Článek
Po několika dnech v Málaze jsem byla připravena odletět domů. Měla jsem za sebou moře, pevnost, přístav, Picassa, policisty na motorkách, mojito, sangrii, několik zmrzlin a jednu velmi osobní válku se španělským sluncem.
Slunce vyhrálo - domů jsem si vezla záda připomínající výukový model popáleniny prvního stupně. Prostě finalistka Miss Rudokožec s minimálním pudem sebezáchovy.
Ale to jsem ještě netušila, že pravý protivník teprve čeká! Smartwings.
Den před odletem přišla zpráva. Let zrušen. Normální člověk by začal nadávat.
„Takže ještě jeden den u moře?“
Někdy se komplikace prostě jmenuje bonus. Poslední den jsme proto strávily koupáním, touláním po městě, návštěvou tržnice a pozorováním života kolem sebe.
A pak jsme vyrazily na letiště…
Tam začala druhá fáze operace.
Test statické odolnosti
Před naším gatem stál dav lidí. Gate byl zavřený. Nikdo nic nevěděl. Nikdo nic neříkal.
Tak jsme stáli. Deset minut. Dvacet minut. Čtyřicet minut. Potom - v rámci zachování pozornosti všech zúčastněných - došlo bez ohlášení ke změně odletového gate. Prostě bojovka. Nové místo … a tam - jak jinak, stojíme… Hodinu. Hodinu a půl…
S batohem.
V mém případě deset kilogramů. Na spálených ramenou. Na spálených zádech. Na spálených pažích. A s nohama, které po několika dnech chození, koupání a slunce začínaly připomínat vlastní životní formu.
Teplota kolem osmadvaceti stupňů.
Informace žádné.
Pokud si někdo myslí, že speciální jednotky vznikají náročným výcvikem, doporučuji mu náhradní let z Málagy.
Zpravodajská služba cestujících
Nejcennější komoditou večera nebyla voda. Ani místo k sezení. Ani klimatizace.
Nejcennější byly informace. Oficiální zdroje mlčely.
Naštěstí jsem měla tajnou zbraň. Malou aktivní cestovní kancelář plnou mladých lidí, kteří byli ještě ve 23:30 ochotni odpovídat klientce na WhatsAppu.
Zatímco letiště nevědělo nic, moje cestovka zjišťovala, kde se nachází naše letadlo.
V jednu chvíli jsme tak věděli, že je někde nad Ibizou. To byla vlastně skvělá zpráva. Protože alternativa byla, že je nad Paříží nebo v Tel Avivu.
Postupně vznikla spontánní zpravodajská síť. Lidé se sdružovali kolem těch, kteří měli mobilní internet, známé v cestovkách nebo otevřený Flightradar.
Na letišti v Málaze tak vznikla improvizovaná obdoba NATO.
Lidi často odpustí problém. Co neodpustí, je pocit, že je nikdo neinformuje. Kdyby někdo každých 20 minut řekl:
„Omlouváme se. Letadlo je nad Ibizou. Očekávaný přílet za 35 minut.“
…tak by polovina frustrace zmizela.
Test močového měchýře
V této disciplíně mají zdravotníci výraznou výhodu. Běžný člověk potřebuje po hodině na záchod.
Zdravotník potřebuje na záchod také. Jen ví, že se k tomu dostane někdy později. Možná. Pokud budou příznivé podmínky.
Zde stály desítky lidí před zavřeným gatem a hrály zvláštní psychologickou hru.
Nikdo se neodvážil odejít.
Protože přesně ve chvíli, kdy by člověk zamířil na toaletu, by se určitě otevřel boarding. To je fyzikální zákon podle Murphyho.
Koridor smrti
Po hodině a půl čekání přišla radostná zpráva.
Nastupujeme!
Dav zajásal…
… a byl přesunut do nástupního koridoru. Kde čekal dalších třicet minut. V tu chvíli jsem začínala chápat sardinky.
Let
Nakonec jsme skutečně odletěli.
Rodiny s malými dětmi byly rozházené po celém letadle. Probíhala diplomatická jednání na vysoké úrovni i v několika jazycích, výměny sedadel a přesuny osob.
Pak přišlo občerstvení. Tedy nepřišlo. Palubní personál nás minul tak důkladně, že jsme si nakonec museli sami říct přivoláním personálu příslušným tlačítkem.
A pořád nikdo nepronesl tu jednoduchou větu: „Omlouváme se za zpoždění.“
Přitom právě ta by možná pomohla nejvíc…
Konec dobrý
Ve 3:40 ráno jsem dorazila domů. Unavená. Spálená. Mírně pomačkaná. Ale spokojená.
Protože když se na to podívám zpětně, nebudu si za rok pamatovat čekání před gatem.
Budu si pamatovat moře. Pevnost… Picassa… Policisty na motorkách.. Sangrii.
A ten bonusový den navíc. A taky jednu důležitou věc. Dovolená mě nezničila. Dovolená mě zocelila.
A pokud mě nezlomila Málaga, Smartwings a hodina a půl s batohem na spálených zádech, pak už mě letos nezlomí skoro nic.
