Článek
Já byla toho názoru, že můj muž má formičku pouze na kluky a na holky zkrátka nezná výrobní postup. Jednoho puberťáka si již uplácal v prvním manželství a dalšího kluka jsme si vyrobili společnými silami. Statisticky by tedy šance na něžné pohlaví byla, ale matka příroda asi chyběla ve škole, když se statistika probírala, a tak to tam sází, jak ji napadne.
Sice jsme nesouložili s hlavami k jihu s intimními partiemi zahřátými na 45 stupňů Celsia. Nebudu však zakrývat fakt, že jsem si holčičku přála a myslím si, že manžel taktéž, a to i přes jeho klišé tvrzení: „Vždyť je to fuk, hlavně ať je to zdravé.“ Když se však dozvěděl tu radostnou novinu, že čekáme hned dva poklady, pochopil, že úplně fuk to není. Tohle si přeci neobjednal, záruka se na to nevztahuje, žádná možnost vrácení bez udání důvodu, žádná ochrana spotřebitele. Tak snad alespoň do toho balíčku 1+1 zdarma přibalili taky jednu holčičku.
Přiblížil se čas prvního screeningu. Kdo nezná, tak je to důkladný ultrazvuk, kde se zjišťuje zdravotní stav miminek a lze již také určit, jestli to bude holka nebo kluk. Po prohlídce přišla kýžená otázka: „Chcete znát pohlaví?“ „Chceme, ale potřebujeme alespoň jednu holčičku, tak se snažte paní doktorko.“ „Tak jedna by tady byla,“ oznamuje doktorka s úsměvem na tváři, spokojená, že jsme našli, co jsme hledali. A moje reakce? Já tak zakřičela: „JO!“ a nadskočila, že se mi málem v břiše prohodilo pořadí dvojčat. Manžel zachoval skálopevný ledový klid a pokerový výraz, který se nijak nelišil od výrazu, který má v Kauflandu u pokladny.
Na dalším screeningu nám oznámili, že druhé dvojčátko bude chlapec. Nečekaně. Ten pindík tam plaval tak ukázkově, že to se skutečně rozporovat nedalo a já měla obrovskou radost, protože páreček jsem si přála. No jo, jenže tu holku mi už nikdy nikdo během celého těhotenství nepotvrdil. Začala jsem mít mírně nahnáno. Já nakoupila půl výbavičky do růžova. Dokonce jsem začala těm doktorům vyhrožovat, že jestli to nebude holka, budu jim posílat fotky chlapečka v růžových šatech. Ani to nezabralo. Stále jsem zůstávala v nejistotě. A jak to dopadlo? Tak o tom zase příště.
