Článek
Momentálně se v nedaleké Vídni měly konat koncerty slavné americké zpěvačky Taylor Swift, na něž se těšily tisíce fanoušků. Uvádí se, že na plně vyprodané akce mělo dorazit okolo 65 000 lidí a nadále počítaly rakouské úřady i s nepřímou účastí 15-20 000 příznivců v okolí. Taková koncentrace lidí je, přiznejme si, sama o sobě nebezpečná a vlastně mě příliš nepřekvapuje, že si akci „vyhlédli“ náboženští fanatici, snažící se o zničení lidstva.
Naštěstí byli ale útočníci dopadeni dříve, než stihli zaútočit. Rakouské správní orgány uvádí, že zadržely tři extrémisty ve věku 17, 15 a 19 let, jež byli napojeni na ISIS a plánovali na koncertě provést teroristický útok s jediným úmyslem – zabít co nejvíce lidí. V zájmu ochrany návštěvníků se úřady následně rozhodly událost zrušit, což je logické. Rozum ovšem zůstává stát nad reakcemi některých fanoušků.
Hodnoty západní civilizace
Teroristické útoky jsou málokdy dílem jednotlivců, téměř vždy jsou pachatelé zapojeni v nějaké extremistické síti a lze očekávat, že budou následovat další pokusy o provedení stejného činu ostatními členy ozbrojené skupiny. Tento názor sdílí i rakouský ministr vnitra Gerhard Karner, který uvedl, že situace je nadále vážná, přestože se podařilo zabránit tragédii. V celé zemi nyní platí druhý nejvyšší stupeň ohrožení terorismem. To je ale „Swifties“ zřejmě úplně jedno a koncert si začali nahrazovat zpíváním v ulicích města, jako by se nechumelilo. Primární tragédií je totiž nevyužitý náramek a předplacený hotel.
Nemyslím to zle, naprosto chápu, že jsou fanoušci zklamaní. Kdybych cestovala několik hodin a následně se dozvěděla, že ona dlouho očekávaná událost byla zrušena, byla bych samozřejmě také smutná, avšak zároveň bych cítila obrovskou vděčnost, jelikož mi bylo zachráněno to nejcennější – život. Uvědomění si, jak obrovské štěstí mi osud přivedl do cesty, by mě následně přimělo k obezřetnosti, tedy asi bych v takové situaci raději opustila město a zejména bych se snažila vyhýbat místům s vysokou koncentrací lidí.
Žijeme ale v kapitalistickém konzumním světě, kde jsou celebrity svaté a ústřední náboženství nese jméno marketing. Zvykli jsme si na to, že všechno je samozřejmost a běda, jak není po našem. Takže když se fanatické teenagerky dozvěděly, že jim Taylorka Swiftová nezazpívá, vtrhly do vídeňských ulic a začaly zpívat samy. Tedy ony davy, které měly být terčem útoku, a proto je město zrušením koncertu rozehnalo, se tak přeci jen vytvořily o pár bloků dál. A ještě se na internetu objevily miliony videozáznamů, na nichž povětšinou mladé slečny brečí, ne proto, že dnešek mohl být klidně posledním dnem jejich života, ale oplakávají nevyužité náramky a selfíčka na Instagram.
„Nemůžu uvěřit, že koncert, na nějž jsem čekala deset let, je pryč. Myslím si, že to už nikdy nerozdýchám,“ vypověděla jedna z fanynek britskému bulvárnímu deníku Mirror. „Říct, že jsem absolutně zdevastovaná, je slabé slovo. Nemůžu uvěřit, že neuvidím Eras Tour Vienna. Plánovala jsem tuhle cestu přes rok, aby mi ji kvůli nějakým zlým lidem den předtím vzali? Nemá někdo vstupenky bez přirážky na nějaké datum v USA?“ prosí dalšína síti X.
A nechybí ani tradiční materialistický křik za nepokryté náklady. „Budu ječet. Kdo mi zaplatí letenku a hotel?“ stěžuje si jeden z fanoušků. Jo, peníze jsou totiž opravdu důležité. Smrt či těžká zranění jsou sice nepříjemnými záležitostmi, ale mít „zbytečné“ náklady, tomu teprve říkám tragédie. (myšleno s nadsázkou)
Není hrozba jako hrozba aneb kdysi dávno za covidu
Než mi zase někdo vpálí, že vůbec nevím, o čem mluvím, tak bych ráda připomněla, že Taylor Swift není zdaleka jediný interpret na světě, jehož koncert se z nějakého bezpečnostního důvodu rušil. De facto jsem ve svých šestnácti byla v podobné situaci, jelikož jsem hrozně toužila jet do Německa na koncert Rammstein v roce 2020, který byl z důvodu pandemie covidu zrušen.
