Hlavní obsah

Cena informací. Připravujeme se ještě před příjezdem

Foto: Rony Mach a AI chatGPT

Příprava posádky probíhá už během jízdy – zásah začíná informacemi, ne až u pacienta.

Sanitka se nepřipravuje až na místě. Faktem je, že zásah profesionální sehrané posádky nezačíná u pacienta. Začíná u informací. To, co dokáže dispečer nebo dispečerka z volajícího dostat, není jen „něco do systému“. Je to základ taktiky.

Článek

Na displeji výjezdového tabletu svítil popis, který by rozpálil i největšího stoika:
„Krvácení z očí, uší, nosu a dutiny ústní. St. p. kolaps, dezorientace.“

No vida. Ještě nebylo ani šest večer a my už jsme měli v hlavě všechny možné scénáře.
DIC. Hemoragická horečka. Ruptura cévy. Masivní trauma.
Mozek jel na plný výkon. Automaticky. Profesně.

A přesně tak to má být. Protože ještě než nastartujeme, už se připravujeme.

Připravenost začíná cestou

Posádka už během jízdy pracuje.
Ladíme možné scénáře. Rozdělujeme si role. Řešíme, kdo bere monitor, kdo kyslík, kdo batoh, v jakém pořadí půjdeme dovnitř. Připravujeme se technicky. A hlavně psychicky.

Ano – někdy se připravujeme na nejhorší.
Protože je lepší být připravený a nepotřebovat to, než stát na místě a dohánět čas.

Dispečer jako stabilizační prvek

Získat potřebné informace od laika není nic snadného. Volající je vystresovaný. Vyděšený. Často hysterický. Někdy mlčí. Někdy křičí. Někdy netuší, co vlastně vidí. A hlavně – neví, jak sdělit to, co prožívá.

A přesto z něj dispečer často dokáže dostat podstatné příznaky, zvládne odlišit dojmy a skutečnost. Profesionálně tak zjednoduší chaos do smysluplného popisu, a ještě u toho drží situaci pohromadě.

Dispečer nedělá jen triáž. Dělá psychologickou regulaci situace.

Pomáhá volajícímu zpomalit, strukturovat myšlenky, zaměřit pozornost na podstatné příznaky a v řadě případů ho navést ke konkrétním krokům ještě před příjezdem posádky.

Uklidněný volající = lepší informace.
Lepší informace = lepší příprava posádky.

Tohle není „jen telefon“. Tohle je první článek záchranného řetězce – a často i první forma pomoci.

A pak přijedeš… a realita je úplně jinde

Ano. I tohle je každodenní realita.
Někdy přijedeme a zjistíme, že „krvácení z očí“ je rozmazaná řasenka a „dezorientace“ je panická ataka.

Objevují se i situace, kdy se na místě ukáže, že dramaticky popsaná „stenokardie“ je vymknutý kotník – a volající prostě „věděl“, jak si urychlit příjezd. Na hranici bezpečnosti posádky i okolí.

A někdy je to přesně naopak. Horší, než to znělo.

Ale to není chyba dispečinku. To je realita práce s lidmi, jejich stresem a způsobem, jakým v krizové situaci vnímají a popisují svět.

My nepotřebujeme stoprocentní diagnózu. My potřebujeme vodítko.

Informace nejsou jistota. Jsou šance.

To, že se připravíme na masivní krvácení a nakonec řešíme něco jiného, není promarněný čas. Je to bezpečnostní rezerva.

Protože když to skutečně masivní krvácení je, pak už každý ví.

Záchranka není o hrdinství. Je o připravenosti.

Tenhle článek není o tom, že dispečink je dokonalý. Je o tom, že bez dobrých informací jedeme naslepo. Protože čím víc víme předem, tím rychlejší, klidnější a efektivnější jsme na místě.

Takže až příště někdo řekne, že „dispečer jen odklepne další hovor“ – tak ne.

Tím hovorem často zachraňuje čas. A čas je to jediné, co u nás fakt nemáme navíc.

... a poznámka na závěr: díky, za každou dispečerku a každého dispečera, který zárověň jezdí se záchrankou na výjezdy. Protože to je nepřenositelná zkušenost.

Zdroje

Clawson, J. J., Dernocoeur, K. B. (2012).
Principles of Emergency Medical Dispatch.
International Academies of Emergency Dispatch (IAED).
– Základní publikace k roli dispečinku, strukturovanému rozhovoru, triáži a práci s laickým volajícím.

Fischer, J., et al. (2016).
The impact of dispatcher-assisted instructions on prehospital emergency care.
Resuscitation, 105, 1–6.
– Studie potvrzující, že správně vedený dispečerský rozhovor zlepšuje připravenost posádek i výsledky péče.

European Resuscitation Council (ERC). (2021).
ERC Guidelines for Resuscitation – Systems Saving Lives.
– Zdůraznění role dispečinku jako prvního článku záchranného řetězce a významu informací před příjezdem posádky.

World Health Organization (WHO). (2019).
Emergency care systems for universal health coverage.
– Kapitola o přednemocniční péči a významu koordinace, komunikace a včasných informací.

Everly, G. S., Mitchell, J. T. (2008).
The Critical Incident Stress Management (CISM) approach.
– Relevantní k části o psychologické stabilizaci volajících a významu uklidnění pro funkční spolupráci.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz