Článek
Často se mě lidé ptají, jak to zvládám. Možná, že tenhle příběh bude odpovědí na jejich otázku.
Bylo to takové poklidné ráno. Dvojčata už mi trošku vyrostla, byla ve fázi lezení. Dala jsem je do ohrádky, abych se mohla vzdálit na více než 10 kroků. Nutno podotknout, že jsem jim ráno společně s pyžamky, svlékla také pleny, aby se patřičně vyvětraly. Tříletý Filípek si krásně hrál bůhví s čím, a tak jsem se vydala do prádelny. Nebyla jsem tam ani tři minuty, když slyším dusot, který se přibližoval obrovskou rychlostí a byl doprovázen naléhavým křikem:
„Mamí, mamí, Nick se pos*** a Mia to žere!“
Prádlo mi spadlo stejně rychle jako moje spodní čelist a zaběhla jsem asi svůj nejrychlejší sprint. Ačkoliv na konci tratě na mě nečekal jasající dav a medaile, nýbrž pouze moje rozjásané dítě a ta hnědá pusa? Ta nebyla od čokolády!
Popadla jsem voňavou dceru (možná je to Maybelline) a běžela s ní do koupelny. Maybelline to fakt nebyl. Začala jsem důkladně vyplachovat všechny dutiny a ostatní zasažené části tělíčka, když slyším již povědomí dusot.
„Mamí, mamí, už to žere i Nick!“
Já hlupačka, nechala jsem druhé dítě v ohrádce. Jo dvojčata jsou dvojnásobná radost. Co teď? Namydlenou Miu jsem musela dát na zem a běžela jsem překazit Nickovi jeho labužnickou svačinu, za čež jsem byla odměněna srdcervoucím jekotem.
Přece jim neberu oblíbenou hračku nebo mléko, vždyť je to h****.
Jedno dítě namydlené a plačící na studené zemi, druhé dítě vonící jako Toitoika po ránu, taktéž plačící. Co jsem mohla dělat? Tak jsem se taky rozplakala.
Měla jsem v tu chvíli pocit naprostého selhání, nezvládám to, děti mi jedí…vy víte co. Jsem hrozná matka. Teď oba pláčou a já je nedokážu oba naráz utišit. Ta bezmoc a beznaděj. Navíc když jim dám k obědu zeleninu tváří se naprosto znechuceně a teď se ani neušklíbly. To jsem až tak hrozná kuchařka? Jsem já vůbec k něčemu nebo jsem úplně na …?
Samozřejmě nic není tak horké jak se uvaří. Obě děti jsem odexkrementovala, utišila je i sebe, zbavila se voňavých důkazů a napsala jim skvělou historku do deníčku.
Když jde všechno podle plánu, tak pak nemáte o čem vyprávět. Vždyť když nejde o život, tak jde vlastně o h****!
