Článek
Olomouc, noc ze 13. na 14. října 1949. Padesátiletý profesor teologie František Tomášek se plíží tmou k arcibiskupskému paláci. Uvnitř je internovaný a přísně střežený arcibiskup Josef Matocha – ale k němu se Tomášek dostat nesmí, natož oficiální cestou.
Přeleze plot. Vklouzne dovnitř zadním vchodem.
Uvnitř ho čeká tajné biskupské svěcení. Za heslo si zvolí „Laxabo rete“ – Rozprostřu sítě, odkaz na biblického rybáře Šimona-Petra, který dlouho lovil naprázdno. Byl to přiléhavý výběr. Než se dočkal svobody pro svou církev, měl před sebou čtyřicet let marného lovu.
Byl to František Tomášek. Muž, kterého komunisté roky považovali za poddajného partnera k vyjednávání. Kardinál, který se v osmdesáti letech proměnil v symbol otevřeného odporu. Poslední žijící svědek dvou totalit, který se dočkal pádu té druhé jen pár dní předtím, než zemřel.
Sirotek z moravské Studénky
František Tomášek se narodil 30. června 1899 ve Studénce na Moravě jako druhý nejstarší ze šesti dětí místního nadučitele. V šesti letech osiřel po otci – matka pak děti vychovávala sama.
V roce 1918 odmaturoval, krátce narukoval, ale kvůli tuberkulóze byl uznán invalidním a propuštěn. Místo vojny nastoupil do kněžského semináře v Olomouci. Na kněze ho 5. července 1922 vysvětil olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan.
Následovala akademická dráha: katecheta na Moravě, od roku 1934 asistent pro pedagogiku na olomoucké bohoslovecké fakultě, o čtyři roky později doktorát z teologie. Když nacisté v listopadu 1939 zavřeli vysoké školy, učil dál jako katecheta a inspektor náboženské výuky. Po válce se vrátil na fakultu a v roce 1947 se stal řádným profesorem.
Zdálo se, že bude celý život tichým akademikem. Rok 1949 měl jiné plány.
Biskup, o kterém nikdo nesměl vědět
12. října 1949 jmenoval papež Pius XII. Tomáška světícím biskupem olomouckým. Vysvěcen byl tajně, tou noční akcí s přelezeným plotem – jinak by se k internovanému arcibiskupovi Matochovi vůbec nedostal.
Na fakultě směl přednášet už jen do 30. června 1950, kdy mu státní orgány činnost zastavily. Krátce působil jako administrátor farnosti v Bohušově u Krnova. 23. července 1951, v době nejostřejších zásahů komunistické moci proti katolické církvi, ho internovali v pracovním táboře pro kněze v bývalém premonstrátském klášteře v Želivi.
S více než čtyřmi sty spoluvězni tam čelil zastrašujícím výslechům, surovému zacházení a ponižujícím pracím, které měly zlomit kněžské osobnosti. Často ho posílali do kamenolomu na nucené práce. V Želivi strávil tři roky.
Propuštěn byl 28. května 1954 – komunisté před volbami potřebovali uklidnit věřící a pustili část zadržovaných duchovních. Tomášek nikdy nestanul před soudem. Směl pak působit jako administrátor farnosti v Moravské Huzové u Olomouce, ale komunistická moc si ho začala pěstovat jako muže, se kterým se dá jednat – partnera při vyjednáváních o vztahu státu a katolické církve.
Neznámý biskup na koncilu
Když v roce 1962 začal druhý vatikánský koncil, směli se z Československa zúčastnit jen tři slovenští biskupové a Tomášek. Byl jediným českým biskupem, který byl přítomen na všech čtyřech zasedáních koncilu mezi lety 1962 a 1965.
Zpočátku ho tam nikdo neznal. Změnilo se to po pěti diskusních příspěvcích – největší úspěch měly ty o ekumenismu a rodinném životě. Delegace ruské pravoslavné církve mu za přístup k ekumenismu udělila pamětní medaili.
Když byl v Římě, navštěvoval klášter otce Pia, stigmatizovaného kapucína proslulého schopností nahlížet do srdcí lidí. Vzpomínal, že Pius předpověděl, že se český metropolita dožije svobody církve ve vlasti – a tahle vzpomínka mu prý pomáhala překonávat útoky komunistického režimu.
18. února 1965 se Tomášek stal apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze, protože se jejího úřadu nesměl ujmout kardinál Beran a musel opustit Prahu natrvalo. Úřad převzal 11. března 1965.
