Článek
Plantage Middenlaan v Amsterdamu byl v roce 1892 elegantní bulvár lemovaný stromy a měšťanskými domy. Čtvrť Plantage – doslova „sad“ nebo „plantáž“ – nesla jméno po zahradách, které tu stávaly v 17. a 18. století. V 19. století se z ní stala čtvrť střední třídy: obchodníci, řemeslníci, úředníci. A velká část z nich byli Židé – sousedé synagog, škol a komunitních spolků, které tvořily páteř amsterdamského židovského života.
5. května 1892 otevřelo na Plantage Middenlaan 24 nové divadlo. Navrhl ho holandský architekt Cornelis Antonius Bombach. Říkalo se mu nejdřív Artis Schouwburg – podle přilehlé zoologické zahrady Artis – ale za dva roky přišel nový název: Hollandsche Schouwburg. Holandské divadlo.
Zlatá éra a paradox
Hollandsche Schouwburg bylo po desetiletí jedním z nejprestižnějších divadelních adres v Nizozemsku. Na jeho jevišti hráli nejlepší nizozemští i zahraniční umělci. Uváděly se tu opery, operety, kabaret, činohra. Divadlo pořádalo i židovské svatební obřady – přirozené propojení s komunitou, jejíž čtvrť ho obklopovala.
Po roce 1933 začali do Nizozemska proudit uprchlíci z Německa – umělci, muzikanti, herci, kteří přišli o práci kvůli nacistickým rasovým zákonům. Mnozí z nich se usadili v Amsterdamu. Hollandsche Schouwburg se stalo jedním z mála míst, kde mohli hrát.
Po německé okupaci Nizozemska v květnu 1940 přicházela protižidovská nařízení vlna za vlnou. V listopadu 1941 nacisté nařídili, aby divadlo hrálo výhradně pro Židy – přejmenovali ho na Joodsche Schouwburg, Židovské divadlo. Židovští umělci nesměli vystupovat před nežidovským publikem.
Paradoxně – a záměr nacistů byl zřejmě právě opačný – se tím v divadle soustředil výjimečný talent. Vznikaly nové orchestry, kulturní spolky, divadelní soubory. Hrály se svatby. Divadlo žilo.
Netrvalo to dlouho.
20. července 1942
20. července 1942 přestalo Hollandsche Schouwburg být divadlem.
Nacisté ho přeměnili na sběrné středisko – Umschlagplatz Plantage Middenlaan. Každý Žid v Amsterdamu a okolí, který dostal předvolání k „pracovnímu nasazení“, se musel hlásit sem. Přicházeli s kufry a balíky. Čekali v sále, kde ještě nedávno stálo jeviště. Pak je naložili do vlaků a odvezli do tranzitního tábora Westerbork nebo Vught.
Z Westerborku jezdily transporty do Osvětimi a Sobiboru.
Sál byl přeplněný. Lidé spali na podlaze, na balkonech, na schodištích. Chybělo jídlo, voda, hygiena. Někteří čekali hodiny. Jiní dny. Někteří i týdny. Nikdy nevěděli přesně kdy přijde jejich transport.
Od roku 1943 nasadili nacisté navíc holandské kolaboranty – tzv. Colonne Henneicke, skupinu placených udavačů, kteří vyhledávali Židy skrývající se v úkrytech po celém Amsterdamu. Ty pak přiváděli do Schouwburgu.
Poslední transport odjel 19. listopadu 1943. Za šestnáct měsíců provozu prošlo sběrným střediskem přes 46 000 lidí.
Z okna naproti
V roce 1942 bydlela v domě přímo naproti Hollandsche Schouwburg dospívající dívka jménem Lydia Riezouwová. Dívala se z okna na to, co se děje.
Pořídila pět fotografií. Vyfotila je tajně, přes sklo, z bezpečné vzdálenosti. Na snímcích jsou vidět Židé shromáždění před budovou, vojáci, fronty lidí. Na jedné fotografii Lydia rozpoznala svou židovskou kamarádku Greetje Vellemanovou – stojí v davu před divadlem.
Greetje Vellemanová deportaci nepřežila.
