Po české doktorce pojmenovali v chorvatské Bašce ulici za její životní zásluhy

Narozena 20. února 1884 v Novém Studenci, Zdeňka Čermáková byla prvním potomkem v rodině sládka, správce malého pivovaru. O sedm let později, v roce 1891, se Čermákovi přesunuli na Královské Vinohrady, kde Zdeňka v roce 1903 úspěšně absolvovala Dívčí soukromé gymnázium spolku Minerva. Následně se zapsala na lékařskou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, dnes známé jako Univerzita Karlova, kde 16. ledna 1909 promovala. Stala se desátou ženou, která na této prestižní české univerzitě dokončila lékařské studium.

Jen několik měsíců po své úspěšné promoci v březnu 1909 MUDr. Zdeňka Čermáková začala pracovat jako pomocná lékařka v Královském českém zemském jubilejním ústavu pro děti. Což je dnes známé jako Hamzova odborná léčebna pro děti a dospělé. Zde pracovala až do konce října, poté se vydala na stáž do Všeobecné nemocnice v Praze.

Osudovým se stal duben 1910, kdy se při návštěvě u pana učitele Koštálka na Smíchově seznámila s Annou Geistlichovou. Paní Geistlichová, jejíž manžel plánoval otevřít lázně v Bašce na ostrově Krk, intenzivně hledala lékaře pro tento projekt. Anna Geistlichová představila Zdeňku Čermákovou svému manželovi, a během několika málo hodin se jim podařilo přesvědčit mladou lékařku k velkému kroku v její kariéře. 1. května 1910 odjíždí Zdeňka Čermáková s Geistlichovými do Bašky.

Již 6. května 1910 zahájila Zdeňka Čermáková svoji praxi v Bašce jako lázeňský lékař. O několik měsíců později, v září 1910, podala MUDr. Čermáková žádost místnímu samosprávnímu orgánu o ustanovení na stálou pozici obecního lékaře. Na přelomu 19. a 20. století byly hygienické podmínky v Baščanské kotlině daleko od ideálních, což MUDr. Zdeňka Čermáková rychle rozpoznala po svém příchodu a ihned se pustila do práce na zlepšení zdravotní osvěty. Její úsilí v boji proti špatné hygieně a zakořeněným zvykům přineslo ovoce. Již dva roky po jejím příchodu do Bašky bylo vidět výrazné zlepšení – novorozenci a děti byli čistší a zdravější. Zdeňka Čermáková šla ještě dále ve své snaze pomáhat; zřídila příruční lékárnu a neváhala osobně navštěvovat své pacienty přímo v jejich domovech, což v té době nebylo obvyklé. Její závazek k pacientům a inovativní přístup k lékařské péči výrazně přispěly ke zlepšení zdravotní situace v regionu.

V roce 1912 se MUDr. Zdeňka Čermáková aktivně zapojila do podpory Srbska a Černé Hory během první balkánské války. Byla dokonce připravena odcestovat do Cetyně a působit tam jako válečná lékařka. Její odhodlání odjet bylo zastaveno pouze intervencí dr. Kukaly, předsedy Českého pomocného komitétu lékařského, který organizoval vysílání českých lékařů do válečných zón.

V lednu 1914 se Zdeňka Čermáková rozhodla opustit svou pozici obecního lékaře v Bašce. Situace se dramaticky změnila po vyhlášení války Srbsku 28. července 1914, kdy byli v Bašce zatčeni přední členové komunity s „protirakouským“ směřováním. Ačkoliv se Čermáková také objevila na seznamu, k zatčení nedošlo. V její prospěch zasáhl okresní hejtman dr. Karel Lussina, který ji pro její vzdělanost a půvab obdivoval. Díky němu byla Čermáková jmenována okresním lékařem, funkci nastoupila 1. srpna 1914.

