Článek
Separatistické tendence a vznik nových státních útvarů nejsou žádnými novodobými a ojedinělými problémy. Vždyť kolikrát jsme v minulosti byli svědky změny státních hranic?! Jugoslávie, Gruzie, Ukrajina, ale třeba i Československo se kdysi dávno rozdělilo. Na tom, že nějaký stát požaduje autonomii de facto není nic špatného, ovšem záleží na způsobu, jakým odtržení proběhne.
Zatímco naši slovenští „bratia“ prostě přišli a řekli: „Hele, jste hrozně fajn, ale rádi bychom se osamostatnili,“ načež Praha jen pokrčila rameny a odvětila: „Tak jo,“ jinde se bohužel namísto diplomacie řinčelo zbraněmi. Příkladem jsou třeba dvě sesterské republiky na Donbase, které v roce 2014 obsadili proruští ozbrojenci, proti nimž Ukrajina poslala vojsko a následující vývoj už všichni moc dobře známe. Zároveň se od téže země oddělil Krym, který tak učinil poklidně za pomocí referenda, ovšem o jeho demokratičnosti dodnes panují pochyby. Jakou cestou se dost možná v budoucnu vydá Moldávie, respektive její dva autonomní regiony Podněstří a Gagauzsko, je otázka. Hrozí, že se dost možná zrodí nová Doněcká a Luhanská lidová republika.
Podněstří
Podněstří, alias Podněsterská moldavská republika (PMR) je nezávislý avšak mezinárodně neuznaný stát na území Moldávie, jenž se rozkládá na ploše okolo 4 tisíc kilometrů čtverečních mezi hranicí s Ukrajinou a řekou Dněstr. Tuto oblast dle moldavského odhadu obývá asi 364 986 lidí, z toho více než třetina žije v hlavním městě Tiraspol. Nejvíce obyvatel má samozřejmě občanství Moldávie, dominantní je ale i skupina Rusů a Ukrajinců, tudíž jsou v PMR oficiálně zavedeny tři úřední jazyky: ruština, ukrajinština a moldavština (což je vlastně rumunština psaná cyrilicí).
Když do země přijedete, okamžitě na vás dýchne minulost. PMR se hrdě hlásí k odkazu Sovětského svazu a de facto by se dalo říct, že se jedná o oblast, která se nikdy nevyrovnala s jeho rozpadem. Jako svou státní vlajku používají obyvatelé Podněstří bývalý prapor Moldavské SSR. A není divu.
Vznik Podněstří se totiž původně pojí spíše s anti-separatismem, neboť to byli právě Moldavané a Rumuni, kdo se vlivem „perestrojky a glasnosti“ Michaila Gorbačova začali snažit o odtržení a založení vlastního státu. V Moldavsku tehdy vznikla tzv. „Lidová fronta Moldavska,“ což byla strana, která zpočátku měla u menšin podporu, následně se ale stala silně šovinistickou a začala se pokoušet o potlačení práv ukrajinských, ruských, gagauzských a dalších etnicky ne-moldavských skupin. Poté, co Moldávie vyhlásila suverenitu, začala ve velkém potlačovat ruštinu a diskriminovat menšiny, což vedlo ke vzniku hnutí za lidská práva v Gagauzii a Podněstří, která Moldavská vláda zakázala. To pak vyvolalo následný odpor a touhu po návratu k Sovětskému svazu. Po referendu vyhlášeném vedením Podněstří, v němž 90% lidu hlasovalo o odtržení od Moldávie, byla 2. srpna 1990 vyhlášena samostatná „Zadněsterská moldavská sovětská socialistická republika.“ Od března 1992 zahájila Moldávie bojové akce proti Podněstří, které skončily 25. června téhož roku, kdy díky Rusku, zejména tedy 14. armádě vedené generálem Alexandrem I. Lebeděm, uzavřely obě strany příměří, na nějž měly dohlížet jednotky ruských, moldavských a podněsterských vojáků doplněné o pozorovatele z Ukrajiny.