Pět Lydiných fotografií se zachovalo. Jsou to jedny z mála dochovaných přímých vizuálních dokladů o každodenním provozu sběrného střediska.
Poválečný spor o budovu
Po osvobození se dlouho diskutovalo, co s budovou udělat. Budova byla poškozená – Němci v posledních týdnech okupace vybourali ze střechy dřevo a spálili ho jako palivo.
Zpočátku si budovu pronajímal soukromník a pořádal tam svatby a zábavy. Amsterdamská radnice to zakázala. V roce 1946 dostala svolení k provozování divadelní produkce jistá skupinka – ale protesty obyvatel byly okamžité. Toto místo nemůže být znovu místem zábavy.
Vznikl spolek Comité Hollandsche Schouwburg, který vybral prostředky, budovu v roce 1947 koupil a věnoval městu – s podmínkou, že zde nikdy nebude provozována žádná zábavná produkce a že bude vytvořena smuteční místnost s věčným světlem.
Diskuse pokračovala roky. Přelomem bylo teprve setkání izraelského prezidenta Icchaka Ben-Cvi s amsterdamskými radními v roce 1958 – po jeho návštěvě bylo konečně rozhodnuto: budova se stane pietním místem.
4. května 1962 – ve výroční den konce války v Nizozemsku – věnoval amsterdamský starosta Van Hall auditorium jako pamětní místo. Střecha sálu nebyla obnovena. Zůstal otevřený vůči obloze – záměr byl jasný: tohle není místo, kde se sedí a tleská.
Zeď a slova
V roce 1992 přešlo divadlo pod správu Joods Historisch Museum. Přibyla pamětní místnost a výstava. Na zeď uvnitř bylo vytesáno 6 700 příjmení – příjmení více než 100 000 holandských Židů deportovaných z Nizozemska. Nikoliv jména – příjmení. Rodin, nikoliv jednotlivců.
I text na pamětní tabuli prošel opravou. Původně zněl: „Na památku padlých židovských spoluobčanů.“ Někdo si uvědomil, že oběti holokaustu „nepadly“ jako vojáci v boji – byly zavražděny. Text byl změněn: „Na památku těch, kteří odtud byli odvlečeni.“
Jeden rozdíl ve slovech. Podstatný.
Od roku 2012 začíná z budovy pěší stezka Westerborkpad – trasa vedoucí až do Westerborku, symbolicky sledující cestu deportovaných.
Přímo naproti stojí budova, kde byla za války školka. Dnes je tam Národní muzeum holocaustu, otevřené v roce 2023.
Co to bylo za místo
Divadelní budova jako sběrné středisko pro deportace není v historii holocaustu zcela výjimečná. Ale právě tady v Amsterdamu má tato okolnost zvláštní tíhu. Hollandsche Schouwburg nebylo anonymní úřední prostranství. Bylo to místo kultury, zábavy, setkávání – a bylo to místo, které bylo po desetiletí spjato se samotnou židovskou komunitou, jejíž příslušníci sem přicházeli nejprve jako diváci a pak jako vězni čekající na transport.
Zeď se 6 700 příjmeními to říká bez slov. Každé příjmení je rodina. Každá rodina jsou lidé, kteří přišli s kufry a balíky a čekali na podlaze sálu, kde dřív stálo jeviště.
Zdroje:
Hollandsche Schouwburg – National Holocaust Memorial – European Observatory on Memories
Dostupné z: https://europeanmemories.net/memorial-heritage/hollandsche-schouwburg-national-holocaust-memorial/
Hollandsche Schouwburg – Wikipedia (anglická verze)
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Hollandsche_Schouwburg
Jewish children rescued from the Hollandsche Schouwburg – Anne Frank House
Dostupné z: https://www.annefrank.org/en/timeline/157/jewish-children-rescued-from-the-hollandsche-schouwburg/
The Teacher Training College as a Centre of Resistance – Joods Cultureel Kwartier
Dostupné z: https://jck.nl/en/stories-and-analysis/teachers-training-college-center-resistance
Hollandsche Schouwburg – Joods Cultureel Kwartier
Dostupné z: https://jck.nl/en/location/hollandsche-schouwburg
