Článek
Již od 28. prosince probíhá v Itálii devatenáctý ročník závodu v běhu na lyžích „Tour de Ski.“ Letos ho ale překvapila podivná záhada. V českých médiích se o tom téměř nedočtete, nicméně na německých, rakouských a švýcarských serverech se od 3. ledna začaly objevovat zprávy o ukrajinském týmu, jehož kompletně všichni členové beze stopy zmizeli. „Nemáme tušení kam šli,“ řekl ředitel Mezinárodní lyžařské federace a pořadatel závodu, Michael Lamplot.
Řekni, kde ti závodníci jsou, co se s nima mohlo stát?
Jasně. Celé to zní jako nějaká tragikomická detektivka a mohli bychom rovnou začít vymýšlet nějaké zajímavé „geekovské“ konspirační teorie o tom, že sportovce unesli mimozemšťani anebo že někde náhodou potkali doktora Emmetta Browna z Návratu do budoucnosti a odletěli s ním a Martym McFlyem ve vozu DeLorean DMC-12 do jiné časové dimenze. (Matematický příklad pro pátou třídu: „Kolik lyžařů i s náčiním se vejde do jednoho DeLoreanu?“) A třeba se dočkáme i nové písně od Marie Rottrové „Řekni, kde ti závodníci jsou?“ Realita nicméně bude méně kreativní.
Podle německého zpravodaje Die Welt může celá záhada souviset s neuspokojivými výsledky, které pětičlenný národní tým Ukrajiny v předchozích dnech předvedl. Tři ženské sportovkyně zaostávaly za lídry žebříčku o 17 minut, muži skončili na hraně kvalifikace. Když se závod tento pátek přesunul do Val di Fiemme, nikdo z nich se neukázal na startu. Vedení víceméně zůstává v klidu, podle Lamplota se občas stává, že sportovci „zapomenou“ vedení upozornit o tom, že ukončili závod a vlastně neexistuje žádné pravidlo, které by jim takovou ohlašovací povinnost ukládalo.
Kdo ví, snad se někde během následujících dnů objeví. Můj názor (ano názor, nikoliv realita!) je však takový, že bych se nedivila, kdyby prostě a jednoduše využili situace a „dezertovali.“
Už vím, komu fandím
Za poslední měsíc začala ukrajinská i česká média informovat o masové dezerci z řad ukrajinské armády. Během uplynulého roku „utekly“ z fronty tisíce vojáků. V minulých dnech se pak hovořilo zejména o hromadném úprku 155. mechanizované brigády, jejíž členové mizeli již během výcviku ve Francii. A není divu.
Morálka v ukrajinské armádě nikdy nebyla na dobré úrovni (chtěla jsem hned říci, že v jakékoliv armádě morálka neexistuje, ale dobře, pokusím se si ty svý pacifistický kecy odpustit), což dokazují například data neziskových organizací pro lidská práva anebo i nedávné případy o bití, mučení a dokonce i ukřižování jednoho z vojáků, které (jak sami říkají) „vyšťourali“ novináři iDNES. Internet navíc oblétávají videa agresivního verbování mladých mužů na ulici nebo v hromadné dopravě.
Obyčejný muž na Ukrajině je momentálně v pozici námořníka, který spadl z lodi mezi hladové žraloky. To znamená, že v bezpečí nejsou ani sportovci. No řekněte sami, chtěli byste se do takové země vrátit? Já bych teda utíkala jako první. Vůbec nechápu, jak je v 21. století možné, že ještě existuje právo pár (bohatých a vlivných) lidí donutit (za použití fyzické síly) masy jiných (chudých a nevlivných) lidí jít umírat, ba co hůř, zabíjet jiné lidi. Takže pokud je to tak, jak si myslím, tak musím říct, že ukrajinskému týmu naprosto fandím. A prohlašuji je za vítěze celého závodu, hehe.
Jejda, vypadá to, že jsme se zase dostali k mým úvahám a spekulacím, tak doufám, že si nějaký český facebookový Pepík nepřevezme tenhle článek jako dogma a nezačne šířit dezinformace. Dejme německým žurnalistům pár dní a snad nám řeknou, co se stalo.
Zdroje:
Článek byl sepsán 5. 1. 2025 na základě dostupných informací (níže uvedené zdroje). Poslední část se zakládá na názorech a úvahách autorky, které slouží pouze jako zamyšlení a je třeba je brát s nadhledem. Zároveň text obsahuje humor a nadsázku.
