Článek
Továrna na smrt s děsivým rekordem
Treblinka. Jméno, které mrazí v žilách. Za 13 měsíců existence - od července 1942 do srpna 1943 - zde bylo zavražděno 730 až 900 tisíc lidí. Někteří historici mluví dokonce o milionu obětí.
„Vzhledem k relativně krátké době provozu a počtu obětí Treblinka drží děsivý rekord v počtu zavražděných na jednom místě v celé historii lidstva,“ uvádějí historici.
Přežili pouze uprchlí vězni. Nikdo jiný. Každý, kdo přijel transportem, měl jediný osud - smrt v plynových komorách během několika hodin.
Český mladík v pekle
1. října 1942 odpoledne odbočil vlak se stovkami lidí z hlavní trati. Mezi deportovanými byl i devatenáctiletý Richard Glazar (původně Goldschmid) z Prahy.
„Za vsí Malkinia dojel po jednokolejné odbočce na ‚nádraží‘. Okolní prostor byl obehnán vysokým plotem, sytě zeleným, protože do něj byly vpleteny větve stromů,“ vzpomínal později.
Richard měl „štěstí“ - byl vybrán do pracovního komanda, které obsluhovalo tábor. Místo okamžité smrti v plynové komoře dostal práci mezi mrtvými.
Práce mezi mrtvolami
„Jen si představte – pracovat ve dne v noci mezi mrtvými, uprostřed mrtvol. V takovém prostředí zmizí všechny vaše pocity. Všechno ve vás uvnitř zemře, všechno…,“ vzpomínal Abraham Bomba, holič, který ve vyhlazovacím táboře stříhal vlasy ženám jdoucím do plynových komor.
Richard Glazar pracoval v „Sortierungsplatz“ - třídil majetek zavražděných. Oblečení, šperky, peníze, fotografie. Pozůstatky životů, které skončily během několika minut v plynových komorách.
Organizační výbor plánuje nemožné
V roce 1943 výrazně ubylo transportů. Hory oblečení zmizely, vše bylo posláno do Německa. Vězňům bylo jasné: bez nových transportů pro ně nebude práce a budou dříve nebo později zlikvidováni.
Vytvořil se „Organizační výbor“ - tajná skupina, která na sebe vzala odpovědnost za přípravu povstání. Jejími členy byli bývalý polský důstojník Julian Chorazycki, bývalý československý důstojník Zelo Bloch a další odvážlivci.
„Protože mezi vězni bylo množství informátorů ochotných udat svého židovského bratra, aby si zajistili různé výhody, museli členové Organizačního výboru postupovat velmi opatrně,“ popisují historici.
Plán na 2. srpna
V červenci 1943 bylo do příprav povstání zapojeno asi 60 lidí. Plán byl jasný: zmocnit se zbraní ze skladiště, rozpoutat převrat a chaos, zabít SSmany, zapálit dřevěné budovy a plynové komory, zničit telefonní kabel a utéct do lesů.
1. srpna 1943 měli vězni štěstí. Zástupce velitele tábora se spolu s dalšími třemi SSmany a 16 Ukrajinci rozhodl jít se vykoupat k řece Západní Bug několik kilometrů daleko.
16:00 - Výbuch první bomby
„O čtvrté hodině odpoledne, pod blankytně modrou oblohou, pod sálajícím sluncem a v dusivém vedru, které ještě zesilovalo dávivě nasládlý pach, tak příznačný pro Treblinku, vybuchl první granát, signál ke vzpouře,“ napsal později Richard Glazar.
Vězni ukradli zbraně ze zbrojnice, začali podpalovat dřevěné kasárny. Někdo dokonce zapálil benzinovou nádrž, která vybuchla. V táboře vypukl chaos.
Fatální chyby
Povstání začalo o půl hodiny dříve, než bylo domluveno mezi oběma částmi tábora. V nastalém zmatku zapomněl určený vězeň přerušit telefonní vedení.
„Nebylo přestřiženo telefonní vedení, což umožnilo Němcům rychleji zmobilizovat bezpečnostní jednotky ze širokého okolí,“ uvádějí historici.
Navíc nedošlo ke zničení plynových komor. Ztráty na německé straně byly minimální - zasažen byl pouze jeden SS-man, který zranění přežil. Mezi ukrajinskými strážci bylo zabito šest mužů.
300 uprchlíků, 60 přeživších
Z asi 850 vězňů se podařilo uprchnout přibližně 300. Ale následovala krutá vendeta. Němci a ukrajinští strážci zahájili pátrací akci v širokém okolí.
„Na útěku byla v okolních lesích postřílena asi polovina uprchlých vzbouřenců,“ uvádějí záznamy.
Minimálně 60 z nich však přežilo válku. Mezi nimi byl i Richard Glazar se svým kamarádem Karlem Ungerem.
Únik do Německa
Richard a Karel se shodou náhod a vlastní smělostí dostali na práci do Mannheimu v Německu pod falešnými jmény. Téměř dva roky žili v srdci Třetí říše. Nikoho nenapadlo, že by mohli být Židé.
„V Mannheimu se dočkali osvobození americkou armádou v dubnu 1945,“ píší historici.
Konec Treblinky
Povstání urychlilo rozhodnutí o likvidaci tábora. Ti vězni, kteří se k útěku nepřipojili nebo nemohli připojit - asi 100 starých, slabých nebo nemocných - byli ihned zabiti. Dalších 400 vězňů zastřelili strážní přímo v táboře.
Franz Stangl a další účastníci operace Reinhard byli přeloženi do Terstu. Posledním velitelem Treblinky se stal Kurt Franz, který měl za úkol zahladit stopy.
„Během září až listopadu byl tábor rozebrán a všichni členové pracovního vězeňského komanda zavražděni. Na místě tábora byla zřízena farma pro Ukrajince,“ uvádějí historické záznamy.
Svědectví Richarda Glazara
Po válce Richard zjistil, že přežila i jeho maminka. Změnil si původní příjmení Goldschmid na Glazar, vystudoval ekonomii a cizí jazyky. Pracoval ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury v Praze.
Roku 1982 vydal knihu „Treblinka, slovo jak z dětské říkanky“ - jeden z nejdůležitějších dokumentů o holocaustu. První zápisky o Treblince, vzpouře a útěku sepsal ještě v Mannheimu po příchodu Američanů.
60 hrdinů proti dějinám
„Povstání v Treblince se plánovalo dlouho a několikrát. Nemělo podle všeho jednoho charismatického vůdce, ale víc hlavních aktérů pocházejících z různých zemí,“ píší historici.
60 lidí, kteří přežili povstání v Treblince, se stalo žijícími svědky nejhorší genocidy v lidských dějinách. Jejich odvaha dokázala něco, co nacisté považovali za nemožné.
Epilog
„Svět se o Treblince neměl nikdy dozvědět. Díky vězňům, kteří měli tu odvahu povstat, však vyšla pravda najevo,“ shrnují historici.
1. srpen 1943 se stal symbolem toho, že i v nejčernějším pekle může lidská důstojnost a touha po svobodě zvítězit. 300 vězňů dokázalo utéct z místa, odkud nebylo úniku. 60 z nich přežilo a mohlo svědčit.
Richard Glazar zemřel v roce 1997. Do konce života se hrdě vracíval na místo, kde prožil nejtěžší chvíle svého života. „Treblinka je součástí mě. Nikdy na ni nezapomenu,“ říkal.
Povstání v Treblince bylo spolu s povstáním v Sobiboru jediným úspěšně organizovaným vzpourou v nacistických vyhlazovacích táborech za druhé světové války. Důkazem, že lidský duch lze zlomit, ale ne zničit.
Zdroje:
Treblinka - k historii nejvýkonnějšího z vyhlazovacích táborů operace Reinhard
Holocaust.cz
Dostupné z: https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/vyhlazovaci-tabory/treblinka/treblinka-k-historii-nejvykonnejsiho-z-vyhlazovacich-taboru-operace-reinhard/Hrdinové se nevracejí. Příběh Richarda Glazara a těch, kteří před 80 lety povstali v Treblince
iROZHLAS, 2. srpna 2023
Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/treblinka-koncentracni-tabor-pribehy-20-stoleti_2308021441_mst
Nejsmrtelnější nacistický tábor skončil po vzpouře vězňů. Treblinka obrazem
Aktuálně.cz, 2. srpna 2023
Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/foto-pred-80-lety-bylo-zahajeno-povstani-v-nacistickem-vyhla/r~cd6abb842f7711ee8c6f0cc47ab5f122/
V Treblince zahynulo až 900 000 lidí. Vzpoura ve vyhlazovacím táboře měla krutou tečku
Prima Zoom, 31. července 2023
Dostupné z: https://zoom.iprima.cz/vyroci/treblinka-povstani
Přežil hrůzy Treblinky – vzpomínky předává dál, ale slzy nelze nevidět…
ČT24, 8. prosince 2012
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/prezil-hruzy-treblinky-vzpominky-predava-dal-ale-slzy-nelze-nevidet-292998
Fotogalerie: Povstání ve vyhlazovacím koncentračním táboře Treblinka, 2. srpna 1943
Deník.cz, 1. srpna 2023
Dostupné z: https://www.denik.cz/galerie/povstani-ve-vyhlazovacim-koncentracnim-tabore-treblinka-2-srpna-1943.html
