Článek
Brno, začátek 60. let. Na stavbě sídliště pracuje parta Pozemních staveb pod vedením Josefa Knotka – nositele Řádu práce, přesvědčeného a aktivního komunisty. V partě má i jeřábníka, kterého si nesmírně oblíbil a se kterým se spřátelil.
Přijdou za ním estébáci. Chtějí mu vysvětlit, jakého má vlastně v partě zločince.
Jeřábník je totiž bývalý politický vězeň, katolický kněz bez státního souhlasu – a jak se má ukázat o pár let později, tajně vysvěcený biskup podzemní církve. Knotek si to vyslechne.
A přátelství s jeřábníkem se jen prohloubí.
Byl to Stanislav Krátký. Muž, který přežil totální nasazení, komunistické vězení i osm let na jeřábu – a tajně se stal biskupem přesně v týdnu, kdy do Československa vjely sovětské tanky.
Chlapec z brněnské periferie
Stanislav Krátký se narodil 11. listopadu 1922 v Brně-Zábrdovicích do chudé rodiny. Otec záhy po první světové válce onemocněl španělskou chřipkou, což poznamenalo i chlapcovo dětství. Přesto vystudoval brněnské gymnázium na třídě Legionářů a díky vynikajícím studijním výsledkům získal stipendium literárního vědce Arne Nováka, se kterým se pak stýkal až do jeho smrti v roce 1939.
Na bohosloveckém semináři v Brně stihl studovat jen rok – pak byl za okupace totálně nasazen na nucené práce v Polsku. Studia teologie i tak dokončil v řádném termínu. Na kněze ho 5. července 1946 vysvětil biskup Karel Skoupý.
Kaplan, který sbíral budoucí kněze
Následovala léta putování po farnostech: Žarošice, Brno-Řečkovice, Brno-Husovice, kde spolupracoval s teologem Dominikem Peckou. Mezi jeho žáky v Husovicích patřil i pozdější popularizátor astronomie Jiří Grygar.
V roce 1956 se stal administrátorem v Žeroticích na Znojemsku. Tam kolem sebe začal shromažďovat studenty, kteří chtěli být bohoslovci, aniž by museli kolaborovat s režimem – a vydával samizdatový měsíčník Jiskry.
Místním orgánům StB to nemohlo uniknout.
Vězeň, který se stal jeřábníkem
V roce 1958 ho zatkli. Obvinili ho z podvratné činnosti proti státnímu zřízení a „vymoženostem pracujícího lidu“ a odsoudili na tři roky, které si odpykával ve Valdicích. Na amnestii ho propustili předčasně, v květnu 1960.
Jako propuštěný politický vězeň šel rovnou míchat maltu a podávat cihly zedníkům. U podniku Pozemní stavby Brno se ale brzy vypracoval na vyhlášeného jeřábníka, který se podílel na výstavbě brněnských sídlišť, mimo jiné Lesné. Uznávaný teolog a intelektuál par excellence osm let řídil jeřáb nad městem, jehož obyvatelé netušili, kdo to vlastně je.
Byl to čas protkaný paradoxy. Krátký se díky své poctivosti dostal do party Josefa Knotka – a právě tady, ve chvíli, kdy se estébáci pokusili jejich přátelství rozbít odhalením jeho minulosti, se ukázalo, že takové pokusy dokážou fungovat i obráceně, než bylo zamýšleno.
Skrytá církev se rodí na staveništi
Během šedesátých let obnovil Krátký kontakt se svým bývalým spolužákem ze studií, knězem Felixem Mariou Davídkem, který se po čtrnácti letech komunistického vězení vrátil v roce 1964 s ambicí vybudovat vlastní katolickou univerzitu v podzemí. Spojil se se skupinou kolem Krátkého a společně vytvořili systém utajeného vzdělávání kandidátů kněžství a hledali cesty, jak pro ně zajistit platné svěcení.
Krátký tomu, čemu se začalo říkat skrytá církev, jako první dal jméno a teologicky to propracoval. Nešlo o žádné romantické „katakomby“ ani podzemní hnutí v pravém slova smyslu – jen o neveřejnou větev téže katolické církve, umožňující křesťanské společenství bez kontroly státu, v době, kdy většina biskupských stolců zela prázdnotou a zbylí biskupové byli buď internovaní, nebo za mřížemi.
Svěcení pro tuhle strukturu se muselo hledat v zahraničí. V roce 1967 vysvětil na biskupa Davídkova žáka Jana Blahu slovenský tajný biskup Peter Dubovský – a Blaha hned poté, ještě týž den, vysvětil na biskupa svého vlastního učitele Davídka. Řetězec pokračoval o rok později, v srpnu 1968, kdy Davídek takto vysvětil Stanislava Krátkého. Byli mezi vůbec prvními biskupy celé této tajné linie.
Spolupráce mezi Davídkem a Krátkým ale nebyla bez třenic. Na Štědrý den 1970 svolal Davídek do Kobeřic u Brna tajný synod, kterému se přezdívalo koncil Božího lidu – s odvahou, kterou čerpal ze studia dokumentů druhého vatikánského koncilu. Řešit se měla i otázka kněžského svěcení žen, o kterém Davídek dlouho uvažoval a nakonec ho v praxi uskutečnil. Tři z biskupů, které sám vysvětil, jeho právo svolat synod i rozhodnutí světit ženy zpochybnili – Davídek je za porušení přísahy suspendoval.
Krátký mezi rebelujícími biskupy nebyl. Pro synod sám připravil odbornou expertízu, ve které se sice principiálně nestavěl proti myšlence ženského kněžství, ale za tehdejší situace ho nedoporučoval. Zůstal někde uprostřed – snažil se obě znesvářené strany usmířit. Kobeřický synod nakonec znamenal rozštěpení Koinótés, jak se hnutí říkalo, a začátek konce jeho dlouholeté spolupráce s Davídkem.
