Chlapec z fotografii Bergen-Belsenu byl Žid. Dvacet let ho popisovali jako Němce

Amsterdamský diamantový průmysl byl od 16. století do značné míry židovský. Když byli Židé v roce 1492 vyhnáni ze Španělska a Portugalska, část z nich se usadila v Nizozemsku. Cechovní systém je vylučoval z většiny řemesel – ale ne z obchodu s drahokamy. Diamanty nevyžadovaly velké počáteční investice, daly se přenášet a obchodovat přes hranice a komunita si předávala řemeslo z generace na generaci. V 19. a na začátku 20. století byl Amsterdam světovým centrem diamantového průmyslu a Židé tvořili základ celého oboru – jako brusiči i jako obchodníci.

Diamantový dělník byl v amsterdamské židovské komunitě třicátých let prestižní povolání. Dobře placené, organizované v silných odborech, propojené s širším sociálnědemokratickým hnutím. Mluvilo se holandsky i jidiš. Chodilo se do synagogy. Děti chodily do školy s ostatními amsterdamskými dětmi.

Do tohoto světa se 1. října 1937 narodil Sieg Maandag.

Když německá armáda 15. května 1940 obsadila Nizozemsko, začal se svět diamantových dělníků rychle měnit. Protižidovská nařízení přicházela vlna za vlnou – ekonomická omezení, označení, zákazy pohybu, deportace.

Ale diamanty byly strategická surovina. Nacistické Německo chtělo mít vlastní diamantový průmysl – a k tomu potřebovalo holandské mistry svého řemesla. Amsterdamští diamantáři proto vyjednali výjimku z deportace. A výjimka se vztahovala i na jejich přímé rodiny.

Rodina Maandagů věřila, že jsou v bezpečí. Neodešli do úkrytu – výjimka se zdála lepší zárukou přežití než život ve sklepě nebo na falešné doklady. Lize Elionová, pamětnice z diamantové komunity, to popsala ve svém poválečném svědectví: lidé věřili papíru víc než instinktu.

Výjimka vydržela do roku 1943. Pak přišla deportace.

Transport z Amsterdamu do tranzitního tábora Westerbork přišel jako u ostatních. Ale jejich další osud byl jiný.

Diamantáři a jejich rodiny jeli do Bergen-Belsenu v prvotřídních kupé s sametovými sedačkami. Ne v dobytčácích, jimiž jeli ostatní vězni – v normálních vlacích, s místy k sezení, s okny. Sieg si tuto jízdu pamatoval celý život. Vzpomínal na ni v svědectví pro Shoah Foundation v roce 1996 jako na znepokojivě normální úvod k nenormálnímu životu.

Tato privilegovanost – ta záhadná, neúplná a dočasná ochrana, která je oddělovala od ostatních obětí – tvořila jeden z ústředních paradoxů Siegova dalšího života. V obraze Reincarnation z roku 1995 se vibrantní barvy ve středu plátna vynořují a jsou zároveň pohlcovány tmavšími tóny na okraji – jako světlo, které se snaží proniknout přes clonu, a neumí.

Bergen-Belsen byl tábor pro „výměnné vězně“ – Židy s hodnotným zahraničním pasem nebo zvláštním statusem, kteří mohli být teoreticky vyměněni za německé zajatce. V praxi to znamenalo, že sem přijeli vyhladovělí a vyčerpaní lidé, kteří nebyli okamžitě zabíjeni, ale pomalu umírali z hladu, z nemocí, z podmínek, které se s každým měsícem zhoršovaly.

Sieg zůstal v táboře s otcem a matkou. Pak, v prosinci 1944, přišel rozkaz k deportaci mužů z diamantové skupiny.

Sieg v svém svědectví popsal tuto chvíli jako nejtraumatičtější okamžik celého věznění – trvalejší ránu než samotné osvobození. Muži nastoupili. Odjeli. Sieg zůstal s matkou. Bylo mu sedm let.

Otec Bergen-Belsen nepřežil. Matka přežila v pobočném pracovním táboře Beendorf, kde vězni vyráběli součástky pro letecký průmysl.

Sieg zůstal v táboře sám, s ostatními dětmi a staršími lidmi, které muži zanechali za sebou.

15. dubna 1945 vstoupili do Bergen-Belsenu vojáci britské 11. obrněné divize. Nalezli přes deset tisíc nepohřbených těl a šedesát tisíc vězňů na pokraji smrti.

Fotograf George Rodger přijel s vojáky. Byl to zkušený válečný reportér – prošel Blitzem, severní Afrikou, jihovýchodní Asií. Nic ho nepřipravilo na Bergen-Belsen. Po návratu domů přestal fotografovat války. Nikdy se k tomu nevrátil.

20. dubna 1945 pořídil snímek, který se stal jedním z nejznámějších obrazů druhé světové války. Na silnici lemované řadami mrtvol kráčí malý chlapec. Jde rovně. Dívá se jinam. Má na sobě nové oblečení – dali mu je osvoboditelé, nebo si ho vzal ze skladu nacistické správy tábora.

Chlapci bylo sedm let. Jmenoval se Sieg Maandag.

Snímek byl publikován v Life magazine 9. května 1945. Otřásl světem.

