Článek
Jestli někdo četl předchozí články, tak ví, že mám doma dvojvaječná dvojčata, páreček. V současné době je jim rok a půl. Kdo má nebo měl děti v tomto věku, dovede si jistě představit, že se momentálně nacházím někde na půli cesty mezi vinným sklípkem a psychiatrickou léčebnou. Lidé se mě stále často ptají, jak to zvládám. Nejspíš se můj vzhled začíná blížit Tomu Hanksovi na konci filmu Trosečník. Nicméně, stále mi není dost dobře jasné, jakou ode mě očekávají odpověď. Pořád si tak říkám, že dokud nesedím pod stolem nebo se neschovávám někde v kumbálu na smetáky s lahví vína, tak asi dobře.
Jde o to, že tento věk je typický tím, že děti už chodí, spíš běhají, ale nemají naprosto žádný pud sebezáchovy. Nepoznají nebezpečí, případně je jim nebezpečí lhostejné. Nerada bych zde aplikovala jakýsi genderový vzorec, že holčičky jsou takové a chlapečci makový. Každé děťátko je specifické, ať už je to kluk nebo holka nebo cokoliv mezi tím. V dnešní době je to vážně náročné, co se pohlaví týče, nerada bych se někoho dotkla.
U nás to funguje tak, že holčička je opaťulka opatrná a chlapeček je střemhlavý zabiják. Zatímco Mia se třikrát podívá, pomalu a opatrně slézá, kouká pod nohy, je schopná identifikovat nebezpečí a vyhnout se mu. Nick je pravý opak toho všeho. Nick je pravý opak zdravého rozumu. Nick je Mojžíš, který se domnívá, že po všem lze chodit, z ničeho nespadne, že vody se mu rozevřou a do prázdna se šlápnout nedá. Na co může, na to vyleze, dolů už to však standardním způsobem nejde, takže to většinou vezme střemhlav. Je to vskutku kontaktní dítě. Akorát že místo vrstevníků se ten kluk potkává s futrama, betonem, plovoucí podlahou či úchytkami. Zajímavým fyzikálním úkazem je, že bouli má téměř vždy na stejném místě. Čím to je? Asi má těžší pravou hemisféru? Je to podobné, jako když chleba padá namazaných dolů, nebo kočka na všechny čtyři. Jestli se ten kluk dožije dvou let, půjdu to oslavit. To bude nejspíš ten důvod, proč se kluků rodí víc, jsou prostě sebedestruktivní. A někteří z toho navíc nikdy nevyrostou.
Jestli jsem špatná matka? Pokud na to existuje definice, tak si ji ráda přečtu. Každopádně si tak často připadám. Snažím se uklidit loužičku, ve které si moje dcera hraje jako v klasické kaluži a můj syn zatím opodál padá z gauče nebo ujíždí na zmíněné kalužině. Nějak mi ani není jasné, jak to mám dělat. Možná jsem si měla v porodnici přečíst tu příručku, co dávají ke dvojčatům. Cože? Oni žádný návod nedávají? Sakra!
Holky a chlapi a všichni mezi tím, tohle je pro všechny z vás, které/kteří/ která/kteréžto si občas připadáte jako špatné mámy/tátové a všechno mezi tím, nebo v mém příběhu poznáváte svoje děti. Nejste v tom sami. Však my to zvládneme!