Zdeňka Čermáková a Karel Lussina se během své spolupráce natolik sblížili, že mezi nimi došlo k hlubokému citovému poutu, a Zdeňka se do něj zamilovala. Její působení na pozici okresního lékaře však netrvalo dlouho. V létě 1915 onemocněla malárií a v důsledku složitých jednání s vojenskými úřady, způsobených proměnou ostrova Krk ve válečné území po otevření italské fronty, byla 4. listopadu 1915 převezena svým otcem Karlem Čermákem do Prahy.

V lednu 1916 začala MUDr. Zdeňka Čermáková pracovat jako lékařka v nervovém sanatoriu dr. Kosáka a dr. Fišera ve Veleslavíně u Prahy. V květnu 1918 se zde jako pacientka objevila Charlotta Garrigue Masaryková, manželka prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Čermáková se stala její ošetřující lékařkou a vzhledem k povaze péče zřejmě i její společnicí, což jí umožnilo nahlédnout do života jedné z nejvýznamnějších postav nově vzniklého Československa.

V roce 1921 se MUDr. Zdeňka Čermáková nečekaně vrací do Bašky společně s rodinou Geistlichových, aby zde opět působila jako lázeňská a soukromá lékařka. Osobní život Zdeňky Čermákové byl v té době zasažen vlnou osobních ztrát a zklamání. Karel Lussina, muž, ke kterému cítila hluboké city, se oženil s jinou, což pro ni představovalo velkou emoční ránu. Zdeňka zůstala v Bašce svobodná až do konce svého života.

Rok 1922 přinesl další smutnou událost, úmrtí Emila Geistlicha, a v létě 1923 přišla další tragédie, když během jednoho týdne zemřeli oba její rodiče. Po těchto událostech se Čermáková na krátko vrátila do Prahy, ale již v lednu 1924 se rozhodla definitivně vrátit do Bašky a zůstat tam natrvalo. Do Čech se skutečně již nikdy nevrátila.

V Bašce se Čermáková znovu věnovala lékařské práci s obětavostí, která ji byla vlastní po celý její život. Okolo roku 1926 přijala jugoslávské občanství, čímž definitivně přerušila vazby se svou rodnou zemí. S Českem ji spojovala už jen její sestra Marie, která ji s dětmi pravidelně navštěvovala každé léto až do začátku druhé světové války, a rodina Emila Geistlicha, zejména vdova Anna a její dcera Anna Havlíková, které pokračovaly ve vedení hotelu Baška. Svou ordinaci i domov měla Čermáková v domě na ulici krále Zvonimíra.

Obětavost MUDr. Zdeňky Čermákové se stala legendou, což ji odlišovalo jako jednoho z mála lékařů na ostrově Krk, kteří navštěvovali své pacienty přímo v jejich domovech. Její láska k dětem byla o to silnější, že osud jí neumožnil mít vlastní. S velkým srdcem a pochopením ošetřovala své pacienty často na „dluh“, vědoma si, že mnozí z nich nebudou schopni jí léky a péči nikdy finančně nahradit.

Během italské a německé okupace v druhé světové válce pokračovala v poskytování lékařské péče, neváhala ošetřovat partyzány, čímž riskovala vlastní život. Po válce, v období nových politických uspořádání, byla od své vlasti ještě více izolována uzavřenými hranicemi mezi Titovou Jugoslávií a komunistickým Československem.

V roce 1952, ve svých 68 letech, se pokusila zlepšit svou situaci žádostí o zařazení do státní služby, ale byla zamítnuta. Důchod jí byl přiznán velmi pozdě, a to ne za lékařskou službu, ale jako učitelce zdravovědy, díky zásahu vlivných přátel. Pracovala jako soukromá lékařka až do roku 1959, do svých 75 let, i když její finanční situace byla často velmi obtížná kvůli nedostatku plateb od pacientů za ošetření i léky.

Zdeňka Čermáková zemřela 16. ledna 1968 ve věku nedožitých 84 let v domově důchodců ve Volosku v Opatiji. V Bašce je po ní pojmenováno zdravotnické středisko a ulice, což svědčí o hlubokém uznání a vděčnosti, které jí místní obyvatelé vzdávají.

Zdroje: Radiozurnal, Wikipedie, Dotyk.cz