Článek
13. května 1995 stál v Letech u Písku prezident republiky u nového pomníku Romům, které v místním táboře za druhé světové války připravila o život rasistická nenávist. Václav Havel tam řekl, že osud obětí holokaustu zůstává trvalým varováním, a upozornil na to, že i dnes je slyšet volání „Cikáni do plynu“a že lhostejnost k takovým projevům, tichá podpora těch, kdo je vykřikují, a zbabělé diváctví jsou osvědčeným zázemím rasismu. Dodal, že pokud se rasistickému zlu nebude čelit v okamžiku jeho zdánlivě nevinných počátků, přeroste v něco, čemu půjde čelit už jen za cenu dalších lidských životů.
Za necelých dvanáct hodin, přibližně hodinu před půlnocí, se v jiném městě naplnila druhá polovina té věty.
Hodinu před půlnocí
Ve Žďáru nad Sázavou vnikli násilím do domu Berkiových čtyři mladí muži ve věku sedmnácti až jednadvaceti let. Rodinu neznali a dům si vybrali náhodně. Uvnitř začali demolovat nábytek a vnitřní vybavení baseballovou pálkou a sekyrou, kterou našli v kuchyni.
Tibor Berki, majitel domu, se jim v tom pokusil zabránit. Podle výpovědi jeho syna Jaroslava se bránil holýma rukama, neměl žádnou šanci a celé to trvalo asi pět minut. Jeden z útočníků ho opakovaně udeřil pálkou do zátylku a do hlavy.
Jeho žena Anna popsala, že muž s pálkou chtěl udeřit i ji, ona uhnula a rána jí dopadla na rameno; začala z okna křičet o pomoc, sousedka odnaproti zavolala policii a záchranku, a Anna Berkiová si myslí, že kdyby nekřičela, mohli útočníci pobít i děti. Syn Jaroslav uvedl, že se ten druhý muž rozmáchl sekyrou i po něm a on se skrčil.
Tibor Berki byl ubit před členy vlastní rodiny včetně dětí. Po převozu do nemocnice zemřel na krvácení do mozku. Bylo mu dvaačtyřicet a měl pět dětí.
Tři pachatele policie zadržela hned následující den. Čtvrtý se po několika dnech přihlásil sám.
Slušná rodina
Před činem byli útočníci spatřeni v hospodě, kde se domlouvali, že půjdou na Cikány. Etnická příslušnost rodiny, tedy že Berkiovi byli maďarští Romové, byla pro pachatele rozhodující, a byla to jediná věc, kterou o nich předem věděli.
Česká média tehdy na rozdíl od předchozích rasistických případů kladla důraz na to, že podle sousedů, policie, představitelů města i krajského státního zástupce šlo o slušnou rodinu, že Tibor Berki chodil do práce v pekárně, staral se o rodinu a nikdy nebyl trestán.
Ten důraz je sám o sobě informace, a ne příjemná. Vypovídá o tom, co bylo v Česku roku 1995 potřeba dodat, aby se zavražděnému člověku dostalo veřejného soucitu.
Rozsudek
Jedenadvacetiletý Zdeněk Podrázský byl obviněn z vraždy, z porušování domovní svobody a z násilí proti skupině obyvatel. Sedmnáctiletí Martin Komár a Jan Nevole byli obviněni z porušování domovní svobody a z násilí proti skupině obyvatel; obviněn byl i sedmnáctiletý Jan Vosmech, tedy ten, který se přihlásil sám. Podrázský s Komárem byli stíháni vazebně.
Státní zástupce požadoval nejvyšší možný trest za rasisticky motivovaný útok.
Soud první instance rozhodl, že rasový motiv v tomto případě prokázat nelze, protože pachatelé během samotného napadení nevykřikovali žádná hanlivá rasistická hesla.
Krajský soud v Brně odsoudil 13. prosince 1995 Podrázského ke dvanácti letům do věznice s ostrahou a k úhradě 22 876 korun zdravotní pojišťovně. Komár dostal osmnáct měsíců do věznice s dozorem, Nevole šest měsíců a Vosmech dva měsíce, oba podmíněně na jeden rok.
Na základě odvolání státního zástupce rozhodl 23. května 1996 Vrchní soud v Olomouci: Podrázskému zvýšil trest na třináct let, Komárovi na čtyřicet měsíců. Ve zbytku zůstal rozsudek nezměněn.
Rasový motiv soud neuznal. V rozsudku soudce Ivo Kouřil uvedl, že pachatelé nemohli napadnout rodinu Berkiových pro jejich rasu a národnost, protože Romové jsou stejné indoevropské rasy jako Češi.
