Článek
Její skutečné jméno bylo Alexandra La Rossa, známá také jako Roxolana. Narodila se mezi lety 1502 a 1506 v Rutenii, což odpovídá západní části dnešní Ukrajiny, v hluboce křesťanské rodině. Během bohoslužby v kostele, kdy Tatarské vojsko vpadlo do vesnice, začalo ji drancovat a unášet ženy, včetně Alexandry, rodina jí byla zabita přímo před jejíma očima. Alexandra byla odvezena do Istanbulu, kde se konal obchod s otroky. V této bezmocné situaci ji pronásledovaly obrazy vzpomínek na smrt její rodiny a utrpení v rodné vesnici.
Velké štěstí se na ni usmálo v Istanbulu, kde tou dobou probíhaly oslavy nástupu mladého sultána Sulejmana I. na trůn a do harému byly nabírány nové konkubíny. Alexandra byla, i přes svou vzpurnou povahu, jednou z mála vybraných dívek, které byly přijaty do paláce. Život v harému nebyl snadný, ale nabízel střechu nad hlavou, pravidelné jídlo a dobré hygienické podmínky. Přestože většina žen v harému sloužila jako otrokyně, vybrané z nich - oblíbenkyně sultána, žily v přepychu a dostávalo se jim určitých výsad.
Alexandra, která původně chtěla z paláce utéct a vinila Osmany ze smrti její rodiny, si brzy uvědomila, že může dosáhnout vyššího cíle. Její odhodlání a ambice byly posíleny po dni, kdy byla vybrána pro taneční vystoupení konkubín přímo před sultánem. Její tanec ho tak okouzlil, že si ji brzy přivolal do svých komnat. A poté znovu. A znovu.
Krása, veselá povaha a velký důvtip pomohly Alexandře vysloužit si pozici sultánovy oblíbenkyně. Ten jí po krátké době poctil přidělením nového jméno Hürrem, což znamená „Radostná“. Její popularita u sultána však vzbuzovala závist u ostatních členek harému. Byla dokonce nazývána čarodějnicí a čelila mnoha pokusům o otrávení, vyhnanství a dokonce i vraždu. Vždy se jí však podařilo zázračně i s pomocí spřátelených sluhů v harému vyváznout a láska mezi sultánem a Hürrem se tak stále mohla prohlubovat.
Postupem času se Hürrem podařilo dosáhnout nečekaného cíle - Sulejmanova dosavadní žena, Mahidevran, přišla o jeho přízeň. Svou roli v tom hrála právě její nenávist vůči své nové sokyni a její intriky, které se k sultánovi donesly. Hürrem porodila Sulejmanovi syna Mehmeda a další děti, včetně Mihrimah, Abdullaha, Selima, Bajezida a Džihangira.
V roce 1530 se Hürrem stala první právoplatnou sultánovou manželkou a získala titul „Haseki“, což ji posílilo nejen jako milovanou manželku, ale i jako vlivnou panovnici. Hürrem udržovala diplomatické vztahy a aktivně prosazovala svůj vliv v zahraniční politice. Byla také známá svým patronátem nad veřejnými stavbami a charitativními akcemi, z nichž se mnohé dochovaly dodnes. Stavěla mešity, lázně, školy a veřejné budovy pro potřebné, včetně charitativní kuchyně v Jeruzalémě, kde se vařila polévka pro chudé, a podobných zařízení v Mekce, Medině a Edirne.
Hürrem měla značný vliv i na Sulejmanovu vládní politiku vůči Polsku, což se projevilo ve vlídnějších vztazích a diplomatických krocích. Dva její dopisy polskému králi Zikmundu Augustovi svědčí o její účasti na politické scéně i po smrti polského krále Zikmunda I. Její schopnost ovlivnit klíčová rozhodnutí osmanské říše vede některé historiky k teorii, že Hürrem hrála klíčovou roli v Sulejmanově mírové politice vůči Polsku.
Během svého působení v harému se musela vyrovnávat s intrikami, které často měly smrtelné důsledky pro její blízké. Za mnoha dalšími intrikami však stála sama Hürrem. Tvrdý a konkurenční život v harému ji postupně naučil, že nejlepší obranou je útok. Podle některých historických zdrojů byla Hürrem zapletena do několika vražd, včetně postupného zpečetění osudu Sulejmanova prvorozeného syna Mustafy - právoplatného následníka osmanského trůnu a tím také hrozby pro její vlastní děti. Zvykem v té době totiž byla poprava sourozenců, kteří byli další na řadě v následovnictví a měli jinou matku.
Hürrem zemřela ve spánku 17. dubna 1558. Sultán Sulejman I. zemřel o osm let později, v roce 1566, během obléhání Szigetváru v Uhersku. Po Sulejmanově smrti se trůnu ujal jeho syn Selim, který byl jediným přeživším z jeho synů.
Život Hürrem se stal inspirací pro mnoho odborných studií i uměleckých zpracování, včetně televizních adaptací. Již za jejího života si jí všímali benátští, francouzští a polští diplomaté, ačkoli ne vždy byli informováni ze spolehlivých zdrojů, což vedlo ke vzniku mnoha legend a mýtů o jejím životě a postavení.
Například se stala hlavní hrdinkou opery „Roxolana“ ukrajinského skladatele Denyse Volodymyrovyče Sičynského, která měla premiéru v roce 1908. Hürrem Sultan si pravděpodobně již navždy udrží pověst jedné nejzajímavějších a nejvlivnějších postav osmanské historie.
Zdroje: Wikipedia
