Článek
Město je poměrně mladé, ale přesto působí bezútěšně. Sídliště, na kterém bydlí, vzniklo jako jedno z těch, které mělo sloužit pro dělníky pracující v rozsáhlé průmyslové zóně. V současné době je to i přes vysokou nezaměstnanost a z ní plynoucího vylidňování čtvrté nejhustěji obydlené město v Gruzii.
Pohled na průmyslovou oblast v Rustavi.
Naše průvodkyně nás zavede do své kanceláře na jedné z hlavních tříd v Rustavi, kde se od rána do večera prohánějí auta. Setkáváme se s rybáři, kteří v Rustavi bojují proti ničení ekosystému řeky a lovení ryb elektrickým proudem. S jejich pomocí získáváme cenné informace o rybách, které nachytali a hned je zapisujeme do protokolů, označujeme vzorkovnice a ukládáme do nich části ryb, které budeme analyzovat. Zabralo to poměrně hodně času, ale máme ještě poměrně pestrý program před sebou, takže vyrážíme vzorkovat dětská hřiště. Mezi sídlišti se jich najde poměrně hodně, na některých se setkáváme s místními, kteří se na nás dívají podezřívavě, protože na hřiště, kam chodí se svými dětmi, přijdeme v rukavicích a odnášíme si vzorky půdy. Takových míst v Rustavi objedeme víc, jedno z nich je i to, kam chodí naše průvodkyně se svými dětmi. Později po poledni už jsme poněkud vyčerpaní a rádi zapadneme na oběd do restaurace. Stůl se zaplní a většina jídla se sdílí, vegetariáni to mají poněkud složitější, ale vždy se najde místo pro opečené brambory s kyselou tkemali omáčkou a salát s ořechy. Po obědě doplňuje část našeho týmu energii kávou, fotograf se na chvíli ztratí, aby zachytil atmosféru města a pak se vydáváme do průmyslové zóny. To už je jiná. Po cestě potkáváme komín, ze kterého vychází téměř černý kouř. Naše průvodkyně ho fotí a ihned podnik nahlašuje instituci, která se stará o životní prostředí.
Jedna z opuštěných průmyslových budov v Rustavi.
Průmyslová zóna je rozsáhlá, vznikla z největší části na konci padesátých let, kdy jádro výroby tvořilo zpracování ázerbájdžánského železa a manganu. Později se k metalurgickému průmyslu přidala výroba oceli, cementu, syntetických vláken a chemikálií. Některé z nich však neustály pád Sovětského svazu a zanikly. Nedaleko, v některých případech přímo za plotem těch fungujících i zaniklých odebíráme vzorky půdy a prachu. Zapisujeme všechny informace, které by mohly být důležité při interpretaci vzorků a přesouváme se na další lokality. Kvůli prachu jsem si jako vzorkařka musela vzít dýchací masku, která zabraňuje vdechnutí jeho jemných částic. Přestože jsem přijela úplně zdravá, ještě několik dní jsem po tomto vzorkování měla ucpaný nos. To je ale lepší verze, naše průvodkyně v průmyslové oblasti nemůže strávit víc než dvě hodiny, bere si prášky na alergii. Nedokážu si představit, jaké to musí být, žít v její blízkosti a být na prach citlivější. Co v něm konkrétně najdeme, se dozvíme až z výsledků z laboratoře. K večeru se ještě vydáváme pro několik vzorků sedimentů, vyzvedáváme další vzorky, předdomluvená vejce, a vydáváme se do kanceláře naší průvodkyně, kde necháváme všechny nasbírané vzorky bezpečně uložené v lednici. Z té je vyndáme až těsně před naším odjezdem. Za pár dní od odběru jsou už vzorky v laboratoři a my jsme zvědaví na výsledky. Pracovní cesta to byla vyčerpávající, ale může něco změnit.
