Článek
Gratuluju. Zažili jste syndrom první kapitoly. Typicky se objevuje u mediků, záchranářů v přípravě nebo kohokoliv, kdo se poprvé seriózně začetl do symptomatologie.
A čím obecnější příznaky, tím silnější přesvědčení.
- Únava → leukémie
- Zapomínání → demence
- Pocit na zvracení → intrakraniální expanze
- Mravenčení v končetinách → roztroušená skleróza
- A pokud se přidá Google, můžete rovnou volat notáře….
Tenhle jev není výjimečný. Je přirozenou reakcí mozku, který si začne skládat informace na základě podobnosti, ne pravděpodobnosti. Odborně se tomu říká kognitivní zkreslení skrze dostupnost informací – mozek si vytáhne to, co má čerstvě načtené, a aplikuje si to na realitu.
Tak jsem si včera přečetla, že když vám cuká víčko, může to být příznak stresu. Nebo nádoru. Nebo křeče lícního nervu…
O dvě minuty později jsem ležela na gauči, sepsaná závěť, oči v sloup, protože tohle je určitě ono. Konec.
A když někde napíšu obecný příběh o „člověku, který všechno googlí a je přesvědčený, že umírá“, tak se ozvou dotčené komentáře :
„To je strašné, jak zesměšňujete nemocné lidi!“
No jo, znám to. Postižená husa se ozve. Je to vlastně normální. Náš mozek miluje dramata. Nemá rád „možná tě jen ofouklo“ nebo „asi jsi málo pila“. Ne. Mozek chce zápletku. A ideálně smrt.
Ale pravda je většinou nudná.
POZOR!
Pokud se ti, milý čtenáři, spanilá čtenářko, tohle někdy děje – neboj. JSI NORMÁLNÍ. Na internetu jsme už všichni měli leukémii, lupus, tetanus i 4. stadium něčeho, co jsme do včerejška neznali.
Skutečné příznaky většinou negooglíme. Protože ,když se fakt dusíš nebo krvácíš do břicha, nemáš čas hledat, jestli je to běžné…a voláš 155!
A jen, že ještě není tak zle:
Já: Hele… nemám toho už trochu moc?
Google: Určitě. Nejčastěji se takto projevuje smrt z přečtení vlastních příznaků.
Já: To je jako diagnóza?
Google: Je to Google-specifická jednotka. Mezinárodní kód nemocí zatím nemá, ale určitě se na tom pracuje!
