Článek
V srdci historického města Plzně, na Náměstí Republiky, se majestátně tyčí katedrála svatého Bartoloměje. Tato gotická stavba, jejíž historie sahá až do 13. století, ukrývá nejen architektonické skvosty, ale také jednu kouzelnou legendu. Je to příběh o plzeňském andělíčkovi, malé sošce anděla, který má podle pověstí moc plnit přání a přinášet štěstí.
Před mnoha lety se v chrámu svatého Bartoloměje konal svatební obřad plzeňského kata. V minulosti byli kati považováni za nečisté osoby, protože jejich práce spočívala v popravování zločinců a vykonávání fyzických trestů. Tato profese byla spojována s krví a smrtí, což byly aspekty života, které byly silně odsuzovány. V důsledku toho bylo katům zakázáno vstupovat do posvátných míst jako jsou kostely, aby nepošpinili jejich čistotu.
Kvůli tomuto společenskému odsuzování byli kati nuceni žít na samotě, mimo hlavní osídlení vesnic nebo měst. Lidé se jim vyhýbali, protože jejich práce se spojovala s neštěstím a strachem. Popraviště byla často umístěna mimo městská centra, nejen kvůli hygienickým důvodům (oběšenci se často nechávali na šibenici hnít, což způsobovalo ukrutný zápach) ale i proto, aby se minimalizoval kontakt s obyvateli.
Během svatebního obřadu, kdy kat nesměl vstoupit do kostela, zůstal venku a modlil se u zadního oltáře, kde je kovaná mříž zdobená několika malými andělíčky. Zatímco uvnitř kostela probíhal obřad, kat klečel a vroucně se modlil, aby jeho manželství bylo požehnané. Měl za sebe v kostele zástupce, který obřad sledoval.
Po dlouhé modlitbě se kat zvedal. Jeho kolena byla tak ztuhlá a bolavá, že se musel zachytit andělíčka na mříži a pomocí něj se zvedl. Tento dotek neunikl pozornosti místních obyvatel, kteří kolem kostela postávali a sledovali dění. Rychle se začala šířit pověst, že dotek tohoto andělíčka má zázračnou moc a přináší štěstí.
Místní obyvatelé i návštěvníci začali k andělíčkovi přicházet, dotýkat se ho a vyslovovat svá přání. Andělíček se stal symbolem naděje a víry, místem, kde se lidé mohli obrátit se svými prosbami o pomoc a štěstí.
Stačí jemně se dotknout andělíčka na mříži, vyslovit své přání a věřit, že bude vyslyšeno. Poznáte ho na první pohled – ne nadarmo se mu říká „osahánek“ nebo „vošahlík“.
vošahlík
Mnoho lidí tvrdí, že jejich přání byla skutečně vyslyšena. Někdo našel lásku svého života, jinému se zlepšil zdravotní stav nebo dosáhl profesního úspěchu. I v dnešní době plzeňský Aadělíček nepřestává lákat. Místní obyvatelé často přicházejí se svými dětmi, aby jim předali tradici.
Zdroje: wikipedia.org , wikipedia.org
