Článek
Lublinsko, svítání 3. listopadu 1943. SS a policejní jednotky obklopují pracovní tábory Trawniki a Poniatowa. V Majdanku probíhá normální ranní nástup, jako každý den.
Pak přijde povel. Židovští vězni se mají oddělit od ostatních a svléknout se donaha.
Ještě předtím, než začne střílení, technici zapojí dva velké soubory reproduktorů. Spustí se pochodová hudba.
V tu chvíli začíná popravčí četa střílet.
Vzpoury, které rozpoutaly poslední kapitolu
Operace, která tohoto dne začala, dostala krycí název Erntefest – Dožínky. Byla to poslední a největší fáze takzvané Akce Reinhard, tajného programu vyhlazení polských Židů.
Předcházela jí série ozbrojených povstání, kterých se nacisté obávali čím dál víc. Na jaře a v létě 1943 kladli Židé ozbrojený odpor ve varšavském a bělostockém ghettu. V srpnu 1943 vypuklo povstání ve vyhlazovacím táboře Treblinka. Rozhodující byl ale 14. říjen 1943 – povstání ve vyhlazovacím táboře Sobibor, při kterém vězni pobili část dozorců a několika stovkám se podařilo uprchnout.
Téměř okamžitě po sobiborské vzpouře vydal říšský vůdce SS Heinrich Himmler rozkaz: zlikvidovat všechny zbývající Židy zaměstnané v nucených pracích v Lublinském distriktu Generálního gouvernementu. Šlo o zhruba 45 tisíc lidí, soustředěných hlavně ve třech táborech – Trawniki (nejméně 4 000 lidí), Poniatowa (nejméně 11 000) a Majdanek (asi 18 000).
Příkopy, o kterých nikdo neřekl pravdu
Nacisté postupovali s promyšlenou lstí. V týdnech před akcí nechali vězně kopat rozsáhlé příkopy na okrajích táborů – tvrdili, že jde o protitankové zákopy. Vězni netušili, k čemu doopravdy poslouží.
Aby udrželi zdání normálního provozu, firmy Schultz (v Trawniki) a Többens (v Poniatowé) ještě krátce před popravami zadaly nové pracovní zakázky. Na letišti v Lublinu se dál hromadily nesetříděné hory šatstva zabaveného Židům. Nic nemělo vzbudit podezření, že se blíží konec.
Operaci na místě řídil Jakob Sporrenberg, který krátce předtím převzal po Odilu Globočnikovi post velitele SS a policie v Lublinském distriktu – Globočnik byl v té době už přeložen do Terstu. Rozkaz k Sporrenbergovi dorazil od Himmlera přes nadřízeného velitele SS a policie Friedricha Wilhelma Krügera. Ke koordinaci na místě povolali i zkušeného Christiana Wirtha, bývalého zvláštního inspektora Akce Reinhard, který se osobně podílel na řízení poprav v Majdanku i Poniatowé.
Závěrečná porada, na které padly poslední pokyny, proběhla 2. listopadu 1943 přímo ve Sporrenbergově velitelství. K zajištění a provedení poprav mobilizovali nacisté následujícího dne téměř tři tisíce lidí – příslušníků SS a policie. Do oblasti navíc přesunuli posily z Osvětimi, Poznaně a Königsbergu, mimo jiné hamburský 101. záložní policejní prapor.
Krvavá středa
V Trawniki i Poniatowé vyváděly jednotky SS a policie vězně z táborů po skupinách a stříleli je do předem připravených jam. V Majdanku vězně nejdřív při ranním nástupu rozdělili od ostatních, pak je hnali k dlouhým a hlubokým příkopům poblíž krematoria, kde exekuci na místě řídil Erich Muhsfeldt. Podle jeho pozdější výpovědi před krakovským soudem začali s hloubením jam už koncem října – tři sta vězňů je kopalo bez přestávky tři dny a noci ve dvou směnách.
Oběti musely lehnout do jámy a byly stříleny po deseti. Mnozí z vězňů, kteří v táboře pochopili, co se děje, se ještě pokoušeli o odpor, i když šlo o beznadějný boj. Jiní volili jinou cestu – skupina židovských lékařů a zdravotních sester z táborové ošetřovny spáchala společně sebevraždu, než na ně došla řada.
Jen v samotném Majdanku zastřelili 3. listopadu 18 400 lidí – v jediném dni. Kromě vězňů přímo z tábora sem navíc přiváželi i Židy z dalších pracovních táborů v okolí Lublina, aby je zastřelili současně s ostatními. Mezi vězni z Majdanku se ten den vžil pod jménem Krvavá středa.
V Trawniki i v Majdanku hrála z reproduktorů hlasitá pochodová hudba, která měla přehlušit zvuky střelby a křik umírajících.