Nešlo o gesto dobré vůle. Podle historiků šlo o pečlivě vyjednaný kompromis mezi Vatikánem a komunistickým státem – dosazení Tomáška mělo otupit hrany mezinárodní kritiky, která právem poukazovala na nesvobodu církve v Československu. Beranovo faktické vyhnanství a Tomáškovo jmenování byly dvě strany téže mince.
Muž, který nesměl chodit pěšky
Po roce 1968 se Tomášek na krátkou dobu pražského jara výrazně zapojil do obrodného procesu katolické církve. 20. března vydal prohlášení upozorňující na dosavadní perzekuci a žádající obnovení náboženské svobody – a vystoupil i proti Mírovému hnutí katolického duchovenstva, jehož byl jako farář kdysi nedobrovolným členem.
Po srpnové okupaci vyzval ke klidu a podpořil legální představitele státu. Během normalizace se ale vyjadřoval proti režimu čím dál ostřeji a stával se jednou z vůdčích osobností odporu. Od roku 1974 byl jediným veřejně činným biskupem v Čechách – a od roku 1987 i na Moravě.
Jeho postavení nebylo snadné. Provokace, snahy o diskreditaci, otevřené nepřátelství státní moci, nepřetržité sledování a „domluvy“, aby neprovokoval věřící svými vystoupeními. Dokonce i do katedrály svatého Víta musel jezdit autem z arcibiskupského paláce – jen pár set metrů – aby svou přítomností na ulici nepovzbuzoval věřící k demonstracím.
Přesto se v jeho blízkosti dělo víc, než se navenek zdálo. V roce 1976 osobně zasáhl, aby byl na kněze vysvěcen i Václav Malý – ačkoliv ten kritizoval kolaborantské hnutí Pacem in terris a hrozilo mu, že po sedmi letech studia kněžství vůbec nezíská. Malý se o rok později stal jedním ze signatářů Charty 77.
Papež Pavel VI. Tomáška 24. dubna 1976 jmenoval kardinálem „in pectore“ – tajně, bez zveřejnění jména. Veřejnost se to dozvěděla až o rok později, 2. června 1977. Koncem téhož roku se stal 34. pražským arcibiskupem.
Generál, který odmítl podepsat Chartu
V roce 1977 Tomášek odmítl podepsat Chartu 77, aniž by ji přímo odsoudil. Zdůvodňoval to tím, že mezi signatáři je příliš mnoho bývalých komunistů, kterým nevěřil o nic víc než tehdejšímu vedení státu. Reakce byly rozporuplné.
Postoj ale změnil – a rozhodující roli sehrálo zvolení papeže Jana Pavla II. v roce 1978. Nový papež hned po svém zvolení oznámil, že jeho východní politika vůči komunistickým zemím „nebude naivní“. Podle teologa Tomáše Halíka to byl pro kardinála Tomáška obrovský signál. Kněz Josef Zvěřina ho zároveň trpělivě přesvědčoval, až prolomil kardinálovu nedůvěru k angažovanosti katolických kněží v otázkách lidských práv. Na počátku osmdesátých let už Tomášek Chartu podporoval a v jeho okolí se zrodila myšlenka Desetiletí duchovní obnovy národa, kterou vyhlásil pastýřským listem 29. listopadu 1987.
V březnu 1982 došlo k definitivnímu vyostření vztahů se státem – Tomášek se postavil za vatikánský zákaz kolaborantského hnutí Pacem in terris a v listopadu odebral církevní schválení Katolickým novinám, které ovládli státem prosazovaní kněží odmítající ho poslouchat.
Komunisté ho tou dobou mezi sebou označovali za generála bez vojska.
Čtvrt milionu lidí na Velehradě
V roce 1985 se blížilo 1100. výročí smrti svatého Metoděje. Tomášek na velehradské oslavy začátkem roku 1984 pozval samotného papeže Jana Pavla II. – podpořilo ho v tom 22 tisíc věřících prostřednictvím petice, mimořádné číslo na tehdejší dobu. Návštěvu komunisté zamítli. Věřící to jen popudilo k větší odvaze.
Přísně tajný dokument ústředního výboru KSČ s opatřeními proti pouti kdosi vynesl na veřejnost – rozšířil se samizdatem i zahraničním rozhlasem ještě před konáním akce. Cestovní kanceláře na poslední chvíli rušily zájezdy, autobusové linky byly odkláněny, Velehrad obklopily policejní uzávěry, do okolí přijely pohotovostní jednotky se psy.
Nepomohlo to. O víkendu 6. a 7. července 1985 na Velehrad dorazily desetitisíce, možná i statisíce poutníků – odhady se pohybují od sto do dvou set padesáti tisíc lidí. Slavnostní nedělní mši nezahájil žádný duchovní, ale komunistický funkcionář, jehož řeč o „mírové slavnosti“ vyvolala masový pískot. Podobně dopadl ministr kultury, který při zmínce o svatých bratřích Cyrilovi a Metodějovi soustavně vynechával slovo „svatý“ – dav ho z tribuny doslova vypískal a skandoval jim titul zpátky.
