Článek
Obecně si lidé myslí, že hasiči zachraňují svět.
A pak přijde sobotní ráno v 5:59.
Výjezd: „Kocour v okapové rouře na střeše. Je tam celou noc.“
Dobře. To se stává. Kočky jsou od přírody přesvědčené, že gravitace je jen doporučení.
Jenže pak přijde upřesnění: „Potřebuje dostat ranní antibiotika.“
A v tu chvíli někde na operačním středisku tiše umírá poslední zbytek zdravého rozumu.
Představuji si ten rozhovor:
„Jak dlouho je tam?“
„Od večera.“
„Je zraněný?“
„Ne.“
„Hoří střecha?“
„Ne.“
„Je v bezprostředním ohrožení života?“
„Ne.“
„Tak proč voláte hasiče?“
„Protože má v sedm brát prášky.“
A teď pozor! Já tomu vlastně rozumím…
Kdo někdy měl nemocné zvíře, ví, že člověk začne řešit věci, které by normálně neřešil:
Pes kulhá…
Kočka nejí…
Králík se tváří divně…
A majitel během pěti minut projde všemi pěti stadii smutku, třemi veterinárními weby a dvěma apokalypsami.
Jenže existuje hranice. A ta hranice bývá někde před větou:
„Pošleme na střechu hasiče, aby kočka stihla antibiotika.“
...Na druhou stranu.
Buďme fér. Hasiči už dávno nejsou jen hasiči.
Jsou to lezci. Potápěči. Záchranáři. Psychologové. Technici.
A podle všeho nově i mobilní aplikace pro připomínání medikace domácích mazlíčků.
A někde na střeše sedí ten kocour.
Klidný. Vyrovnaný. Bez stresu. Protože jediný tvor v celé situaci, který neřeší antibiotika, je právě on.
Dívá se dolů na rozjíždějící se techniku a přemýšlí:
„Já jsem chtěl jen trochu dobrodružství. Jak se z toho stala zdravotní urgence?“
Až zase někdo řekne, že hasiči zachraňují jen domy a lidi, připomeňte mu Vrbno pod Pradědem.
Místo, kde se jednoho červnového rána bojovalo o život.
Dobře.
Možná ne úplně o život.
Ale rozhodně o ranní dávku antibiotik.
A to se taky počítá…