Likvidace v Trawniki i v Majdanku proběhla během jediného dne. V Poniatowé trvala o den déle – v jednom z baráků se vězni vzbouřili. SS na to odpověděla zapálením baráku a v popravách pokračovala podle plánu dál. Z popravčí akce v Poniatowé jsou známí jen dva přeživší. V Majdanku po skončení masakru objevili ještě třiadvacet lidí, kteří se ukrývali – i ty odvedli ke krematoriu a zastřelili. Zhruba čtyři stovky dalších vězňů, mužů i žen, si SS vybrala, aby po masakru zajišťovali likvidaci jeho stop.
Lublinsko „bez Židů“
Za dva dny, 3. a 4. listopadu 1943, zavraždili nacisté v rámci Erntefestu mezi 42 a 43 tisíci lidmi. Je to největší jednodenní – přesněji dvoudenní – masakr celého holokaustu, co do počtu obětí zabitých v tak krátkém čase na jednom místě. Počtem obětí překonal i masakr v Babím Jaru u Kyjeva, kde nacisté v roce 1941 zavraždili přes 33 tisíc lidí – o deset tisíc víc. Vyšší byl jen masakr v Oděse, kde v říjnu 1941 zabily rumunské jednotky přes padesát tisíc Židů.
Po skončení akce byl Lublinský distrikt z pohledu nacistů prohlášen za „judenfrei“ – zbavený Židů. Právě touto operací také skončila účast 101. záložního policejního praporu na takzvaném konečném řešení, kterým se historici později budou dlouho zabývat jako modelovým příkladem toho, jak se z obyčejných mužů stávají vrazi.
Spravedlnosti se dočkal jen jeden ze dvou hlavních strůjců. Erich Muhsfeldt stanul před polským soudem v Krakově v roce 1947 a v lednu 1948 byl popraven. Christian Wirth se soudu nedožil – jugoslávští partyzáni ho zabili už v květnu 1944, ještě za války, při služební cestě u Terstu.
Přežilo jen několik málo pracovních táborů v regionu – ale ne díky milosti. Šlo o tábory formálně podřízené německému letectvu, ne SS, a proto Erntefest nezasáhla ani jejich vězně. V táboře Budzyn tak přežilo do léta 1944 na tři sta Židů pracujících pro Hermann-Göring-Werke, podobně přežili i vězni v táboře Malaszewicze.
Místo, kam rok a půl předtím mířil transport z Terezína
Trawniki, jeden ze tří táborů, kde se Erntefest odehrál, byl stejným místem, kam 12. června 1942 dorazil transport AAk s tisícovkou lidí z terezínského ghetta. Většina z nich byla mrtvá už do konce léta 1942 – zabita při dřívějších selekcích a transportech do Majdanku, víc než rok předtím, než tahle poslední kapitola vůbec začala.
Kdo z nich přesně mohl v listopadu 1943 ještě být naživu a čekat v Trawniki na tenhle poslední den, se dnes už nedá s jistotou zjistit. Jisté je jen to, že tábor, který jim byl kdysi představen jako místo nucené práce, se nakonec – pro tisíce jiných lidí z celého kraje – stal místem, kde skončilo poslední jednotlivé kolečko celé Akce Reinhard.
Zdroje:
Aktion „Erntefest“ (Operation "Harvest Festival") Holocaust Encyclopedia, United States Holocaust Memorial Museum Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/aktion-erntefest-operation-harvest-festival
Operation Harvest Festival Holocaust Encyclopedia, United States Holocaust Memorial Museum Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/timeline-event/holocaust/1942-1945/operation-harvest-festival
Operation Harvest Festival Wikipedia Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Harvest_Festival
Aktion Erntefest Holocaust Historical Society Dostupné z: https://www.holocausthistoricalsociety.org.uk/contents/naziseasternempire/aktionerntefest.html
Majdanek – Music and the Holocaust World ORT Dostupné z: https://holocaustmusic.ort.org/places/camps/death-camps/majdanek/
Poniatowa concentration camp Wikipedia Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Poniatowa_concentration_camp
Erntefest Yad Vashem Dostupné z: https://www.yadvashem.org/odot_pdf/Microsoft%20Word%20-%206298.pdf
Aktion Erntefest Deathcamps.org Dostupné z: http://www.deathcamps.org/occupation/erntefest_de.html
Aktion Erntefest: How the Nazis murdered 43,000 Jews in 2 days at Majdanek The Times of Israel (blog), Witold Medykowski Dostupné z: https://blogs.timesofisrael.com/aktion-erntefest-how-the-nazis-murdered-43000-jews-in-2-days-at-sobibor/
Majdanek Holocaust Historical Society Dostupné z: https://www.holocausthistoricalsociety.org.uk/contents/naziseasternempire/majdanek.html
Erich Muhsfeldt Wikipedia Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Erich_Muhsfeldt
Aktion Erntefest Military Wiki, Fandom Dostupné z: https://military-history.fandom.com/wiki/Aktion_Erntefest
