Článek
Bylo to v prosinci 1941. Esesmani přivedli skupinu vězňů z pochodu mezi Terezínem a nedalekými Bohušovicemi. Jeden z vězňů v průběhu pochodu zahodil do sněhu dopis – dopis své matce, který nestačil odeslat. Dopis našel český četník, který kolaboroval s nacisty, a odevzdal ho SS.
Za trest dostali všichni pětadvacet ran bejkovcem.
„Byli jsme přivázáni na lavici, esesman počítal údery a židovský vězeň nás tloukl. Jednoho po druhém. Když moje exekuce byla u konce, tak mě vynášeli ven, protože jsem nemohl chodit,“ vzpomínal Felix Kolmer. „Měl jsem nějakou grimasu v obličeji a esesmani usoudili, že se směju. Tak mě odsoudili k dalším pětadvaceti ranám – a to bych býval nepřežil.“
Nepřežil by. Ale v tom podzemí někdo nebo nějaká náhoda zhasla světlo. Esesman počítal dál, a židovský vězeň místo Kolmera tloukl do lavice.
Felix Kolmer přežil. Bylo mu devatenáct let a v Terezíně byl teprve měsíc.
Italská ulice, skautský slib, truhlářský učeň
Kolmer se narodil 3. května 1922 v Praze, v rodině italského legionáře a obchodníka s elektrotechnikou. Bydleli v Italské ulici na Vinohradech. Otec zemřel v roce 1932, když bylo Felixovi deset let – od té doby trávil prázdniny a Vánoce u strýce v Rakousku. Byl tam i tehdy, kdy zemi obsadili nacisté. Viděl anšlus zblízka.
V roce 1933 složil skautský slib. O budoucnosti měl jasno odmalička: chce být elektroinženýrem. V roce 1940 odmaturoval. Jenomže od září 1940 platil zákaz – Židé nesměli studovat. Místo elektrotechniky nastoupil k truhláři. Matka mu místo sehnala, protože věděla, že rukodělná práce bude v nadcházející době cennější než maturity.
Měla pravdu. Ale ani to nestačilo.
Na podzim 1941 začaly deportace. Z Prahy odjely transporty nejprve do Lodže a Minsku. A pak – 24. listopadu 1941 – přišly povolávací lístky od pražské židovské obce. Sraz v pět hodin ráno na Hybernském nádraží. Každý si vezme ruksak a jídlo na tři dny.
„Mysleli jsme, že jedeme na nějakou práci a na víkend pojedeme zpátky do Prahy,“ vzpomínal Kolmer. Přišli četníci, pak esesáci a Schutzpolizei, kteří skupinu obstoupili, naložili do vagonů a odvezli. Na konečné stanici Bohušovice šli vězni ještě tři kilometry pěšky do Terezína, do Sudetských kasáren.
Celkem jich bylo 342 – mladí muži ve věku osmnáct až dvaadvacet let, téměř všichni vyučeni nějakým řemeslem. Kolmer měl číslo 76. Šli jako tzv. Aufbaukommando – stavební komando, jehož úkolem bylo evakuovat civilní obyvatelstvo z Terezína a přestavět město na koncentrační tábor.
Kavalce a hromadné hroby
V Terezíně Kolmer pracoval jako tesař. Stavěl kavalce – čtyřpatrové, trojpatrové, dvoupatrové podle výšky místnosti. Dvakrát týdně byl eskortován do Malé pevnosti jako truhlář.
„Ten esesák stál celý den při mně. Byl to můj osobní strážce. Hlídal, abych nepřišel do styku s vězni. Ale mně stačilo to, co jsem viděl. To nelidské týrání. Viděl jsem Židy s přeraženýma rukama, které esesáci bičem nutili pracovat. To samozřejmě nešlo. Čili to bičování pokračovalo, až toho člověka ubili.“
V prosinci 1941 přišly do Terezína Kolmerova matka a babička. Transport AK I. měl zvláštní výhodu: členové prvního pracovního komanda si mohli do osobní karty zapsat blízké osoby, chráněné dočasně před transportem na Východ. Kolmer si zapsal matku, babičku, svou dětskou lásku Lianu Forgáčovou a její matku. Liana díky tomu přežila.
Matka zemřela dva dny po příjezdu na zánět mozkových blan. Kolmer byl v četě, která kopala hromadnou jámu, do níž ji položili. Matce nebylo ještě padesát let.
