Článek
V těsné blízkosti hradiště, na lokalitě Na Týnci, byl roku 1983 učiněn objev pravoúhlé jámy, která obsahovala mnoho částí lidských koster. Při následném průzkumu se ukázalo, že se jedná o hromadný hrob přibližně šedesáti jedinců, kteří byli do jámy vhozeni ve vysokém stadiu rozkladu, patrně několik měsíců po smrti. Hrob neobsahoval žádné kosti dětí a pouze tři lebky žen. Drtivá většina mrtvých byli muži ve věku mezi 20 a 40 roky, kteří vykazovali pro danou dobu nadprůměrný vzrůst i vyvinutou svalovou hmotu. Většina kosterních ostatků nesla stopy po sečných, bodných a řezných ranách. To vše ukazovalo na skutečnost, že v masovém hrobě skončilo přibližně šedesát bojovníků zabitých během jediného konfliktu.
Odpovídající datace
Údaje, které poskytlo datování s pomocí nalezených šperků, keramiky a analýzy radioaktivního uhlíku C14, umožňují nález zařadit do 10. století. K upřesnění datace pak napomohl další nález, tentokrát šlo o pohřebiště dvou set osob, převážně žen a jednašedesáti dětí. Jednalo se o pohřby řádné, bez známek násilí, avšak velmi neobvyklé. Pohřby jsou velmi chudé a svým charakterem odpovídají spíš pohřbům ve venkovských komunitách. Vysoké procento zemřelých pak bylo do hrobu uloženo v neobvyklých polohách, které jsou spojovány s obavou z „nemrtvých“ či těch, kteří by mohli škodit po smrti. Vše napovídá tomu, že se jedná o pohřebiště lidí na okraji společnosti 10. století. Důležité pro nás je, že první hroby tu vznikaly během 1. poloviny 10. století. Jak nález pohřebiště souvisí s masovým hrobem?
Na velmi chudém pohřebišti na Budči byly objeveny ženy a děti. Kde mají otce? Ačkoliv nemůžeme přesně datovat masový hrob bojovníků, celá situace de facto spadá do doby vlády knížete Václava, případně nástupu knížete Boleslava v 1. polovině 10. století. Zvážíme-li všechny souvislosti, pak se nám pohřebiště zcela logicky jeví jako poslední místo odpočinku pozůstalých po masakru budečských mužů, kteří byli naházeni do společného hrobu několik měsíců po zlomové události. O jakou šlo událost? Z dalších souvislostí i zjištěné datace se nabízí právě převrat roku 935 a následná likvidace přívrženců zavražděného knížete.
Běda poraženým
Vyvstává před námi možná jedna z nejbrutálnějších epizod českých raně středověkých dějin. Budeč, někdejší sídlo kněžny Ludmily, kde byl vychován kníže Václav, patřila nepochybně k baštám Václavových přívrženců. Po jeho odstranění bylo pochopitelně nezbytné zlikvidovat i ty, kteří s ním byli spjati a mohli by být v budoucnu příčinnou problémů. Proto musela být Budeč dobyta a veškerý odpor zlomen. Muži, možná část Václavovy družiny, byli do jednoho pobiti, někteří byli možná prodáni do otroctví, pozůstalé ženy a děti se ocitly na okraji společnosti. Další sňatek byl pro ženy těžko dosažitelný. Celá jedna generace obyvatel Budče tak vymřela v důsledku převratu a samotné hradiště zcela ztratilo svůj význam.
Po dobytí Budče, avšak se značným časovým odstupem, svolil nový pán země k pohřbu padlých. V těsné blízkosti bojiště byli tedy mrtví bojovníci naházeni do společného hrobu a zahrabáni. Archeologické výzkumy také dokládají, že později, kolem poloviny 10. století, bylo opevnění Budče opraveno a zesíleno.
Kostel sv. Petra a Pavla na místě někdejšího přemyslovského hradiště Budeč.
Další literatura:
Charvát, Petr: Zrod českého státu 568 – 1055, Praha 2007.
Lutovský, Michal: Po stopách prvních Přemyslovců I – Zrození státu (872-972), Praha 2009.
Třeštík, Dušan: Počátky Přemyslovců, Praha 1997.
