Anne: Dívka, která přežila ve svém deníku

Anne Franková se narodila 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem jako druhá dcera Otty Heinricha Franka a Edith Holländerové. Její rodina byla reformními Židy, kteří dodržovali mnohé tradice judaismu a žili mezi židovskými i nežidovskými sousedy. Otto Frank, vášnivý čtenář a válečný veterán, se staral o rodinnou knihovnu, zatímco Edith pečovala o domácnost.

V březnu 1933 vyhrála ve Frankfurtu volby Hitlerova nacistická strana a antisemitismus zesílil. Frankovi se začali obávat o svou bezpečnost a Edith s dětmi se přestěhovala do Cách ke své matce. Otto Frank přijal nabídku na založení společnosti v Amsterdamu a připravil zázemí pro svou rodinu, která se k němu připojila v roce 1934.

Anne a její sestra Margot byly zapsány do montessoriovské školy. Margot vynikala v aritmetice, zatímco Anne měla nadání pro čtení a psaní. V roce 1938 Otto založil druhou firmu s Hermannem van Pelsem, který utekl z Německa. Po německé okupaci Nizozemska v roce 1940 začala perzekuce Židů. Anne a Margot musely přejít na židovské lyceum.

Ke třináctým narozeninám dostala Anne malý zápisník, který začala používat jako deník. Zaznamenávala své myšlenky, plány a každodenní události, čímž vytvořila jedinečný záznam své doby. V červenci 1942 dostala Margot předvolání do pracovního tábora a rodina se rozhodla skrýt v úkrytu nad prostory firmy v ulici Prinsengracht. Do úkrytu se později připojila rodina van Pelse a německý zubař Fritz Pfeffer. Život v úkrytu byl náročný a plný napětí, ale Anne pokračovala v psaní. Deník se stal jejím způsobem, jak se vyrovnávat s každodenními starostmi a úzkostmi.

V srpnu 1944 byl úkryt odhalen a jeho obyvatelé, včetně dvou mužů, kteří jim pomáhali, byli zatčeni a deportováni do koncentračních táborů. Zatčení vedl rakouský policista a člen jednotek SS Karl Silberbauer, spolu s pomocníky z nizozemské policie. Miep Giesová, která spolu se svým manželem rodině pomáhala, byla po zatčení propuštěna. Později se vrátila do úkrytu, kde našla Annin deník ležet na zemi. Deník spolu s několika alby fotografií vzala a plánovala je vrátit rodině, jakmile to bude možné.

Obyvatelé úkrytu byli nejprve převezeni do tranzitního tábora Westerbork, kterým již prošlo více než 100 000 Židů. Dne 3. září byli deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim. Po třídenní cestě byli rozděleni podle pohlaví, takže muži a ženy se už nemohli setkat. Z celkem 1 019 deportovaných bylo 549 lidí, včetně všech dětí mladších 15 let, posláno přímo do plynových komor. Anne a ostatní z úkrytu přežili selekci, ale Anne se domnívala, že její otec zemřel.

Spolu s ostatními ženami byla Anne nucena se vysvléci a podrobit se dezinfekci; byla jí oholena hlava a na paži vytetováno identifikační číslo. Ženy byly využívány na otrocké práce a v noci byly natlačeny do studených budov, kde se šířily nemoci a Anne onemocněla svrabem.

Dne 28. října byly ženy vybírány pro přesun do tábora Bergen-Belsen. Více než 8 000 žen, včetně Anne a Margot, bylo transportováno, ale Edith Franková zůstala v Osvětimi, kde později zemřela. Začátkem roku 1945 vypukla v táboře Bergen-Belsen epidemie tyfu, během níž zahynulo asi 17 000 vězňů. Svědci později vypověděli, že Margot byla tak slabá, že se zabila pádem z postele, a o několik dní později zemřela i Anne. Měsíc poté tábor osvobodila britská armáda. Z celé skupiny přežil pouze Annin otec.

Otto Frank se vrátil se do Amsterdamu. Teprve po svém návratu mu Miep Giesová předala Annin deník, který sama nečetla. Když si Otto deník přečetl, zjistil, že jde o přesný a výborně napsaný záznam jejich života v úkrytu. Protože Anne často psala o své touze stát se spisovatelkou, Otto začal uvažovat o vydání jejího deníku.

Deník Anne Frankové existuje v několika verzích, protože autorka své původní zápisky později literárně upravila a vylepšila. První nizozemský vydavatel odstranil z knihy sexuální názory mladé autorky, zatímco její otec nechtěl, aby čtenáři věděli o napětí mezi ním a jeho ženou, jak je Anne popsala.

Teprve později vyšly deníkové zápisky v jejich úplné podobě. Otto Frank ve své závěti odkázal originální deníky své dcery Nizozemskému státnímu ústavu pro válečnou dokumentaci v Amsterdamu. Dům na ulici Prinsengracht v Amsterdamu, kde se Anne se svou rodinou ukrývala, je nyní muzeem. Knižní vydání deníku je dodnes jedním z nejvlivnějších a zlomových knih nejen dvacátého století a byl rovněž několikrát zfilmován.

Zdroje: wikipedia.org, holocaust.cz, databazeknih.cz, www.csfd.cz