Biskup mezi sovětskými tanky
Pražské jaro roku 1968 přineslo krátké uvolnění. Krátký dostal zpět státní souhlas, stal se farářem v Kunštátě a rok dokonce přednášel na obnovené teologické fakultě v Olomouci o druhém vatikánském koncilu.
Pak přišel srpen. Jen několik dní po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy ho Felix Davídek tajně vysvětil na biskupa pro potřeby skryté církve. Svým biskupským heslem si zvolil Ad plenitudinem – K plnosti. V atmosféře tanků na ulicích a tušené normalizace to byl přesný opak plnosti, jaký si člověk představí – spíš sázka na přežití něčeho, co se muselo schovat, aby to vůbec mohlo dál existovat.
Farář sledovaný do posledních let normalizace
V roce 1978 ho přeložili do pohraniční farnosti Hrádek u Znojma, kde zůstal až do roku 1999. Navenek obyčejný venkovský farář, ve skutečnosti biskup tajné církevní struktury, kterou StB sledovala nepřetržitě až do sametové revoluce.
Po roce 1989 se veřejně přihlásil k roli, kterou celá desetiletí tajil. V dubnu 1991 odjel do Říma podat Vatikánu svědectví o fungování skryté církve v Československu. K očekávanému propojení skryté a veřejné církve ale nakonec nedošlo v takové míře, jak si mnozí přáli. Vatikán totiž nikdy oficiálně neuznal ani Davídkovo vlastní biskupské svěcení – a to zpětně zpochybnilo platnost všech svěcení, která pak Davídek sám udílel, Krátkého nevyjímaje. Kněží vysvěcení touto linií mohli být po revoluci přijati do oficiální církevní služby jen podmínečně, pokud žili v celibátu a podstoupili dodatečné svěcení – řada z nich takové podmínky odmítla přijmout.
Krátký se tím nenechal zastavit. Stál u zrodu Radia Proglas i televize Noe, podílel se na překladu Jeruzalémské bible a spoluzaložil občanské sdružení Mikulovské centrum pro evropskou kulturu. V roce 1996 ho spolu s biskupy skryté církve Janem Blahou a Janem Konzalem zvolili mluvčím skryté církve v Česku. Od roku 1999 do konce života byl mikulovským proboštem.
Za přínos výchově mládeže a osobní statečnost během komunismu mu Jihomoravský kraj v roce 2007 udělil svou cenu.
Muž, který došel k plnosti
Zemřel 13. listopadu 2010 v Domě Matky Rosy v Rajhradě u Brna, dva dny po svých osmaosmdesátých narozeninách. Pohřben byl v kanovnické hrobce na hřbitově v Mikulově.
Krátkého příběh se od ostatních přeživších téhle éry liší jednou podstatnou věcí. Beran, Tomášek, Matocha i Trochta byli muži z vrcholu církevní hierarchie, které stát věznil, izoloval nebo se je snažil zlomit u jednacího stolu. Krátký zvolil úplně jinou strategii přežití – rozpustil se mezi dělníky, roky strávil v kabině jeřábu nad sídlištěm, a přesně tam, kde by ho nikdo nečekal, vybudoval síť, která měla církvi umožnit přežít i bez souhlasu státu.
Estébáci se ho pokusili zdiskreditovat u jediného člověka, který mu na stavbě denně věřil se svým životem. Nepovedlo se jim to. Možná právě to o Krátkého skutečné povaze vypovídá víc než cokoli jiného, co o něm kdy StB sepsala do svých spisů.
Zdroje:
Podcast Na cestě: Kněz, kterého zapálený komunista chránil před estébáky Aktuálně.cz, 27. prosince 2020 Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/kultura/podcast-na-ceste-knez-ktereho-zapaleny-komunista-chranil-stb/r~9871670843c411ebb1110cc47ab5f122/
Stanislav Krátký (1922) Ústav pro studium totalitních režimů Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/vzdelavaci-projekt-pamet-a-dejiny-totalitnich-rezimu/predstavitele-a-aktivni-clenove-cirkve/stanislav-kratky/
Stanislav Krátký – Wikipedie Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Kr%C3%A1tk%C3%BD
Ohnivé jiskry Stanislava Krátkého Katolický týdeník Dostupné z: https://katyd.cirkev.cz/clanky/ohnive-jiskry-stanislava-kratkeho.html
Kněz, politický vězeň, dělník a biskup skryté církve Stanislav Krátký Christnet.eu, 1. září 2023 Dostupné z: https://www.christnet.eu/clanky/6859/knez_politicky_vezen_delnik_a_biskup_skryte_cirkve_stanislav_kratky.url
Stanislav Krátký • Kněz, politický vězeň, dělník a biskup skryté církve Matice cyrilometodějská Dostupné z: https://www.maticecm.cz/stanislav-kratky-knez-politicky-vezen-delnik-a-biskup-skryte-cirkve-aneb-zivot-kneze-ve-druhe-polovine-20-stoleti
Stanislav Krátký – Profil osobnosti Encyklopedie dějin Brna Dostupné z: https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10446
Stanislav Krátký – životopis a ocenění Databáze knih Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/stanislav-kratky-32214
CzWiki > Koinótés Dostupné z: https://czwiki.cz/Lexikon/Koin%C3%B3t%C3%A9s
CzWiki > Felix Maria Davídek Dostupné z: https://czwiki.cz/Lexikon/Felix_Maria_Dav%C3%ADdek
Sto let od narození Felixe M. Davídka Náboženský infoservis, 11. ledna 2021 Dostupné z: https://info.dingir.cz/2021/01/sto-let-od-narozeni-felixe-m-davidka/
