Článek
Walter Süskind se narodil 29. října 1906 v německém Lüdenscheid ve Vestfálsku. Byl nejstarší ze tří bratrů. Pracoval jako ředitel výroby v továrně na margarín. Po vzniku nacistického režimu se pokoušel emigrovat do Spojených států – jeho bratr Robert tam odešel už v roce 1937. V březnu 1938 uprchl Süskind i s manželkou Johannou a malou dcerou Yvonne do Nizozemska. Dál se mu ale emigrovat nepodařilo.
V Amsterdamu se nejprve živil jako kovoobráběč. Po německé okupaci přišel jako Žid o práci. Nastoupil k Židovské radě jako vedoucí zavazadlové a pořádkové služby. V roce 1942 byl jmenován správcem Hollandsche Schouwburg.
Byl to post, o který nikdo nestál.
Starý spolužák
Ferdinand aus der Fünten byl SS-Hauptsturmführer, druhý muž Zentralstelle für jüdische Auswanderung v Amsterdamu – úřadu odpovědného za deportace holandských Židů. Süskind s ním chodil do školy v Německu.
Tuto vazbu Süskind záměrně a systematicky rozvíjel. Aus der Fünten mu věřil – nemohl uvěřit, že by ho Němec, byť německý Žid, zradil. Přeživší Ries van der Pol vzpomínal: „Walter Süskind se choval, jako by Füntena znal odedávna z Německa.“
Fünten ho dlouhou dobu považoval za přítele. Tuto důvěru Süskind potřeboval jako krytí pro vše, co dělal za jeho zády.
Oba kouřili doutníky, pili koňak. Jejich setkání musela místy připomínat frašku – dva muži, kteří si navzájem nevěřili, a zároveň potrpěli na vzájemnou společnost.
Jenže jever byl spolehlivější než koňak.
Süskind si prostřednictvím svých kontaktů opatřoval holandský jever, který Fünten vděčně přijímal. Když byl opilý, měl Süskind příležitost odcizit kartotéční lístky a zahladit stopy po uprchlých vězních.
Kartotéky
Süskindova práce správce deportačního střediska mu dávala přístup k seznamům. Každý Žid přivedený do Schouwburgu byl zaregistrován – jméno, adresa, číslo. Evidence existovala ve dvou exemplářích: holandská a německá. Obě musely sedět.
Süskind spolu se svým spolupracovníkem Felixem Halverstadem systematicky falšoval záznamy – včetně německé stínové evidence. Jméno, které v kartotéce nebylo, nemuselo nastoupit do vagónu.
Süskind stával při odjezdu každého transportu do Westerborku vedle esesáckého strážce a odváděl jeho pozornost. Zatímco jeden mluvil a gestikuloval, kartotéční lístky mizely.
Tato práce probíhala bez vědomí vedení Židovské rady. Süskind jednal v úzkém okruhu lidí, kteří věděli, co riskují.
Kolaborant
Süskindova zdánlivě přátelská vazba s Füntenem a dalšími nacisty byla dokonalým přestrojením. Tak dokonalým, že ho mnozí Židé považovali za zrádce. Štítek kolaboranta mu přilnul přesto – nebo právě proto – že byl tak dobrý ve své roli.
Byl správcem střediska, z něhož odjížděly transporty do Osvětimi. Mluvil plynně německy. Smál se s esesáky. Nosil jim jever. V prostředí, kde každý sledoval každého a kde se přežívalo na základě nejistých výhod, takový člověk budil hlubokou nedůvěru.
Málokdo tušil, co se za tím skrývalo.
Školka přes ulici
Nacisté oddělili malé děti od rodičů a umístili je do školky naproti – na Plantage Middenlaan 38. Byl to záměr: děti do dvanácti let nesměly do divadla, ale vedly se k deportaci stejně.
Süskind se spojil s ředitelkou školky Henriëtte Pimentelovou a s Felixem Halverstadem. Společně vybudovali záchrannou síť.
Miminka a malé děti byly tajnou cestou zahradou přeneseny do Hervormde Kweekschool – reformního učitelského ústavu dva domy od divadla, jehož ředitel Johan van Hulst s operací spolupracoval. Odtud odcházely děti v batůžcích, nákupních taškách a košíkách na prádlo, tramvají a vlakem do Limburgu a Fríska, kde záchranné skupiny jako Utrechts Kindercomité Pieta Meerburga a odbojová organizace NV zajišťovaly úkrytová místa.
Celkem bylo touto cestou zachráněno přibližně 600 dětí.
Zpět do Westerborku
V září 1944 byli Süskind, Johanna a Yvonne deportováni do Westerborku. Díky svým dobrým vztahům s vedením SS u Schouwburgu dostal Süskind povolení vrátit se do Amsterdamu.
Vrátil se. Ale pak se dobrovolně vrátil zpět do Westerborku za rodinou.
Pokoušel se pomoci lidem uniknout i z tranzitního tábora. Nepodařilo se mu to.
Johanna Süskindová zahynula v táboře. Walter Süskind zemřel 28. února 1945 na neznámém místě ve střední Evropě – pravděpodobně při pochodu smrti. Bylo mu osmatřicet let. Války se nedožil o necelé tři měsíce.
Dcera Yvonne přežila.
Fünten byl po válce odsouzen nejprve k trestu smrti, který byl zmírněn na doživotí. V roce 1989 byl propuštěn ze zdravotních důvodů. Zemřel téhož roku.
Co zůstalo
Walter Süskind byl po válce dlouho v zapomnění – zčásti proto, že mnozí přeživší ho stále považovali za kolaboranta, zčásti proto, že povaha jeho odboje nebyla viditelná. Nestavěl barikády. Neschovával lidi na půdách. Pil s Füntenem koňak a nosil mu jever – a mezitím kradl kartotéky.
V roce 2012 natočil holandský režisér Rudolf van den Berg film Süskind. V roce 2021 byl po Süskindovi pojmenován most v Amsterdamu vedoucí přes Nieuwe Prinsengracht – ulici, kde za války bydlel.
V edukačním centru Hollandsche Schouwburg nese jedna z místností jeho jméno.
Aus der Fünten přežil. Süskind ne.
Zdroje:
Walter Süskind – Wikipedia (anglická verze)
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Walter_S%C3%BCskind
Walter Süskind – Oorlogsbronnen.nl
Dostupné z: https://www.oorlogsbronnen.nl/tijdlijn/e38cf92c-a1c4-45e8-9cf5-0841e88f6a43
Walter Süskind: van verrader tot verzetsheld – Aan de Amsterdamse grachten
Dostupné z: https://aandegrachten.amsterdam/walter-suskind-van-verrader-tot-verzetsheld/
Walter Süskind – Joods Cultureel Kwartier
Dostupné z: https://jck.nl/nl/tentoonstelling/de-hollandsche-schouwburg-walter-suskind-uniek-materiaal-van-een-verzetsheld
Jewish children rescued from the Hollandsche Schouwburg – Anne Frank House
Dostupné z: https://www.annefrank.org/en/timeline/157/jewish-children-rescued-from-the-hollandsche-schouwburg/
