Článek
Tento případ zůstává neobjasněný a pravděpodobně už nikdy nebude vyřešen. Za bílého dne se beze stopy ztratili sourozenci Beaumontovi. Devítiletá Jane, sedmiletá Arnna a čtyřletý Grant byli naposledy viděni na pláži Glenelg poblíž Adelaide. Navzdory rozsáhlému pátrání a následnému vyšetřování se po nich nepodařilo najít žádnou stopu.
Toho parného rána, podobného dnešnímu, trojice dětí stála na autobusové zastávce a naposledy zamávala své matce. Nastoupily do autobusu, který je vezl směrem k městské pláži, kterou důvěrně znaly. Jejich cestování bez rodičů nebylo ničím neobvyklým a tento výlet nebyl jejich první. Jane se naučila jezdit autobusem a měla své sourozence na starost. Pláž, kterou tak důvěrně znali, byla jen pět minut jízdy od jejich domova, a děti se z každého výletu vždy v pořádku vrátily domů.
Vrátit se měli nejpozději ve dvanáct hodin. Když se ale ani ve dvě odpoledne nevrátili, jejich matka se začala strachovat a zavolala svému manželovi, že děti ještě nejsou doma. Otec, znepokojený zoufalým telefonátem své ženy, ihned nasedl do auta a zamířil na pláž. Když tam děti nenašel, začal je hledat i na autobusových zastávkách. Protože se mu je nepodařilo najít, vrátil se domů a oba rodiče společně prohledávali ulice a navštěvovali domy sousedů. Bohužel nikdo nic o jejich dětech nevěděl. Kolem sedmé večer šli na policejní stanici v Glenelgu, aby nahlásili zmizení. Následující den byla vypsána odměna pro každého, kdo by poskytl jakékoliv relevantní informaci. Ozvalo se pouze několik svědků, kteří uvedli, že děti z pláže odvedl vysoký a opálený muž v modrých plavkách. Prý se k němu chovaly, jako by ho znaly. Vyšetřovatelé později zjistili, že se Arnna zmiňovala o jakémsi „příteli“ na pláži. Nikdo ji však nebral vážně, protože to přece bylo jen dítě s bujnou fantazií.
Jakmile se ve zprávách objevil náčrtek opáleného třicátníka, začaly policistům téměř bez přestání zvonit telefony. Ačkoli šlo o stovky svědectví, žádné bohužel nevedlo k zásadnímu průlomu. Svědkové se však shodovali, že děti byly viděny pouze s tím podezřelým mužem. Byly spatřeny i v pekárně, kde si kupovaly masový koláč. Prodavači to přišlo divné, protože děti znal a věděl, že je nikdy masový koláč nelákal, dávaly přednost něčemu sladkému. Navíc měly platit jinou hotovostí než obvykle, a prodavač zmínil také muže, který na ně čekal před obchodem. Dlouhé vyšetřování bez výsledků vedlo i k zoufalému činu. V listopadu roku 1966 povolali vyšetřovatelé nizozemského jasnovidce Gerarda Croiseta. Ten tvrdil, že jsou děti pohřbené v peci ve skladišti nedaleko jejich školy. Těla se tam však nenašla. Další tip se týkal souostroví Mud Islands, kde se děti údajně měly pohybovat, ale ani tam je nenašli. Stejně tak se nepodařilo najít žádné stopy v opuštěném městečku nacházejícím se mezi Západní a Jižní Austrálií. Místní obyvatelé, frustrovaní nedostatkem pokroku, začali z únosu podezřívat dokonce i jejich vlastní matku, což jen prohloubilo zoufalství rodiny Beaumontových.
Podobný případ se stal později v okolí Sydney, kde v roce 1970 zmizela rovněž z pláže a beze stopy teprve tříletá Cheryl Grimmerová. Po dlouhém pátrání se vyšetřovatelům podařilo úspěšně obvinit z vraždy děvčátka pachatele činu. Rodičům Beaumontových po této zprávě o úspěšném dopadení vraha svitla znovu naděje, že se také dočkají úspěšného konce vyšetřování a objasnění osudu svých dětí.
V roce 1986 se v kontejneru našly kufry s novinovými výstřižky o kauze sourozenců Beaumontových a nejrůznějšími poznámkami. Už se myslelo, že pátrání bude úspěšné, protože tento objev v popelnici byl velmi podezřelý a mohl by ukazovat na únosce, který se chtěl důkazů, nebo možná trofejí zbavit. Nakonec se však ukázalo, že kufry patřily jedné ženě, která se o případ zajímala jako amatérská detektivka. Kufry se v popelnici ocitly po její smrti, když je vyhodila její rodina. V roce 1997 prohlašoval bývalý detektiv Stanley Swaine, který na případu pracoval, že ve městě Canberra žije dospělá Jane Beaumont. Následné vyšetřování to však neprokázalo. Před čtyřicátým výročím zmizení uvedl policejní komisař Richard McCreadie, že by únoscem mohl být usvědčený dětský vrah James O'Neill. Nepodařilo se ale nalézt dostatek důkazů.
Nakonec se v roce 2013 objevili na scéně dva bratři, kteří tvrdili, že je majitel továrny, kde pracovali, požádal, aby v den zmizení sourozenců vykopali na pozemku díru. Rozjela se opět velká pátrací akce. Policie tentokrát našla pouze zvířecí kosti.
V době vyšetřování se Beaumontovým rodičům dostalo široké sympatie od australské veřejnosti. V průběhu let, jak se objevovala nová vodítka a teorie, Beaumontovi plně spolupracovali při prozkoumávání všech možností. Události nakonec způsobily rozpad jejich manželství a žili odděleně. Beaumontovi po letech údajně prohlásili, že pravda o zmizení jejich dětí nemusí být nikdy objevena. Matka zemřela v pečovatelském domě v roce 2019 a otec v roce 2023. A skutečně - pravdu se bohužel nepodařilo zjistit dodnes a tento případ zůstává nadále tajemstvím kriminalistiky.
