Článek
Prostituce je stará jako lidstvo samo, nacházíme ji prakticky u všech raných starověkých civilizací, které disponovaly alespoň základní obchodní a infrastrukturní sítí. Sexuální služby se tak staly jedním z prvních obchodních artiklů, čímž se významně zapsaly do dějin lidské civilizace.
Ve starověku byla prostituce nejen běžná, ale dokonce i hojně rozšířená. První zmínky o prostitutkách nalezneme již v zákoníku krále Chammurabiho (1792–1750 př. n. l.), který pochází z 18. století př. n. l. Tento babylonský vládce ve své slavné sbírce zákonů zahrnul i ochranu dědických práv žen živících se prostitucí. Tyto ženy, společně s vdovami, patřily k těm, které neměly žádné mužské opatrovníky. Zákon jim umožňoval volně nakládat s dary od otců a zaručoval jim podíl na dědictví ve formě obilí, oleje a mléka. Z toho vyplývá, že prostituce byla v babylonské říši nejen běžnou, ale i do jisté míry tolerovanou činností.
Antické období můžeme dokonce označit za zlatý věk prostituce. Ve starověkém Řecku existovaly tři hlavní kategorie prostitutek. Pornai (sexuální otrokyně), Svobodné „pouliční“ prostitutky a vzdělané Hetéry, které poskytovaly nejen sexuální, ale i kulturní a umělecké zážitky. Podobně jako pozdější japonské gejši, hetéry dosahovaly významného společenského postavení a měly vliv i na politické úrovni. Byly to vzdělané ženy, které se účastnily intelektuálních debat a jejich názory byly respektovány. Některé hetéry měly blízké vztahy s vlivnými politiky a filozofy, což jim umožňovalo ovlivňovat politická rozhodnutí.
V 6. století př. n. l. politický reformátor Solón zavedl státem podporované nevěstince, kde pracovaly zejména pornai. Prostituce zůstala legální po celé klasické období Řecka a Říma. Četnost římských nevěstinců svědčí o trvalé oblibě prostituce mezi Římany, a to i přes snahy některých pozdějších císařů, ovlivněných křesťanstvím, ji potlačit. Prostituce však měla i své temné stránky, včetně sexuálního otroctví.
V mnoha starověkých kulturách, včetně Mezopotámie a starověkého Řecka, hrál sex důležitou roli i v náboženských rituálech. Prostitutky, často označované jako „chrámové kněžky“ nebo „posvátné prostitutky“, poskytovaly své služby v chrámech během obřadů na počest bohů plodnosti. Tyto rituály měly za cíl zajistit plodnost země, zvířat a celkovou hojnost pro komunitu.
Mužští prostituti byli ve starověku rovněž běžní. Tito muži, kteří často vykonávali tuto činnost pouze v době, kdy byli mladí a krásní, poskytovali své služby především mužským klientům. V antickém Řecku a Římě bylo běžné, že mladí muži byli vyhledáváni staršími muži pro sexuální potěšení. Tím se mladí prostituti často ocitali v posteli v roli ženské, což bylo v tehdejší společnosti akceptováno a dokonce i oceňováno. Termíny jako „eromenos“ a „erastes“ označovaly specifické vztahy mezi mladými chlapci a staršími muži, kde mladší partner často plnil roli pasivního milence.
Během středověku se prostituce soustředila především ve městech. Římskokatolická církev sice odsuzovala nemanželskou sexuální aktivitu jako hříšnou, avšak prostituce byla často tolerována jako menší zlo ve srovnání se znásilňováním a sodomií. Svatý Augustin (354–430) se postavil proti úplnému zákazu prostituce, což vedlo k určité formě tolerance během celého středověku.
S pádem římského impéria se prostituce transformovala do výnosného obchodního odvětví. Prostituce byla často vykázána za městské hradby a regulována místními autoritami. V některých městech provozovali nevěstince dokonce i vysocí církevní hodnostáři, což vedlo k ostré kritice reformátorů, jako byl Jan Hus.
V této době vznikaly také Magdalenské domy, které měly sloužit jako útulky pro padlé ženy, tedy prostitutky, s cílem je napravit a navrátit do společnosti. Tyto instituce, pojmenované po Marii Magdaleně, byly provozovány církevními organizacemi a snažily se ženám poskytnout útočiště a možnost pokání. Ženy, které tyto domy opustily, byly zcela zbaveny nálepky prostitutky a jejich jméno bylo očištěno, což jim umožňovalo začít nový život bez stigmatu.
V renesanční Evropě se přístup k sexualitě uvolnil. Panovnické a šlechtické páry často žily odděleně a sexuální kontakt se omezoval na zplození potomků. Prostituce však začala být znovu přísněji kontrolována s příchodem epidemie syfilidy koncem 15. století.
Prostitutky byly využívány i při soudních řízeních, zejména když ženy chtěly anulovat své manželství kvůli neplodnosti svého muže. V takových případech měly prostitutky za úkol ověřit funkčnost muže. Pokud byla dysfunkce potvrzena, mohlo to být důvodem pro anulaci manželství. Tento postup ukazuje, jak hluboce byla prostituce zakořeněna ve společenských strukturách a jak široké bylo spektrum jejích funkcí.
V průběhu historie se objevovaly různé reformy a pokusy o regulaci či potlačení prostituce. V 19. století například vznikly v Evropě snahy o zavedení přísných zdravotních kontrol a regulací nevěstinců. V Británii byl v roce 1864 přijat takzvaný Contagious Diseases Acts, který umožňoval nucené lékařské prohlídky prostitutek ve vojenských a námořních přístavech. Cílem bylo omezit šíření pohlavních chorob, které postihovaly velké počty vojáků.
Britská armáda se potýkala s vysokým počtem nakažených vojáků, což vedlo k zavedení těchto opatření. Prostituce byla vnímána jako hlavní zdroj šíření nemocí jako syfilis a kapavka, které výrazně ovlivňovaly bojeschopnost vojáků. Tyto zákony však vyvolaly velkou vlnu kritiky a odporu, zejména od feministických hnutí, která protestovala proti ponižování a stigmatizaci žen. Zákony byly nakonec zrušeny v roce 1886 díky kampani vedené Josephine Butler, významnou britskou reformátorkou.
V moderní době prošla prostituce významnými změnami. Zavedení antikoncepce a pravidelných zdravotních prohlídek výrazně snížilo výskyt pohlavních chorob. Nelegální prostituce a s ní spojená kriminalita však zůstávají palčivým problémem.
Prostituce je v současné západní společnosti vnímána různorodě. Některé země, jako Nizozemsko a Německo, prostituci legalizovaly a regulují, zatímco jiné státy ji přísně zakazují. Nelegální prostituce často souvisí s obchodováním s lidmi a nucenou prostitucí, což je závažný problém moderní doby. Technologický pokrok a internet změnily tvář prostituce - umožňují anonymitu a snazší přístup ke klientům.
V některých částech světa, zejména v Asii a Africe, zůstává prostituce jedním z mála způsobů obživy pro ženy z chudých poměrů. Mezinárodní organizace se snaží bojovat proti obchodování s lidmi a podporovat práva těchto žen, aby měly alternativy k této formě obživy.
