Článek
Devadesátá léta si dnes mnozí idealizují jako dobu svobody, podnikatelských příležitostí a rychlých změn. Jenže měla i svou velmi temnou stránku. Právě tehdy vznikaly zločiny, které by si ještě o pár let dříve dokázal představit málokdo. Jedním z nejděsivějších případů této éry byly takzvané Orlické vraždy — série brutálních činů, které se navždy zapsaly do historie české kriminalistiky. Nejde jen o samotné vraždy, ale o obraz doby. O propojení podsvětí, rychlých peněz, bezohlednosti a absolutní ztráty zábran. A také o práci vyšetřovatelů, kteří se museli vypořádat s brutalitou, jakou tu do té doby nikdo neřešil.
Případ Orlických vražd se odehrával v letech 1991 až 1993. Často se mluví o Karlu Kopáčovi jako o hlavě celé skupiny — a právem, protože právě on stál u zrodu plánování a organizace zločinů. Skutečnou ústřední postavou byl však především Ludvík Černý, přezdívaný „Milísek“. Psychopatický nájemný vrah, který byl hlavním vykonavatelem všech vražd gangu. Motiv byl pokaždé stejný. Žádná ideologie, žádná osobní msta, žádné emoce. Pouze peníze, majetek a cennosti. Oběťmi byli podnikatelé, starožitníci, ale i lidé z okruhu samotných pachatelů, včetně příbuzných. Černý zabíjel chladnokrevně, často zezadu, zneužíval důvěry obětí a projevoval naprostý nezájem o lidský život. Byl hlavním střelcem všech vražd skupiny a má na svědomí i jednu další vraždu na objednávku mimo gang.
Sud, v němž Orličtí vrazi shodili jednu ze svých obětí do přehrady. Vystaven v expozici kriminalistiky Muzea Policie České republiky.
Skupinu dále tvořili Vladimír Kuna a Irena Meierová, švagrová Karla Kopáče. Každý měl svou roli, ale bez Ludvíka Černého by vraždy nikdy nedosáhly takového rozsahu a brutality. Způsob likvidace těl šokoval veřejnost i zkušené kriminalisty. Po vraždách byla těla obětí připravována ve sklepě Vladimíra Kuny. Následně je pachatelé ukládali do sudů, často zalitých louhem, aby znemožnili jejich identifikaci. Tyto sudy pak shazovali ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady. Spoléhali na hloubku přesahující čtyřicet metrů a na to, že voda jejich zločiny navždy pohltí. Jenže nepohltila. Policie se k případu dostávala postupně. Pomohly stopy krve nalezené v prodaném autě jedné z obětí, informace z podsvětí i samotné chování pachatelů. Ludvík Černý se svými činy dokonce chlubil, což nakonec přispělo k jejich odhalení. V roce 1995 začalo systematické pátrání v Orlické přehradě a nález sudů odstartoval jedno z nejnáročnějších vyšetřování v novodobé historii České republiky. Následovalo zatýkání. Karel Kopáč se po zadržení pokusil o sebevraždu, ale přežil. Jeho pozdější doznání se stalo jedním z klíčových důkazů proti Ludvíku Černému, který dlouhou dobu vinu popíral. A právě v této fázi sehrála zásadní roli plk. RNDr. Jiřina Hofmanová , Ph.D.
Dnes bývá právem označována za jednu z legend české kriminalistiky. V době Orlických vražd stála u zrodu moderních vyšetřovacích metod, které se u nás teprve začínaly uplatňovat. Původně vystudovaná přírodovědkyně a bývalá středoškolská učitelka nastoupila k policii na začátku devadesátých let a postupně se vypracovala mezi vyšetřovatele zvlášť závažné trestné činnosti. Její specializací byla behaviorální analýza — práce s psychologií pachatelů, jejich motivací a vzájemnými vztahy. Zkušenosti získávala i během zahraničních stáží, kde se seznámila s metodami používanými například ve Spojených státech. Tyto poznatky pak přenášela do české praxe.
V kauze Orlických vražd se Hofmanová podílela na vedení výslechů, analyzovala chování obviněných a dohlížela na procesní úkony, které byly často zaznamenávány na video. Právě důsledná psychologická práce s pachateli pomohla rozkrýt dynamiku gangu a postupně jej rozložit. Vyšetřování bylo mimořádně náročné nejen technicky — vylovování sudů z velkých hloubek a práce s těly po působení louhu — ale i psychicky.
V roce 1997 padly rozsudky. Ludvík Černý byl odsouzen k doživotnímu trestu. Vladimír Kuna dostal po odvolání 25 let vězení. Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let, trest si však celý neodpykal — později ve vězení spáchal sebevraždu. Irena Meierová byla odsouzena k deseti letům za objednání vraždy svého manžela. Ludvík Černý, dnes vystupující pod jménem Ludvík Zámečník, zůstává jako jediný z gangu dodnes ve vězení. V roce 2017 mu soud zamítl žádost o podmínečné propuštění, protože nebylo prokázáno jeho skutečné napravení. Případ orlických vražd výrazně vystihl brutalitu a bezohlednost devadesátých let - zkrátka divoké devadesátky.
Zdroje: idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz, film: Sametoví vrazi, wikipedia.org, plus.rozhlas.cz
