Článek
Být členem LGBT+ je v dnešní době trend. Nerada bych těmito slovy někoho urazila, ale ať už je vaše sexualita jakákoliv, je třeba si přiznat, že se jedná o holý fakt. Anča z 8.B, která ještě včera sváděla chlapce na vesnických zábavách, si najednou ze dne na den přidá do popisku instagramového profilu duhovou vlaječku a začne o sobě hlásat, že je bisexuální, za pár týdnů je z ní lesba a další den si chce rovnou změnit pohlaví. Hlavně, že followeři stoupají.
Tací, většinou o sexu nicnetušící dospívající navedení škodlivým prostředím sociálních sítí, ale nemají vůbec tušení, čím si reálný homosexuál, bisexuál či transgender musí projít. Od počátku, kdy si uvědomíte, že jste „jiní,“ přičemž vám dost možná vznikne nepořádek v hlavě a je pro vás náročné vůbec pochopení vlastních pocitů, přes následné problémy s vnitřním sebepřijetím, až po boj s pochopením okolí, obzvláště žijete-li ve velice konzervativních, ba dokonce nábožensky smýšlejících kruzích. Pro nás Evropany je sice v dnešní době tato cesta o něco méně trnitá, než bývala kdysi, ovšem stále na světě existují země, kde vás za náklonnost k osobě stejného pohlaví čeká trest smrti. Tam ale oko vyspělého západu nedohlédne, začíná Pride Month, což znamená jediné: Korporace, pozor! Prvního nastavit duhovou vlaječku, posledního zrušit a pořádně na tom vydělat!
Pride byl protest
Často obzvláště od konzervativních sfér slyšíme něco jako: „A proč by gayové a lesby měli mít vlastní měsíc?“ No, ono to své historické kořeny má. Není to ale žádná obskurní slavnost v latexu, jak si taky mnozí myslí, nicméně dost krutý boj o lidská práva s násilnými ozbrojenci z řad policie.
Psal se rok 1969. Šedesátá léta jsou celosvětově spojovaná s politickým rozvolňováním, čemuž přispěl příchod hnutí Hippies, radikálních feministek, bojovníků za rasovou rovnoprávnost, rozvojem různých hudebních a uměleckých subkultur, které šly proti systému a takzvanou sexuální revolucí. V New Yorku na Manhattanu se nacházel gay bar Stonewall Inn, kde se v brzkých ranních hodinách 28. června odehrála policejní razie, při níž příslušníci státních složek pozatýkali návštěvníky, kteří se ale pokoušeli bránit, načež „muži zákona“ použili násilí. To následně vyvolalo vlnu nepokojů, díky nimž vznikla organizace Gay Liberation Front. Boj za lidská práva pokračoval až do poloviny osmdesátých let, a to právě ve formě každoročních protestů. I tak ale USA legalizovaly homosexualitu centrálně až v roce 2003. (Ano, to je ta „úžasná vyspělá kolébka demokracie.“ To, že to, co je v něčí ložnici, není záležitost státu, zde pochopili až s 24letým zpožděním po socialistické Kubě.) Následně se z duhových průvodů stala tradice, a to i mimo Ameriku. Například v ČR se pochody konají od roku 2011.
Pride pochod v roce 1978
Pride 21. století aneb lidská práva na prodej
Lidská práva a svoboda jsou pro mě skutečně důležitými tématy, o to víc mě mrzí to, co se z nich stalo během posledních pár let. LGBT+ je zkrátka dobře výdělečný marketingový termín nejen celebrit a politiků, kteří nahání pozornost, fanoušky a voliče, ale i nadnárodních korporací, jež si prvního června nastaví duhové logo a dělají, jakými jsou hroznými podporovateli lidských práv.
Je skutečně naivní myslet si, že korporacím nějak záleží na lidských právech, obzvláště když většina z nich staví svou produkci na vykořisťování globálního jihu či v minulosti podpořily politiky podporující anti-LGBT agendy. Všechno je zkrátka jen byznys a to, že si například BMW nastaví duhovou profilovou fotku na sociálních sítích skutečně nezničí homofobii, obzvláště když tak učiní pouze stránky určené západním zákazníkům. Pročpak si to stejné BMW nenastaví duhové logo i na svou tureckou či libanonskou odnož?
Je to zkrátka trend, který může firmám vydělat. (I když pochybuju, že si někdo skutečně vybírá auto podle facebookové profilovky.) Jediní, komu tenhle „duhový washing“ pak skutečně pomůže, jsou konzervativní politici, kteří získají hmatatelný důkaz pro své teorie o „ohrožování tradiční rodiny.“ To jsou totiž ti, kdo si za svůj nehorázně vysoký plat půjdou koupit ono nové BMW a ejhle! Zase jim někdo „cpe“ LGBT. Průměrný občan, který fanaticky „nejede na duhové vlně,“ se pak často radši chytne propagandy tradiční rodiny a stane se voličem takových politiků, jelikož společnost se poslední dobou orientuje heslem: „Buď jsi s námi, anebo jsi proti nám.“
Bod, kdy bude normální říci: „Nejsem heterosexuál,“ a nebýt za to nijak souzen, jsme přejeli. Momentálně žijeme v zemi, kde není možné uzavřít sňatek s osobou stejného pohlaví, ale můžete si koupit duhovou vlaječku ušitou dětmi v Bangladéši a možná získáte pár followers na vašem Instagramu.
„Pride Month,“ tedy česky „měsíc hrdosti,“ nejen, že ztratil svůj původní smysl, ale stal se jakýmsi rukojmím obchodních a politických zájmů. Zkrátka, čert vem lidská práva, hlavně mít obličej v bulváru, vysoké tržby, nového bavoráka a především voliče!