Gagauzie
Gagauz-Yeri, resp. Gagauzie nebo též Gagauzsko je autonomní oblast v jižní části Moldávie se 134 tisíci obyvateli a hlavním městem Komrat, které obývá asi 23 tisíc lidí a rozkládá se na ploše o rozloze 16 km čtverečních. Na rozdíl od Podněstří zde ale žije etnická menšina Gagauzů, kteří nemají jinde ve světě zastoupení. Jedná se o národ s turkickým původem, jenž ve většině vyznává pravoslavné křesťanství s některými rysy islámu a původní turecké kultury, například víra v sílu amuletu „Nazar.“ Mají i svůj vlastní jazyk, tzv. gagauzštinu, v regionu se ale spíše mluví rusky, případně rumunsky.
První záznamy o gagauzském etniku se objevují již ve 13. století a snahy o samostatný stát započaly už v roce 1906, ovšem povstání tehdy potlačila vojska cara. V roce 1989 byla vyhlášena „Gagauzská autonomní sovětská socialistická republika“ a poté 19. srpna 1990 suverénní „Gagauzská sovětská socialistická republika.“ Následující dva roky probíhaly menší ozbrojené potyčky mezi moldavskými a gagauzskými složkami, ale naštěstí k žádné větší válce nedošlo, neboť Moldávie primárně „řešila“ Podněstří. Do roku 1994 pak probíhala mírová jednání, která následně vyústila v uzákonění gagauzské autonomie.
Hlavou Gagauzie je tzv. „Başkan.“ Upřímně by mě dost zajímal doslovný překlad tohoto slova, neboť v příbuzné turečtině slovo „başka“ znamená „další,“ každopádně z politického hlediska se jedná o guvernéra a momentálně tuto funkci vykonává právnička Evghenia Gutsul, jež nahradila předchozí Irinu Vlah. Vzhledem k etnickému původu Gagauzů se následně zemička dočkala i podpory turecké vlády.
Máme se bát další války v Evropě?
Od konce února se začaly objevovat různé názory zejména amerických analytiků o tom, že se Podněstří chystá vyhlásit referendum o připojení k Rusku, přičemž PMR zažádala o „ruskou ochranu.“ Následně stejný požadavek vznesla gagauzská guvernérka. Těžko říci, co si státy na území Moldávie od této pomoci slibují, avšak jisté obavy o budoucnost jsou oprávněné, neboť víme jaká situace nastala poté, co kdysi Putina poprosili zástupci Doněcké a Luhanské lidové republiky. A to není jediné, co spojuje Podněstří a Gagauzii s tzv. „Novoruskem.“
Jak moldavské, tak ukrajinské (nyní již ruské) separatistické regiony cítí silnou příslušnost k SSSR, vzhlíží k socialismu a jejich nespokojenost odstartoval nesouhlas s prozápadními a proamerickými tendencemi nadřazeného celku, které vedly k znevýhodňování autonomních oblastí vůči Moldávii. V obou situacích se hovoří a hovořilo o diskriminaci ruské menšiny a potírání lidských práv, až „řízené genocidě.“ Navíc Podněstří a částečně i Gagauzie s Moldávií ozbrojené spory v minulosti měly.
Ovšem na druhou stranu regiony Donbasu vznikly víceméně impulsivně jako reakce na svržení prezidenta Janukovyče a pomajdanové reformy, mezi něž patřilo například zrušení zákona, který umožňoval užívání jazyka národnostní menšiny na úřední úrovni v regionech, kde je alespoň desetiprocentní zastoupení daného etnika. Toto naštvalo nejen Rusy, ale třeba i Rumuny, kterých na Ukrajině podle tehdejších dat žilo 400 tisíc. Ozbrojení proruští aktivisté pak začali hojně a násilně protestovat, přičemž obsadili úřady a vyhlásili samostatný stát, proti němuž pak Ukrajina poslala armádu. Od té doby na Donbase probíhá válka.
V případě Podněstří a Gagauzie proti Moldávii dokázaly obě strany od uzavření příměří udržet status quo, což proruští separatisté ani Ukrajinci o svých Minských dohodách říci nemohou. PMR v roce 2022 nepodpořila ruský vpád na Ukrajinu a prohlašuje, že o válku s Moldávií nestojí. Podobně je na tom i Gagauzie. Guvernérka Gutsul v jednom ze svých postů na sociální síti Telegram uvedla, že gagauzský lid nestojí o žádnou konfrontaci s Moldávií a označení „separatisté“ vnímá jako urážlivé.
