Článek
Letos to bude už 14 let, co jsem narazila na toho muže, se kterým v současné době sdílím lože, lednici a teoreticky i všechno ostatní. Byla to dlouhá cesta a doufám, že ještě nějaký ten kilometr ujdeme. Vzpomínková nálada mě přivádí do dob dávno minulých. Již jsme spolu nějakou tu chvíli žili pod jednou střechou a já napjatě očekávala žádost o ruku.
S manželem (říkejme mu třeba Robert) jsme se seznámili díky tomu, že jsem během svých mladických let chodila s jeho tehdejším švagrem. Nebyla to úplně láska na první pohled, musela jsem se podívat ještě dvakrát. Když jsem tehdy chodila s jeho švagrem, je celkem pochopitelné, že v tu dobu byl Robert již ženatý a se svou tehdejší manželkou měli dvouletého syna. Příběh o tom, jak jsem údajně rozvrátila rodinu, nechám na jindy.
Popojdu v příběhu o trochu dál, a to do doby, kdy jsem s tím pánem, co teď aktuálně vedle mě zarytě chrápe, žila již pět let. Já jsem během těch pěti let úspěšně dostudovala a našla jsem si zaměstnání v oboru. Asi jako každá žena jsem také po určité době začala v hloubi duše očekávat žádost o ruku. Za nějakou chvíli se z toho stala až posedlost. Téměř při každé příležitosti jsem si představovala, že se můj muž konečně vysloví. Zpětně mi to přijde opravdu komické. Když jsme jeli někam na výlet, říkala jsem si: „Teď to určitě přijde!“ A ono zase nic. Měli jsme tehdy opravdu krásné období, všechno klapalo (něco i v motoru), stále jsme byli zaláskovaní, ale ta žádost pořád nepřicházela. Začínala jsem z toho být zoufalá.
Pak můj muž přišel s návrhem, že bychom mohli navštívit Sloupsko-šošůvské a Javořické jeskyně. Opět ve mně zahořel plamen naděje. Je to jasný, tady se to stane. V Javořických jeskyních jsme byli na našem úplně prvním výletě. A je to letos přesně pět let od té doby. To je přece naprosto ideální. Úplně jsem se s tou představou ztotožnila. Začala jsem o tom nadšeně vyprávět kamarádkám, kolegům v práci, zubaři a paní na čerpací stanici. Chtěla jsem být na tuto příležitost dokonale nachystaná. Ladila jsem outfit, líčení a účes, několik dní před tím jsem si šlechtila nehty a mazala ruce, abych je měla pro tu příležitost naprosto úžasné. Když už se žádá o ruku, tak ať ta ruka taky za tu žádost stojí, že jo? Naprosto přesně jsem věděla, jak se to stane. Když jdete na prohlídku do těchto jeskyň, v určité části průvodce zhasne světlo, aby se návštěvníci mohli pokochat absolutní tmou. Představovala jsem si, že v tu chvíli, jak se zhasnou světla, můj muž poklekne a když se rozsvítí, uvidím ho tam klečet vedle mě s tím prstenem v ruce. No to je přeci naprosto ideální. To je scéna jak z romantického filmu.
Vešli jsme do jeskyně, užívali si prohlídku. Když se blížil bod, ve kterém mělo dojít ke zhasnutí světel, začala jsem být nervózní. Když jsme opravdu došli do oné fáze prohlídky, měla jsem žaludek úplně sevřený. Teď to přijde! Budu mít naprosto úžasný zážitek, skvělou zásnubní historku. Všechny kamarádky puknou závistí, až jim budu vyprávět, jak mě můj muž úžasným způsobem požádal o ruku. A pak to skutečně přišlo. Průvodce zhasnul…
Bože můj, srdce jsem měla až v krku. Okolo byla naprostá tma. Můj muž se ke mně naklonil a sladkým hlasem mi do ucha pošeptal:
“ Ukaž kozy! “
Dnes, když si na to vzpomenu, tak se neskutečně směju. V tu chvíli se mi však rozpadl vesmír na milión kousků. Ale jedno se mi přeci jen splnilo, mám neskutečnou historku.
Holky, nevkládejme do všeho tolik nadějí, jsme potom akorát zklamané, když máme ukázat kozy. Kdyby to můj manžel tenkrát opravdu udělal, nebylo by to vlastně vůbec žádné překvapení. A jestli vás to zajímá, tak „kozy“ jsem neukázala, stejně by v té tmě prd viděl.
O ruku jsem byla požádána asi půl roku nato. Manžel mi připravil snídani do postele a k ní přiložil i prsten. Tedy nepřiložil ho doslova k té snídani. Nevím, jestli bych to strávila. Byl v krabičce na tácu společně s tou snídaní. Bylo to velmi milé a hlavně nečekané. Nebyla to sice scéna jako z toho nejromantičtějšího filmu. Ale bylo to naše a i slzička ukápla.
A hlavně je zapotřebí aktualizovat svůj stav. Tím myslím, že když muži řeknete na začátku vztahu, že se nechcete vdávat, on s tím počítá. Chlapa vážně nenapadne, že po pěti letech může dojít ke změně názoru. Musíte mu to zkrátka říct!