Co to odůvodnění znamená
Tady je potřeba rozlišit dvě věci, které se v novinových shrnutích tohoto případu obvykle slévají.
Rasová pohnutka nebyla v květnu 1995 okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby u vraždy. Do § 219 odst. 2 trestního zákona ji vložila teprve novela č. 152/1995 Sb., tedy ta samá novela, kterou vláda připravila v reakci na Berkiho zabití. V okamžiku činu tedy soud u vraždy takovou kvalifikaci k dispozici neměl a ani mít nemohl, protože použít pozdější, přísnější úpravu na starší čin je zakázaná retroaktivita k tíži obviněného.
Jinde ale rasová pohnutka zákonným znakem byla. Trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci ji obsahoval a právě z něj byli obviněni všichni čtyři. Tam se rozhodovalo, a tam soudy rozhodly, že se pohnutka prokázat nedá.
Na tom rozhodnutí jsou pak problematické dvě věci.
První je důkazní nárok. Pokud se rasová pohnutka dokazuje tím, zda pachatel při činu vykřikoval hesla, je právně chráněn ten, kdo mlčí. Pohnutka se přesouvá z toho, co člověk udělal a proč, na to, co u toho stihl říct. V tomto případě přitom doložená byla, jen o několik hodin dřív a na jiném místě: v hospodě, kde se čtyři mladíci domluvili, že půjdou na Cikány. Do domu, který neznali a jehož obyvatele nikdy neviděli, pak vnikli s pálkou.
Druhá je ta úvaha o indoevropské rase, a ta je horší, protože si plete pojmy. Rasa v antropologickém smyslu a rasa jako chráněný znak skutkové podstaty nejsou totéž. Trestní právo nechrání biologickou kategorii, chrání člověka před tím, aby byl napaden kvůli tomu, za koho ho pachatel považuje. Kdyby platil opak, nebylo by možné právně uchopit prakticky žádný rasistický útok v Evropě, protože skupiny, na které rasismus míří, jsou z antropologického hlediska skoro vždy blízké těm, které ho provádějí. Dnešní trestní zákoník to řeší tím, že mluví o skutečné nebo domnělé rase a příslušnosti k etnické skupině. V roce 1996 to soudce vyřešil opačně.
Ondřej Giňa, tehdy pracovník Úřadu vlády pro národnosti, na to reagoval úvahou, kterou nelze vyvrátit: jestliže soud nedokáže prokázat rasovou motivaci v takhle brutálním případě, pak v běžné situaci, kdy někoho na ulici napadne skinhead, bude útočník odsouzen nejvýš za obyčejné napadení.
Co se změnilo
Pohřeb Tibora Berkiho 19. května 1995 se stal protestem proti rasismu. Přišli představitelé státní správy i samosprávy, politických stran a romských iniciativ.
Prezident i ministři vraždu odsoudili, vláda navrhla zpřísnění trestů za rasisticky motivované násilné činy a dala popud ke zřízení policejního oddělení, které se zabývá výhradně extremismem. Výsledkem byla novela trestního zákona č. 152/1995 Sb., která u vraždy, ublížení na zdraví, vydírání a poškozování cizí věci zavedla rasovou, národnostní, politickou a náboženskou pohnutku jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, a u trestných činů, kde už tato pohnutka znakem byla, zvýšila sazby.
Byly to první legislativní kroky proti extremismu v samostatné České republice. Přišly po smrti Tibora Berkiho a na tu vraždu se už použít nedaly.
Ondřej Giňa k tomu poznamenal, že předchozí případy byly ignorovány a reakce přišla teprve po Berkiho zabití, a že přijatá opatření mířila na práci policie, soudů a státních zástupců, ne na problém jako celek. Emil Ščuka, tehdejší předseda Romské občanské iniciativy, rozhodnutí vlády přivítal s tím, že přišlo pozdě, ale že horší by bylo, kdyby nepřišlo vůbec.
Jana Chalupová, tehdy vedoucí odboru styku s veřejností Kanceláře prezidenta republiky, upozornila na dvojí měřítko, s nímž soudci, státní zástupci a policie tehdy pracovali: skinheadi bývali popisováni jako mladí lidé z dobrých rodin, kteří si jen hráli, zatímco u romského chlapce, který něco ukradl, o dítě z dobré rodiny nikdy nešlo. Sociolog Ivan Gabal navrhl obrácenou zkoušku představivosti: ať si každý, komu se to přirovnání zdá silné, představí, že v menšině jsou bílí a baseballové pálky rozbíjejí necikánské hlavy.
