Článek
Josephine Butlerová se narodila 13. dubna 1828 v malebném Northumberlandu, v rodině se silným smyslem pro společenskou spravedlnost. Její otec, John Grey, byl vášnivým zastáncem sociálních reforem a bojovníkem proti otroctví, což v Josephine zanechalo hluboký dojem. A není divu, když její bratranec Charles Grey zastával post britského premiéra mezi lety (1830 - 1834). V takovém prostředí se politika a debaty o spravedlnosti staly každodenní součástí jejího života. V roce 1852 se provdala za George Butlera, akademika se stejnými progresivními názory. Společně vychovávali čtyři děti, ale jejich rodinné štěstí bylo tragicky narušeno smrtí šestileté dcery, která zemřela po pádu ze zábradlí z nejvyššího patra jejich domu. Tato ztráta Josephine hluboce zasáhla a přivedla ji k myšlence pomoci těm nejzranitelnějším – ženám a dívkám, které kvůli chudobě skončily jako prostitutky. Její samota byla zmírněna tím, že se věnovala potřebám žen na samém dně společnosti, které k ní přicházely s prosbou o pomoc.
Josephine se neomezila jen na pomoc v chudobincích. Také se jí podařilo prosadit zvýšení minimálního věku pro uzavření manželství z 13 na 16 let. Josephine bojovala na více frontách protože také usilovala o volební právo pro ženy, lepší vzdělání pro dívky a zrušení dětské prostituce i obchodování s lidmi.
Jedním z jejích největších úspěchů bylo zrušení zákona Contagious Diseases Acts, který nařizoval nucené lékařské prohlídky prostitutek. Tento zákon umožňoval policii zadržet každou ženu podezřelou z prostituce a pod hrozbou vězení ji přinutit k vyšetření na pohlavní choroby. Vyšetření bylo prováděno bolestivým způsobem, kdy byla do ženského klína násilně zavedena zrcátka. Ženy při tomto vyšetření trpěly velkou bolestí. Josephine to výstižně popsala jako „znásilnění“. Viděla v tom příklad dvojího metru a porušování občanských práv všech žen, protože každá žena mohla být zadržena, pokud by ji policie označila za prostitutku, zatímco mužům se žádné testy neprováděly.
Když Josephine začala poskytovat přístřeší bezdomovkyním a nemocným prostitutkám ve svém domě, zanedlouho zjistila, že poptávka převyšuje její možnosti. S pomocí místních dobrodinců proto založila hostel. A když už nestačil ani ten, vznikly postupem času také další hostely v jiných městech. Její úsilí se neomezovalo jen na sociální práci. Díky jejímu tlaku začala univerzita v Cambridge poskytovat kurzy pro ženy, což vedlo k založení ženské koleje v Newnhamu. V roce 1867 se stala prezidentkou Severní rady pro vyšší vzdělávání žen a nadále pracovala na zlepšování vzdělávacích příležitostí pro ženy.
V roce 1875 založila Mezinárodní abolicionistickou federaci (IAF) v Liverpoolu, která se zaměřovala na boj proti státní regulaci prostituce a obchodování s lidmi. Během své kariéry napsala přes 90 knih, které podporovaly sociální reformy, vzdělávání žen a rovnost. Mezi její nejznámější díla patří „Personal Reminiscences of a Great Crusade“ z roku 1896, kde popsala své životní zkušenosti a boj za spravedlnost. Zemřela 30. prosince 1906. Byla průkopnicí, která svým odhodláním a neúnavnou prací výrazně přispěla k lepšímu postavení žen ve společnosti - ukázkou, že jednotlivci mohou svými činy měnit svět k lepšímu. Je často zmiňována jako jedna z nejvýznamnějších postav hnutí za ženská práva a sociální spravedlnost.