Záleží na „těch velkých“
Abych pravdu řekla, asi gagauzské předsedkyni celkem věřím, že od Ruska žádá pomoc pouze na diplomatické úrovni. Vezměme v potaz fakt, že se jedná o nepříliš početný národ na maličkém území, který se snaží zejména udržet svou kulturu, tradice a národní hodnoty, tudíž zcela pochybuji o tom, že by bylo v jejich zájmu nechat svůj jediný domov zpustošit válkou. Větší obavu mám o radikálnější Podněstří, kde se nachází muniční sklad Cobasna, v němž je uloženo asi 20 000 tun munice.
Tak či tak, ač je to smutné, dva neuznané státy budou těmi posledními, kdo rozhodne o svém vlastním osudu. Žijeme na imperialistické planetě a primárně tedy záleží na tom, co v následujících dnech podnikne Rusko nebo i Západ. Je dost možné, že federace za pár dní ani nebude „Putinova,“ neboť se konají prezidentské volby. Stane-li se ale Vladimir Putin znovu hlavou největšího státu, pochybuji, že bude chtít rozpoutat další válku někde v Moldávii. Faktem je, že Rusko svou válku na Ukrajině obhajuje „ochranou ruské menšiny“ ovšem zůstává otázkou, zda tomu skutečně samo věří nebo je v tom něco úplně jiného. Co si budeme, ty uhelné doly, co hojně zásobovaly SSSR by se hodily. A to samé si nejspíš říká i protistrana a její podporovatelé.
Gagauzie je převážně zemědělský region s hlavním městem o velikosti vesnice. V Podněstří se ale nachází většina průmyslu bývalé Moldavské SSR včetně zbrojního, a navíc tento region dluží Rusku více než 3 miliardy amerických dolarů za zemní plyn. To už sice z PMR činí potenciální zájem, avšak nynější dobývání Ukrajiny má pro ruskou armádu už dost ničivé dopady a tedy je nepravděpodobné, že by si troufla ještě na Moldávii. Navíc vzhledem k tomu, že Podněstří z jedné strany obklopuje Moldávie a z druhé Ukrajina, by bylo obtížné tam jen tak vpadnout. A kdyby Rusko o Podněstří skutečně tak stálo, už by jej uznalo jako legitimní stát, stejně, jako uznalo DLR a LLR.
Takže potenciálním problémem zůstává už jen samotná Moldávie, která má k dispozici 6 500 vojáků z povolání a okolo 66 000 záložáků a přislíbenou podporu Západu. Gagauzii by tedy snadno dobýt mohla a kdyby Rusko do Podněstří přeci jen poslalo nějaké ty „dobrovolníky,“ jako se objevovali před lety na Donbase, ačkoliv to Kreml dlouho popíral, pak by byl další konflikt „ukrajinského střihu“ na světě.
Není nic, co by nevyřešila diplomacie
Osobně si myslím, že zkrátka není nic, co by nevyřešila diplomacie. Vždyť v Moldávii už to více než třicet let fungovalo. A jestli se (kdekoliv) chce nějaké území osamostatnit, nevím, proč by mu to nemělo býti umožněno, pokud tak rozhodne většina obyvatel v demokratickém referendu a hodlá se odtrhnout nenásilně. Držet někoho někde proti jeho vůli způsobí vždy akorát problémy, které eskalují zbytečnou nenávistí. Nebo vy si snad umíte představit, že bychom na chudáky bratry Slováky poslali v dvaadevadesátém tanky? Já teda ne.
Pokud skutečně nechceme válku a obáváme se ukrajinského scénáře, je třeba začít o situaci na mezinárodní úrovni jednat a nalézt diplomatické řešení. Avšak když vidím, co se dělo na Ukrajině nebo třeba kdysi v Jugoslávii, asi těžko můžeme očekávat, že někoho na této imperialistické planetě bude zajímat ochrana kultury pravoslavných Turků nebo nějaké pásmo za řekou budující komunismus.
Proč? No protože zbrojní byznys, je zbrojní byznys. A když se může na něčem vydělat…
Zdroje:
https://t.me/evgheniagutul/2427 (ruština)
https://www.dw.com/en/transnistrias-explosive-inheritance-from-the-soviet-era/a-18886862 (angličtina)
https://mgm.gov.tr/Gagauz/tanitim.aspx (turečtina)
https://gagauznews.com/ (ruština)
