitě vyhledat pomoc. Rychlá reakce může rozhodnout o tom, zda se pacient vrátí k běžnému životu, nebo zda mu zůstane trvalé neurologické postižení.

Peter-Derex L, Derex L. Wake-up stroke: From pathophysiology to management. Sleep Med Rev. 2019;48:101212. doi:10.1016/j.smrv.2019.101212

Søyland MH, Tveiten A, Eltoft A, et al. Wake-up stroke and unknown-onset stroke; occurrence and characteristics from the nationwide Norwegian Stroke Register. Eur Stroke J. 2022;7(2):143-150. doi:10.1177/23969873221089800