A byl špatně popsán.

Popisek u fotografie – a po desetiletí i mnoho dalších zdrojů – identifikoval chlapce jako německé dítě. Příběh dával intuitivní smysl: německý chlapec odvracející zrak od hrůz, za které jsou zodpovědní jeho krajané. Vizuální metafora německé viny a odcizení.

Byl to ale nizozemský Žid v oblečení ze skladu, jehož otec zahynul v témže táboře.

Trvalo desetiletí, než byla identita chlapce na fotografii jasně stanovena. Badatelé a historikové postupně dohledali svědectví, archivní záznamy a Siegovo vlastní svědectví zaznamenané v roce 1996 pro Shoah Foundation. Teprve tehdy byl příběh fotografovaného chlapce vyprávěn správně.

George Rodger si při fotografování tábora uvědomil cosi, co ho zděsilo: začínal kompozičně uvažovat o skupinách mrtvol. Lidské oběti se pro něj stávaly estetickým prvkem.

V tu chvíli odložil fotoaparát.

V rozhovoru mnoho let po válce přiznal, že Bergen-Belsen byl přelomový bod. Byl fotografem, jehož prací bylo zachycovat realitu. Ale existuje hranice, za níž zachycování reality přestává být svědectvím a stává se čímsi jiným. Tuto hranici si u Bergen-Belsenu uvědomil.

Chlapec na fotografii – Sieg Maandag – se stal symbolem. Rodger se symbolem nestal, ale obraz, který pořídil, ho pronásledoval celý život.

Po osvobození se Sieg shledal s matkou. Jeho strýc ho poznal na fotografii a výtisk Life poslal jeho matce domů. Podařilo se jim se znovu potkat a vrátili se do Nizozemska.

Sieg vyrostl. Naučil se rodinné řemeslo – brusič a obchodník s diamanty. Cestoval po světě. Zpíval v nočních klubech. Miloval hudbu, lásku, pohyb. Stal se otcem. A vstoupil do ášramu – hinduistické komunity, která mu dávala jiný rámec pro věci, které jinak pojmenovat nedokázal.

A maloval.

Stovky obrazů. Keramika. Práce, která se nedala jednoduše zařadit do žádného žánru – někdy abstraktní, někdy naivní figuralismus, někdy surrealistické krajiny. Nebylo to vždy explicitní „umění holocaustu“. Ale badatel Dan Stone, který Siegovu tvorbu podrobně analyzoval, tvrdí, že zkušenost dítěte v Bergen-Belsenu se stala tím, co Raymond Federman nazývá „mezerou“ – prázdnotou uvnitř, která řídí celou tvorbu a dává jí naléhavost.

Jedno z nejsilnějších děl: autoportrét z roku 1983. Zmačkaný obličej. A prázdná řečová bublina – neschopnost mluvit.

Jiný obraz zachycuje pachatele s vidličkou vtlačující ji do úst dítěte naproti. Het mooie hemd – Krásná košile, 1986 – zobrazuje oblek oblečený na mrtvole.

Badatelka Dawn Skorczewská, která spolu s Karen Shepherdovou napsala monografii Sieg Maandag: Life and Art in the Aftermath of Bergen-Belsen, vydanou v roce 2020, o Siegově díle napsala: „Je patrné, jak vizuální kultura lemovala celý jeho život. Přesto se mu podařilo najít cestu a udělat prostor pro vlastní tvůrčí život.“

Sieg Maandag zemřel 26. září 2013. Bylo mu šestasedmdesát let.

Oba – Sieg i Rodger – se s Bergen-Belsenem vyrovnávali celý život, každý jinak.

Rodger s fotografií přestal. Maandag maloval. Rodger nemluvil. Maandag mluvil – ve svědectví pro Shoah Foundation, v rozhovorech, na obrazech s prázdnými bublinkami, kde slova chybí.

Fotografie pořízená 20. dubna 1945 je stále jedním z nejreprodukovanějších obrazů osvobození Bergen-Belsenu. Na většině webových stránek, v učebnicích, v dokumentech stojí vedle ní popisek. Popisek říká, kdo ten chlapec je.

Trvalo dvacet let, než byl popisek správný.

Zdroje:

Sieg Maandag – Bergen-Belsen Concentration Camp Archive
Dostupné z: https://www.belsen.co.uk/sieg-maandag/

„Privilege“ and Trauma: Sieg Maandag's Climb Upwards – Project MUSE
Dostupné z: https://muse.jhu.edu/article/885696

Sieg Maandag and Holocaust Art – Academia.edu
Dostupné z: https://www.academia.edu/103978010/Sieg_Maandag_and_Holocaust_Art

Sieg Maandag: Life and Art – BPSI
Dostupné z: https://bpsi.org/sieg-maandag-life-and-art-in-the-aftermath-of-bergen-belsen/

Sieg Maandag: Life and Art in the Aftermath of Bergen-Belsen – Lecturis
Dostupné z: https://lecturis.nl/en/product/sieg-maandag/

Dawn Skorczewski, Karen Shepherd: Sieg Maandag: Life and Art in the Aftermath of Bergen-Belsen (Lecturis, 2020)