Článek
Hubert Pilčík, český sériový vrah, působil v letech 1948 až 1951. Skutečný rozsah obětí nikdy nebyl úplně objasněn. Existuje silné podezření, že Pilčík mohl zavraždit mnohem více lidí, než bylo oficiálně potvrzeno. Pilčík pracoval jako zámečník ve Škodových závodech v Plzni. Se svou o jedenáct let mladší manželkou Antonií žil v Senci, avšak jejich manželství zůstalo bezdětné. Pilčík byl znám jako bylinkář a milovník přírody, což mu přineslo dobrou pověst.
Pilčík se vydával za převaděče, ale místo toho své oběti vraždil na odlehlých místech a zmocňoval se jejich majetku. Některé lidi však skutečně převedl přes hranice, aby se vyhnul podezření. Doma měl rozsáhlý arzenál zbraní, který zahrnoval například anglický samopal Sten, rakouskou pistoli Roth-Steyr ráže 8 mm a další kousky.
K jeho odhalení přispěla náhoda v lese Lipovka nedaleko Plzně, kde byla kdysi zastřelena hraběnka Kerssenbrocková, což bylo popsáno v článku „Vražda z lásky, nebo nešťastná nehoda?“
Jednoho březnového dne roku 1951 hájovna vyhořela, a našly se zde lidské ostatky. Mezi nimi byly i zbytky ohořelých šatů, sklo od brýlí a přezka z bot. Na místě požáru se našla zemina kontaminovaná olejem, což naznačovalo úmyslný trestný čin. Později se zjistilo, že šlo o Emanuela Balleye, kterého měl Pilčík s jeho dcerou Renatou a dvanáctiletou neteří Danielou převést přes hranice.
Dne 20. července byla náhodně objevena další mrtvola, tentokrát neznámé ženy u nedaleké kaolinky. Žena, identifikovaná jako Renata Balleyová, měla kolem krku utaženou bílou šňůru a byla uškrcena. Její tělo našly děti hrající si u lomu.
Pilčík věznil Danielu Balleyovou připoutanou k dřevěné desce v kozím chlívku, kde ji pohlavně zneužíval a mučil. Aby utlumil její křik, dával jí na hlavu bednu s dvojitými stěnami vyplněnými hadry. Daniela byla nucena psát dopisy své příbuzné, ve kterých tvrdila, že Emanuel a Renata byly převedeni a ona se dostala do Pilčíkovy péče. Někteří sousedé viděli podvyživenou Danielu, když ji Pilčík občas v nepřítomnosti ženy pouštěl ven.
Nález těl Balleyových dovedl vyšetřovatele k jejich příbuzné, která své převedení přes hranice odložila. Ta nejdříve odmítala spolupracovat, ale po zjištění, že se našla těla blízkých, poskytla policii Pilčíkovu adresu, ze které dostávala dopisy od Daniely.
Šestého září byla celá čtvrť zajištěna a Pilčík byl zatčen pod záminkou výměny elektrických hodin. Bylo zjištěno, že Pilčík zabil kromě Balleyových minimálně další tři lidi. Danielu Balleyovou našli policisté živou, avšak ve špatném fyzickém i psychickém stavu. Vypověděla o svém věznění a mučení. Pilčík zapíral, měnil výpovědi a přiznával se k vraždám lidí, kteří byli stále naživu.
Pilčík byl obviněn z pětinásobné vraždy, všeobecného ohrožení, napomáhání nelegálnímu útěku, nedovoleného ozbrojování, znásilnění, omezování osobní svobody, týrání svěřené osoby, ohrožení mravní výchovy mládeže, podvodu a krádeže. Jeho manželka vypověděla, že se ničeho nezúčastnila a bála se ho, proto ho neudala. K procesu však nedošlo, protože 9. září 1951 spáchal Pilčík ve své cele sebevraždu. Oběsil se na oprátce vyrobené ze dvou kapesníků.
Po Pilčíkově smrti se objevily informace, že byl tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti v rámci akce „Kameny“. Tato teorie byla sice zpochybněna, avšak několik důkazů ji dále podporovalo. Pilčík vlastnil zvláštní povolení pro pohyb v pohraničním pásmu, které nebylo běžně dostupné. Jeho sebevražda byla rovněž podezřelá, protože dostal omylem dva kapesníky místo jednoho. Pitva prokázala, že kapesníky působily pouze vpředu, což naznačovalo spíše udušení než oběšení.
Pilčíkova hlava byla z neznámých důvodů oddělena od těla, uložena do lihu a uložena v Ústavu soudního lékařství v Plzni, odkud ji v roce 2022 získalo Muzeum Policie České republiky v Praze. Dům po Pilčíkovi zůstal neobydlený až do chvíle, kdy se do něj nastěhoval vyšetřovatel případu Jan Znamenáček. Případ Huberta Pilčíka se stal inspirací pro epizodu „Bestie“ seriálu „30 případů majora Zemana“.
Zdroje: wikipedia.org, www.sumava.cz,