Tehdy byly odřeknuty snad úplně všechny kulturní akce, dokonce i koncerty Taylor Swift a nepamatuji si, že by se takhle šílelo. Všichni dodržovali opatření a nikoho by ani ve snu nenapadlo jít hulákat do ulic. Zajímavé, že? Kromě toho, že si o celé covidové pandemii myslím svoje, bych řekla, že prostě v onom případě zafungovala marketingová koncepce „sociální odpovědnosti,“ do níž se zapojili i slavní. Inu, Taylor Swift, jako mnoho dalších, propagovala očkování a naučila fanoušky se bát covidu, zatímco o hrozbě islámského terorismu není zrovna v kurzu mluvit.
Islámský terorismus je reálná hrozba pro Evropu
Buďme k sobě upřímní, evropské metropole jsou čím dál více nebezpečné a bombové útoky již nejsou nic neobvyklého. Od chvíle, co Angela Merkelová v roce 2015 prohlásila onu osudnou větu, se Evropa zaplnila ilegálními imigranty a islámský terorismus představuje jedno z největších ohrožení. To není žádný „xenofobní“ výrok, ale holý fakt, který nemá s nenávistí nic společného.
Sama určitou část roku trávím v zemi, kde je islám většinovým náboženstvím a můžu říct, že muslimové jsou skutečně milí lidé, co naprosto respektují odlišná vyznání. Uměle vytvořené a vyzbrojené radikální skupiny nemají s klasickou vírou v Alláha vůbec nic společného a pouze ji sprostě zneužívají, za čímž dozajista stojí něčí vyšší záměr. Rozhodně jsem pro, aby Evropa poskytovala útočiště lidem jakékoliv národnosti a víry, jimž domov sebrala válka. Jenomže není migrant jako migrant a jestliže se běžně dostávají přes hranice běženci bez dokladů, ze zemí mimo válečný konflikt, pak je zřejmě něco špatně.
Tentokrát se naštěstí hrozbu povedlo eliminovat, vzpomeňme ale například na koncert též populární zpěvačky Ariany Grande, kde v roce 2017 došlo k útoku sebevražedného atentátníka, kterému se bohužel povedlo zabít 22 lidí. Překvapuje mě tedy, že jsou nyní lidé schopní brát tak závažnou hrozbu na lehkou váhu. Neříkám samozřejmě, že bychom se měli kvůli tomu bát vytáhnout paty z domu, tak jako jsme měli „naděláno za ušima“ například za covidu. Života je třeba si užívat, opravdu ale stojí za to pro těch pár písniček podstupovat až takové riziko?
No, toť vlastně otázka. Jak jsem již ale psala výše, evropská společnost je materialisticky zaměřena a má pocit jakési „privilegované nedotknutelnosti.“ Tím mám na mysli, že většina mé generace narozené po pádu železné opony v obklopení nejrůznějších vymožeností nového milénia, zkrátka žije v domnění, že tady na „vyspělém západě“ se nemůže nic stát. Chrání nás „úžasné“ NATO, Evropská Unie a „demokratická“ vláda, takže žádná totalita se už vrátit nemůže, extremismus je pouze pravicový a válku dělají jen Rusové, kteří jsou vedle globálního oteplování a covidu největším ohrožením lidstva, protože nás to tak učili ve škole a říkali to influenceři.
A není divu. Byli jsme tak vychovaní. Asi nikdy nezapomenu na svoji střední školu, kde nám bylo neustále vštěpováno, jak je důležité z každé akce mít fotky na sociální sítě a nemít iPhone a nejnovější počítač je neakceptovatelné. Inu, jak se říká: „Kdo se nespálí, neuvěří.“
Zdroje:
Poznámka: Článek byl zpracován 9. 8. 2024 během dopoledních hodin na základě informací aktuálních k tomuto datu. Zdroje citací jsou uvedeny přímo v textu.