Výroční zpráva o stavu lidských práv v ČR za rok 1995 to shrnula úředně: ochranu Romů před násilnými akty rasismu se nepodařilo zajistit, tendence je vzestupná, výsledkem jsou úmrtí a trvalá zranění a stát reaguje až na akty násilí, obvykle verbálními prohlášeními a justičně, nikoli aktivní prevencí.
Co se o tom případu píše
Řada českých médií, včetně veřejnoprávní televize a regionálních deníků, u tohoto případu opakovaně uvádí, že soud vraždu označil za rasově motivovanou až po odvolání krajského státního zástupce.
To se nestalo. Odvolání státního zástupce vedlo ke zvýšení dvou trestů, nikoli k uznání rasové pohnutky. Vrchní soud v Olomouci rasový motiv neuznal a v odůvodnění ho výslovně vyloučil tou úvahou o indoevropské rase.
Třicet let tedy o případu, který měl stát naučit pojmenovat motiv, koluje věta, která tvrdí, že ho pojmenoval.
Trafostanice
Na místě, kde stál dům Berkiových, je dnes trafostanice a hřiště.
Havel v Letech řekl, že když se rasistickému zlu nebude čelit na jeho počátku, půjde mu později čelit jen za cenu dalších lidských životů. Ta cena dorazila týž den v noci, sto padesát kilometrů od nového památníku.
Zákon, podle kterého by šlo vraždu Tibora Berkiho označit za rasově motivovanou, vznikl proto, že Tibor Berki umřel. Na jeho případ se vztahovat nemohl.
A u toho, na co se vztahovat mohlo, soud rozhodl, že o rasismus nešlo.
Zdroje
KOSTLÁN, František — RYŠAVÝ, Zdeněk: Uplynulo 30 let od rasistické vraždy Tibora Berkiho. Rasismus soud odmítl, Romové mluvili o selhání justice Romea.cz, 13. května 2025 Dostupné z: https://romea.cz/cz/domaci/uplynulo-30-let-od-rasisticke-vrazdy-tibora-berkiho-rasismus-soud-odmitl-romove-mluvili-o-selhani-justice
KOSTLÁN, František: † 13. 5. 1995: Tibor Berki Romea.cz Dostupné z: https://romea.cz/cz/domaci/13-5-1995-tibor-berki-2
Oběti rasových útoků od roku 1990 (přehled s citací z rozsudku soudce Ivo Kouřila) Týden.cz Dostupné z: https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/obeti-rasovych-utoku-od-roku-1990_28695.html
Ve Žďáru nad Sázavou zavraždil skinhead Roma Tibora Berkiho Česká televize, Vyprávěj — Ve stopách doby Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10195164142-vypravej/13547-ve-stopach-doby/7497-ve-zdaru-nad-sazavu-zavrazdil-skinhead-roma-tibora-berkiho/
Vražda Roma Tibora Berkiho ve Žďáru před 30 lety vyvolala protesty proti rasismu Jihlavská Drbna, 14. května 2025 Dostupné z: https://jihlavska.drbna.cz/z-kraje/zdarsko/25368-vrazda-roma-tibora-berkiho-ve-zdaru-pred-30-lety-vyvolala-protesty-proti-rasismu.html
Brutální vražda vyvolala protesty proti rasismu. Před 25 lety zemřel Tibor Berki ČT24, 14. května 2020 Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/brutalni-vrazda-vyvolala-protesty-proti-rasismu-pred-25-lety-zemrel-tibor-berki-50600
Pravicový extremismus v Česku Wikipedie Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravicový_extremismus_v_Česku
Pogromy, vraždy a vlna násilí. Skinheadi terorizovali menšiny (s vyjádřením politologa Miroslava Mareše) CNN Prima News Dostupné z: https://cnn.iprima.cz/pogromy-vrazdy-a-vlna-nasili-skinheadi-terorizovali-mensiny-nyni-jsou-opet-na-vzestupu-511380
Přehled novel trestních kodexů (k novele č. 152/1995 Sb. a zavedení rasové pohnutky jako okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby) Institut pro kriminologii a sociální prevenci Dostupné z: https://iksp.gov.cz/storage/169/251.pdf
Trestněprávní a kriminologické aspekty kontroly extremismu: Rasově motivované trestné činy de lege lata Dostupné z: https://bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/4-2013/trestnepravni_a_kriminologicke_aspekty_kontroly_extremismu_rasove_motivovane_trestne_ciny_de_lege_lata.pdf
Zákon č. 152/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Výroční zpráva o stavu lidských práv v České republice za rok 1995.
