Článek
Čas kvapí. A mám pocit, že od doby coronavirové pandemie jaksi zdvojnásobil, možná zpětinásobil svoje tempo. Ani jsme nemrkli a už je tu zase Silvestr. Pro mě osobně byl ale rok 2024 poměrně zlomový, jelikož ihned v lednu, po úspěšném zkouškovém období, jsem si založila svůj účet na platformě Seznam Médium a publikovala svůj první článek.
Abych pravdu řekla, zpočátku jsem ani nečekala, že ty mé rozsáhlé „štěky“ bude někdo vůbec číst a byla jsem dost překvapená, když se pod mými články začaly ihned množit diskuze. Musím říci, že ačkoliv jsem do komentářové sekce zavítala občas, když jsem se například nudila ve vlaku, dost často jsem se o sobě dozvěděla něco nového, co mě rozesmálo.
Tak například hned jeden z mých prvních článků o Stěpanu Banderovi mi v očích nechápavých čtenářů s patentem na pravdu, pro něž se na základě mé reakce uchytil termín „Helenky a Pepíci“, přivodil nálepku agenta „kyjevského režimu“, „ukrofašisty“ a člena Pirátské strany, avšak našli se i tací, co v rámci předmětu „Odhalování špiónů na Vysoké škole života“ začali tvrdit, že se Pepíkovský konsenzus plete, a že ve skutečnosti pracuju pro Moskvu a vlády lidových republik Donbasu. Krátce na to se ze mě stala levicová extremistka, protože jsem si dovolila napsat, že „pýcha předchází pád“. Netrvalo dlouho a znovu jsem začala pracovat pro Putina, když jsem zareagovala na nenávist vůči obyčejným Rusům a odsoudila teroristický útok v Moskvě, za což jsem si dokonce vysloužila i ruské občanství. Následně jsem měla získat i slovenský pas, protože jsem se údajně „zaprodala Ficově režimu.“ Jako trojitá agentka jsem pak začala sabotovat Olympijské hry s tím, že politika a sex do sportu nepatří.
Počátkem léta jsem ale začala psát i pro další weby, a to jak pod svým jménem, tak pod přezdívkou, kde jsem narazila na zbrusu novou výzkumnou skupinu VŠŽ v oboru islamofobie, která když zjistila, že část roku žiji v Turecku, okamžitě do mého psychologického profilu přidala informaci, že propaguji Islámský stát, přičemž vůbec nerozumím islámu, jelikož nevím, že „každý muslim je terorista“ a zřejmě tajně pracuju pro vládu Recepa Tayyipa Erdoğana. Taky mi bylo doporučeno „táhnout pryč s ČR a zůstat tam, odkud jsem emigrovala,“ což je velice vtipné, vzhledem k tomu, že pocházím z Krkonoš. Mezitím jsem samozřejmě poctivě sloužila doněckým separatistům a ruské rozvědce a zanedlouho jsem se zase stala komunistkou, když jsem si náhodou dovolila nesouhlasit s kolonizací. Ihned poté však Katedra pro výzkum degenerativní kybernetiky odhalila, že jsem digitální zombie, co chce dětem vymývat mozky skrze „zlé mobily“ a ve skutečnosti namísto elektrotechniky studuju VUML. Nakonec jedna „velice moudrá“ čtenářka (mimo Médium) usoudila, že vlastně vůbec neexistuju, moje jméno je vymyšlené a články za mě píše ruská ambasáda.
Teda řeknu vám, být čtyřnásobnou agentkou s čtyřmi občanstvími, členkou nejméně tří politických stran, a neustále se teleportovat mezi Bratislavou, Doněckem, Moskvou a Istanbulem bylo docela náročné a jsem ráda, že je ten rok už za mnou. Kromě toho, že jsem se ale při psaní svých článků dokonale bavila, jsem se toho i hodně naučila a to nejen v oblasti psacích dovedností, ale celkově získávání a posuzování nových informací.
Ráda bych tedy poděkovala všem stálým čtenářům a zároveň chci říci, že si vážím všech rozumných ohlasů, a to jak pozitivních, tak konstruktivní kritiky, protože právě ta mi pomáhá zlepšovat se. Srdečně tedy vám všem přeji krásný nový rok a ujišťuji vás, že se i v roce 2025 máte na co těšit. Helenkám a Pepíkům to zase solidně natřeme.
PF 2025, Nicol Jachanová