Tomáškovi komunisté zakázali pronést vlastní projev. Směl jen přečíst poselství od papeže. Stačilo to – dav ho přivítal jásotem a potleskem.
Kardinál, který požehnal revoluci
O čtyři roky později, v listopadu 1989, odletěl už vážně nemocný Tomášek do Říma na svatořečení Anežky České. Během jeho pobytu ve Vatikánu vypukla v Československu sametová revoluce.
21. listopadu 1989 vydal kardinál Tomášek prohlášení, kterým revoluci a demokratické změny podpořil.
V roce 1990 přivítal a doprovázel papeže Jana Pavla II. při jeho první návštěvě Československa – splnil se mu tak sen, o kterém kdysi slyšel i od otce Pia. Protože stát už nezasahoval do jmenování biskupů, požádal 26. března 1991 o uvolnění z úřadu kvůli vysokému věku. Jeho nástupcem se stal Miloslav Vlk.
Zemřel 4. srpna 1992 v Praze, ve věku třiadevadesáti let. O osm dní později byl pohřben ve svatovítské katedrále, kde jeho ostatky leží dodnes.
Když ho v červnu 1990 navštívil americký diplomat Henry Kissinger, shrnul svůj dojem jednou větou: kardinál brání morální zásady a občanské svobody, a za to si ho váží.
Poslední pouť generála bez vojska
František Tomášek nebyl hrdinou od začátku. Roky byl opatrným akademikem, kterého komunisté vodili k jednacímu stolu jako spolehlivého partnera. Teprve ve stáří, po desetiletích čekání, se z něj stal muž, kterého následovaly čtvrtmilionové davy a jehož požehnání dostala i revoluce, která komunistickou moc smetla.
Ten, kdo si kdysi jako mladý kněz zvolil biskupské heslo o marném rybářském lovu, se nakonec dočkal úlovku, o kterém si troufal jen tiše doufat: svobodné církve ve svobodné zemi.
Zdroje:
František Tomášek Oficiální stránky Města Studénka Dostupné z: https://www.mesto-studenka.cz/mesto/z-historie-mesta/vyznamni-obcane/frantisek-tomasek-479cs.html
Kardinál Tomášek? U něj platilo doslova, že se hrdinou člověk nerodí, ale stává, uvažuje historik Šebek Český rozhlas Plus, 29. listopadu 2021 Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/kardinal-tomasek-u-nej-platilo-doslova-ze-se-hrdinou-clovek-nerodi-ale-stava-8627689
Hrdinou se nerodíš, ale stáváš. Kardinál Tomášek se proměnil v morální autoritu Magazín Paměti národa, 4. srpna 2022 Dostupné z: https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/hrdinou-se-nerodis-ale-stavas-kardinal-tomasek-se-promenil-vmoralni-autoritu
13. komnata Václava Malého Česká televize Dostupné z: https://www.thetvdb.com/series/210571-show/episodes/6898323
„SVATÝ Cyril! SVATÝ Metoděj!“ Na funkcionáře pískají, hrdinou dne je Tomášek Magazín Paměti národa, 4. července 2022 Dostupné z: https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/pametnici/svaty-cyril-svaty-metodej-nafunkcionare-piskaji-hrdinou-dne-je-tomasek
Velehrad 1985. Událost, která otřásla normalizačním režimem Aktuálně.cz, 11. července 2025 Dostupné z: https://nazory.aktualne.cz/velehrad-1985-udalost-ktera-otrasla-rezimem/r~55e4843a5e4311f0beca0cc47ab5f122/
Národní pouť na Velehradě (1985) Wikipedie Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1rodn%C3%AD_pou%C5%A5_na_Velehrad%C4%9B_(1985)
Poutníci na Velehradě vypískali komunistické funkcionáře Paměť národa, 7. května 2020 Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/stalo-se/poutnici-na-velehrade-vypiskali-komunisticke-funkcionare
Vzpomínky na kardinála Tomáška Církev.cz, 12. července 2007 Dostupné z: https://www.cirkev.cz/archiv/070712-vzpominky-na-kardinala-tomaska
František Tomášek Databáze knih Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-tomasek-18399
Kardinál Tomášek byl mravní autoritou a přispěl k boji za svobodu Christnet.eu Dostupné z: https://www.christnet.eu/clanky/5929/kardinal_tomasek_byl_mravni_autoritou_a_k_prispel_k_boji_za_svobodu.url
