Článek
Miep Giesová, rozená jako Hermine Santruschitzová, se narodila 15. února 1909 ve Vídni, tehdejším Rakousko-Uhersku. V roce 1920, když jí bylo jedenáct let, byla poslána do Nizozemska, aby se zotavila z podvýživy a dalších zdravotních problémů způsobených první světovou válkou. Adoptovala ji nizozemská rodina Giesových, přijala jejich příjmení a rychle se přizpůsobila nové kultuře a jazyku.
Když začala Miep Giesová pracovat pro firmu Opekta, kde poznala i svého budoucího muže Jana, seznámila se s Ottou Frankem, svým dřívějším nadřízeným. Okamžitě se jeho rodiny ujala a pomohla mu asimilovat se v nové zemi. Zanedlouho je začalo pojit velmi silné přátelství. Miep i Jan se stali častými hosty v domě Frankových.
Když se Miep odmítla připojit k místní nacistické frakci, začala se její situace zhoršovat. Mnoho jejích přátel se k nacistům připojilo, což pro ni bylo nesmírně bolestivé a v budoucnu doslova zničující. Byl jí zneplatněn občanský průkaz a dostala nařízeno, aby se do devadesáti dnů vrátila zpět do Rakouska, což by z ní udělalo německou občanku, neboť v té době Německo anektovalo Rakousko. Miep měla jedinou možnost, jak zůstat v Nizozemsku – provdat se za místního muže. A tak se v roce 1941 provdala za svého dlouholetého přítele Jana Giese, čímž se vyhnula deportaci.
Po německé invazi do Nizozemska se Miep a Jan Giesovi stali klíčovými osobami v pomoci rodině Frankových a dalším. Ukryli Otto Franka a ještě jednu německou rodinu v prostorách nad kancelářemi firmy Opekta. Miep se stala jednou z klíčových osob, které pomáhaly skrývat rodinu Frankových a další osoby. Společně se svým manželem Janem a několika dalšími spolupracovníky zajišťovala potraviny, léky a další nezbytnosti pro osm ukrývajících se lidí. Každý den čelili riziku odhalení a těžkým podmínkám válečné doby. Miep se vyhnula podezření mnoha způsoby, například návštěvou několika různých dodavatelů za den. Nikdy nenosila víc, než kolik pojme jedna nákupní taška nebo co by mohla schovat pod kabát. Aby pracovníci Opekty nepojali podezření, snažila se v úředních hodinách nevstupovat do úkrytu.
Miep v jednom z rozhovorů uvedla, že byla ráda, že mohla pomoci těmto rodinám, protože byla extrémně znepokojená poté, co viděla, co se stalo Židům v Amsterdamu. Každý den viděla kamiony naložené Židy směřující na nádraží do nacistických koncentračních táborů. Nikomu, ani svým vlastním pěstounům, neřekla o ukrytých lidech, kterým pomáhala.
V srpnu 1944 byl přes veškerou snahu nakonec úkryt odhalen a Frankovi spolu s dalšími byli zatčeni a deportováni do koncentračních táborů. Následující den šla Miep na německou policii, aby se pokusila najít zatčené. Nabízela peníze na koupi jejich svobody, ale neuspěla. Miep a další pomocníci mohli být popraveni, kdyby byli chyceni při ukrývání Židů; nebyla však zatčena, protože policista, který ji přišel vyslýchat, byl z Vídně, jejího rodného města. Poznala jeho přízvuk a řekla mu, že mají stejné rodné město.
Než úřady úkryt vyprázdnily, Miep našla Annin deník a další zápisky. Rozhodla se je uschovat v naději, že je po válce předá Anně. Holokaust přežil pouze Otto Frank, který se po válce vrátil do Amsterdamu. Miep mu předala Annin deník. Otto, zničený ztrátou celé své rodiny, se rozhodl splnit Annin sen stát se spisovatelkou a v roce 1947 deník vydal. Deník Anne Frankové se stal jedním z nejznámějších svědectví o hrůzách holokaustu a dodnes je považován za důležité literární dílo.
Nejsem hrdina. Nejsem zvláštní člověk. Nechci pozornost. Udělal jsem to, co by udělal každý slušný člověk.
Za svou statečnost a nezištnou pomoc byla Miep Giesová mnohokrát oceněna. V roce 1994 obdržela německý Záslužný řád Spolkové republiky Německo (Bundesverdienstkreuz) a v roce 1997 byla nizozemskou královnou Beatrix pasována na rytíře.
Miep Giesová se nikdy nepovažovala za hrdinku. Tvrdila, že dělala pouze to, co považovala za správné. Byla poslední žijící ze skupiny lidí, kteří pomáhali Frankovým a jejich přátelům se ukrývat. Zemřela 11. ledna 2010 ve věku rovných 100 let.
V roce 2023 byl o Miep Giesové natočen seriál „Světlo naděje“, který zachycuje její hrdinské činy a životní příběh, připomínající její neuvěřitelnou odvahu a lidskost během jedné z nejtemnějších kapitol lidské historie.
