Článek
Vítězství Petera Pellegriniho ve slovenských volbách vyvolalo patřičný rozruch, ovšem primárně za hranicemi Slovenska. Obzvláště u nás se přes noc vylíhly desítky samozvaných expertů na bezpečnost a politiku, kteří ihned začali strašit „proruskými agenty, co přijedou s tanky do Bratislavy a ovládnou Evropu“. I kdyby tomu ale tak skutečně v budoucnu bylo, je třeba si uvědomit, že Bratislava není naše město. A Peter Pellegrini není náš prezident.
Čech prostě nejlíp ví, co je pro Slováka nejlepší
Ti, kdo čtou mé články pravidelně, ví, že slova demokracie a svoboda nepovažuji za úplná synonyma. Nicméně zůstaneme-li nohama pevně na zemi, je vláda většiny asi nejsvobodnějším realizovatelným systémem, jenž má ovšem jeden zásadní problém, a to, že si ho každý představuje „po svém“. Mnoho „demokratů“ totiž obhajuje demokracii jen v případě, že ve volbách vítězí jejich oblíbený kandidát. Jakmile si ale lid prostou většinou hlasů zvolí někoho jiného, okamžitě přepnou na totalitní rétoriku.
Jako exemplární případ takového demokrata poslouží například řeporyjský starosta Pavel Novotný z ODS. Ten ani tentokrát nedokázal upustit od svých hulvátských projevů a na platformě X nazval Slováky expresivním výrazem popisujícím pánské přirození. Následně připojil další příspěvek, v němž napsal, že jsou naši východní sousedi „po Italech nejhloupějším národem v Evropě“.
A nebyl sám. Samozřejmě neříkám, že o takové události, jako jsou volby prezidenta, by se nemělo psát, ovšem přehnaná kritika šířící se médii a sociálními sítěmi, která přívlastek konstruktivní častokrát pozbývá a spíše připomíná neurvalou debatu u piva v hospodě, mě opět přivádí k otázce, zda si vůbec uvědomujeme, že se Československo rozdělilo. Ne vážně, přijde mi, že někteří stále žijí v iluzi toho, že nám Slovensko patří a v Praze se nejlíp ví, co je pro Bratislavu nejlepší. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit ten hysterický pláč o tom, jak Slovensko „prohrálo volby“.
Neprohrálo. Prohrála pouze ta část společnosti, která volila protikandidáta Ivana Korčoka, neboť ji, jak už to v demokracii bývá, přehlasovala většina. Stejné to bylo i u nás, když jsme si my, Češi, vybírali mezi Andrejem Babišem a gen. Petrem Pavlem. Nevzpomínám si ale, že by Slováci do Čechů takto šili, přestože o Petru Pavlovi se taktéž dá říci, že byl „provládním“ kandidátem, stejně jako pan Pellegrini. Jenomže budoucí hlava Slovenské republiky zkrátka není „ideální západní člověk“ a nás ani po více než třiceti letech neopustil syndrom velkého bratra, který musí zasáhnout pokaždé, keď sa nad Tatrú len trochu zablýska.
A co když bude Pellegrini zlobit?
Slovensko je svobodná, demokratická země, člen EU, s vlastní vládou a vlastními volbami, která se zkrátka svobodně a většinově demokraticky rozhodla, že chce v čele vlády Roberta Fica a v prezidentském křesle Petera Pellegriniho. Jestli je to dobře nebo špatně, to už je subjektivní názor každého z nás, jediný, kdo ale za svou volbu teď nese zodpovědnost, jsou jen a pouze sami Slováci.
Tím chci říct, že i kdyby se Fico s Pellegrinim jednoho dne ráno probudili a zavedli na Slovensku ruský rubl, český „liberál“ může prskat sebevíc, bude mu to ale asi stejně platné, jako dítěti, které se vzteká, že v atletických závodech nevyhrálo zlatou medaili.
Pamatujete, jak Marian Kotleba rozdával šeky s nacistickými čísly a jeho strana pochodovala v uniformách? Tehdy taky byla některá česká média na trní, jak bude Slovensko fašistické, a je snad? Naopak, po „nácíčcích“ neštěkne pes nebo spíše nekdákne novinářská kachna. Nahradily je totiž obavy z Ruska a komunismu. Někdy v minulém roce například obletěla internet kuriózní kauza PhDr. Luboše Blahy, který si ve vlastní kanceláři vyměnil obraz Čaputové za portrét revolucionáře Che Guevary, přičemž se natočil. Pamatuju si, jak pár členů klubu pražské kavárny pištělo na sociálních sítích cosi o nutnosti svržení komunismu na Slovensku, výsledek byl ale takový, že se panu Blahovi dostalo nějaké té mediální pozornosti, o kterou, bych řekla, se tímto činem snažil, a následně pozdvižení kvůli „úklidu“ kanceláře vyšumělo. A stejné to bylo i se zvolením premiéra Fica a nebude tomu jinak, až se Pellegrini ujme úřadu. Zkrátka, média, politici a kdovíjaká banda influencerských všeználků si bude muset zvyknout na to, že tam tato osoba je, a přestat strašit, protože se nakonec žádný ruský medvěd v Tatrách neusadí.
Když už ale chceme kritizovat, měli bychom si nejprve zamést před vlastním prahem, neboť je poměrně úsměvné, že občané státu, kde vládě podle průzkumů nedůvěřuje ani dvacet procent lidí, přesně ví, koho by měli volit jejich sousedé, jimž nadávají do „hloupých bačů,“ proto, že nešli ve stejných stopách a zvolili si změnu.
