Článek
Existuje časové okno, kterému se přezdívá hodina vlků. Mezi druhou a čtvrtou ranní se lidská psychika dostává do bodu nejvyšší zranitelnosti. Není to jen pověra – právě v tomto čase lidé nejčastěji popisují děsivou zkušenost se spánkovou paralýzou. Jde o ten paralyzující moment, kdy se váš mozek probudí do plného vědomí, ale tělo odmítá poslušnost a zůstává uvězněné v nehybnosti. Právě v tomto vakuu mezi snem a bděním se často objevují vizuální halucinace, z nichž jedna vyčnívá nad všechny ostatní-postava známá jako Hat Man.
Tento „Muž v klobouku“ je vysoký, neproniknutelně černý stín, který se od běžných „stínových lidí“ liší jedním velmi specifickým detailem – výraznou siluetou širokého klobouku, který jako by vypadl z módy minulého století. Na rozdíl od jiných přízraků, které se obvykle jen mihnou v periferním vidění a zmizí, Hat Man bývá popisován jako statický, mrazivý pozorovatel. I když postava nemá obličej ani oči, svědkové se shodují na intenzivním pocitu čisté hrůzy. Jeho pasivita je paradoxně tím nejděsivějším faktorem-vyvolává v lidech pocit, že jsou sledováni něčím, co do našeho světa absolutně nepatří. Skeptici a vědci mají samozřejmě po ruce logické vysvětlení- jde o projev extrémní spánkové deprivace a specifické chemické reakce v mozkových centrech. A nebo se všichni mýlí — a jsou to skutečné entity?
Stínový lidi: Vyprávění o stínových lidech většinou nezačíná žádnou teorií, ale tichou nocí a zvláštním pocitem, že v místnosti nejste sami. Nezáleží na věku ani víře — ten pocit je vždy stejný. Něco tam je. A dívá se to. Nejde o obyčejné stíny. Lidé je popisují jako siluety temnější než tma, které zahlédnou jen koutkem oka. Svědectví z různých koutů světa mluví o postavách bez tváře, které se nepohybují chůzí.
V poslední době se navíc tento fenomén začal propojovat s mrazivým příběhem, který má kořeny v roce 1962 na jedné základní škole ve Wyomingu. Podle této legendy tam tehdy celá třída dětí, nezávisle na sobě, nakreslila identický obrázek- vysokou postavu s kloboukem a provazem v ruce. Děti této bytosti říkaly Yellow Echo – Žlutá ozvěna. Tvrdily, že k nim promlouvá skrze statický šum v televizních obrazovkách. I když se později ukázalo, že příběh o wyomingské škole je ve skutečnosti mistrně napsaná internetová creepypasta, jeho jádro v nás stále silně rezonuje. Pracuje totiž s hluboce zakořeněnou představou, že děti dokážou vnímat frekvence, které jsou pro dospělé už dávno uzavřené. Podobnou atmosféru ostatně využívá i populární seriál Stranger Things. Jeho tvůrci, bratři Dufferovi, se ostatně netají tím, že při vytváření monster jako Vecna - Mr. Whatsit. Čerpali právě z těchto kolektivních nočních můr a moderních městských legend.
Zdroje: monster.fandom.com, wikipedia.org, theweek.com, www.wattpad.com, wikipedia.org, csfd.cz, wikipedia.org
