Článek
Je to už pár měsíců, co jsem se poprvé probudila jako „Flameborn“ v tom divném, mlžném světě Enshrouded. Pokud u survivalu trávíte mládí stejně jako já, asi mi potvrdíte, že ten první moment, kdy vylezete z jeskyně a uvidíte to obří údolí utopené ve smrtící mlze, má prostě neskutečnou atmosféru. Ty začátky jsou na hře totiž úplně nejlepší. Ten pocit, kdy s obyčejným dřevěným klackem v ruce prolejzáte první rozpadlé baráky a stavíte si svoji první provizorní boudu, se fakt ničemu nevyrovná.
Musím hned zkraje zmínit grafiku, protože ta je fakt úlet. Enshrouded vypadá parádně. Díky tomu, že je to postavené na voxelech, je celý svět brutálně tvárný, ale přitom nevypadá jako kostičkované Lego – působí to přirozeně. A nejvíc mě baví, že lidi z Keen Games do toho fakt šlapou a nenechávají tu hru hnít. Dlouho jsme v komunitě nadávali, že ve hře citelně chybí voda – a konečně jsme se dočkali. S posledními updaty do hry vletěl úplně nový vodní svět a fakt hustý pralesy. Sledovat, jak se kapky deště tříští o listy obřích kytek někde v hluboké džungli, je pro mě regulérní terapie. Ta voda a déšť totálně překopaly to, jak prostředí vnímáte -svět už není jen statické pískoviště, ale konečně to tam vypadá, že to všechno žije.
Co mě u Enshrouded drží u obrazovky nejvíc, je ten pocit, že tam fakt bydlím. Budování báze je tu dotažené skoro k dokonalosti. Protože jsou to voxely, můžete si prostě vykopat sklep, vytesat hrad přímo do skály nebo si vymazlit útulnou chaloupku. A nebudete tam sami. Postupně si domů taháte řemeslníky – kováře, alchymistu nebo lovkyni. Nejsou to jenom tupé ikonky v menu, ale postavy, co se vám motají po základně a dělají tam trochu život. A největší pecka? Ochočování zvířat. Mít u baráku pár těchhle potvor dodává hře přesně ten nádech farmářského survivalu, na kterém jsme všichni závislí. Navíc v co-opu je to úplně jiná liga. Hrát to s partou, společně se klepat v mlze (Shroud) a večer se pak sejít u jednoho krbu, to je prostě nejvíc.
Jenže, jak už to u těchhle velkých survivalovek bývá, po desítkách a stovkách hodin se i ten nejhezčí svět trochu okouká. Jakmile prolezete ty nové pralesy, postavíte nejvyšší věž v okolí a díky vybavení jste v podstatě nesmrtelní, začne se dostavovat taková ta herní krize. Člověk začne nostalgicky vzpomínat, kde s tímhle žánrem vlastně (většina z nás) začal. V tu chvíli mi v hlavě vždycky naskočí Valheim- sdrcovka. I když Enshrouded jede na podobném principu – těžení, stavění, bossové a postup v technologiích – Valheim má v sobě takovou tu syrovou vikinskou duši, kterou nic nenahradí. Enshrouded je sice vyleštěné, vertikální a graficky jinde, ale Valheim má tu drsnou atmosféru, nekonečné plavby na moři a pocit, že vás v každém biomu chce něco fakt zabít.
Když koukám na Steam fóra, nejsem v tomhle srovnávání sama. Spousta lidí tyhle dvě hry řeší. Enshrouded je bez debat modernější nástupce, má lepší stavění a pohyb je díky grappling hooku a glideru mnohem plynulejší, ale Valheim má v sobě tu „klasickou“ hloubku a nepředvídatelnost, po které se mi prostě občas stejská. Každopádně Enshrouded je teď v neskutečné formě. Pokud jste v tom nebyli od launchu, ten nový obsah, déšť a pralesy jsou přesně ten důvod, proč se tam vrátit. Ta hra vás prostě dostane svou krásou a tím, co všechno vám dovolí postavit. A i když mě občas chytne nostalgie po Valheimu, Enshrouded mi jasně ukazuje, že survival RPG mají před sebou fakt velký věci.
Jestli hledáte něco na dlouhé večery s bandou, Enshrouded je momentálně jedna z nejlepších věcí, co můžete zapnout. Tak šup do mlhy!
Zdroje: vlastní zkušenosti, enshrouded.com, wikipedia.org, games.tiscali.cz,