Tajná chodba
Kolmer se připojil k terezínskému odboji. Skupiny různého zaměření – sionisté, komunisté – sbíraly informace o vývoji války, šířily je mezi vězni, pomáhaly bezprostředně ohroženým. Jedním z úkolů bylo najít únikovou cestu z pevnosti.
Kolmer ji našel. Stará chodba, pravděpodobně součást fortifikace z doby, kdy Josef II. Terezín stavěl v osmdesátých letech 18. století. Vedla z pevnosti ven.
Kolmer chodbu dvakrát prošel. Dvakrát si zašel zaplavat do Labe. A dvakrát se vrátil.
Proč? Odpověď, kterou dával po celý zbytek života, je přesná a jednoduchá: „Můj úkol byl jenom vědět, že se dá utéct, a držet to jako tajemství až do okamžiku, až to bude zapotřebí. Těmi chodbami nikdo neunikl. Já jsem byl tím jediným, kdo si to zkusil, ale vrátil jsem se, protože já jsem byl nositelem toho tajemství.“
Cesta nebyla pro jeho vlastní útěk. Byla záchrannou kartou pro případ, kdyby byl Terezín zničen nebo ohrožen – pak by všichni věděli, kudy jít. Kolmer byl tím, kdo to věděl. A dokud to věděl jen on, cesta existovala.
Ten okamžik nikdy nepřišel.
V červnu 1944 se Kolmer v Terezíně oženil s Lianou – jeho dětskou láskou z Vinohrad, kterou si zapsal do osobní karty tři roky předtím. Svatba v ghettu. O čtyři měsíce později přišel transport do Osvětimi.
Rampa, komín, Mengele
16. října 1944. Vlak z Terezína do Osvětimi.
Na rampě ke Kolmerovi přistoupil vězeň v trestaneckém obleku, tzv. Kanaďan, který třídil zavazadla z vagonů. Řekl: „Jsi v táboře, ze kterého se nedá dostat. Jde to jedině,“ a ukázal na komín krematoria, z nějž šlehaly plameny.
„Myslel jsem si, že nemá všech pět pohromadě,“ vzpomínal Kolmer. „Nechápal jsem, kde jsem. Mozek to vůbec nebral.“
Selekci prováděl Josef Mengele. Kolmer prošel na stranu těch, kteří budou dočasně žít – a pracovat.
„Zprvu jsem vůbec nevěděl, co Auschwitz je. Když nás vyhnali z vagonů, viděl jsem kolem sebe štráfaté vězně a za dráty vychrtlé lidi. V noci bylo nad táborem světlo jako ve dne, od plamenů šlehajících z krematorií. Po celém táboře byla nasládlá vůně, nebo lépe řečeno, smrad pálících se lidských těl. V táboře jsme měli jedinou myšlenku: abychom přežili příští minutu, příští hodinu, možná příští den. A snad, při velkém štěstí, i týden. Ale dál jsme myslet nemohli.“
Průměrná délka přežití deportovaných Židů v Osvětimi v té době nebyla ani dva měsíce.
Na jedenáctém místě
Jak Kolmer Osvětim přežil? Odpovídal na tuto otázku znovu a znovu po celý zbytek života – na přednáškách, v rozhovorech, v knize. A vždy stejně:
„Řekl bych, že na prvním místě byla náhoda a štěstí. Na druhém místě byla znovu náhoda a štěstí, a takhle bych mohl pokračovat třeba desetkrát za sebou. Ale na jedenáctém místě byl úkol, který jsem si dal a znal ze skautingu: budu pomáhat slabším. Tenhle úkol mi dal možnost přežití.“
Skautský slib nebyl pro Kolmera vzpomínka z dětství. Byl to program v nejprimitivnějším smyslu: věc, pro kterou ráno vstaneš. Měl úkol. Pomáhal. A pro ten úkol musel být naživu.
Zbytek byl náhoda – ale náhoda, která ho skutečně potkala. Byl zařazen do komanda pro těžkou práci v sirných dolech, odkud se nikdo živý nevrátil. V noci při nástupu do vlaku uviděl ve vedlejším vagonu skupinu spoluvězňů z Terezína. Přistoupil k nim. Nikdo si nevšiml. Transport mířil do pobočného tábora Friedland v komplexu Gross-Rosen – místo, kde se umíralo, ale pomaleji.
V noci z 9. na 10. května 1945 uprchl z Friedlandu s dalšími vězni. Do Prahy se dostal 20. května. Na smluveném místě – u paní Novákové, která před válkou u Kolmerových sloužila – na něj čekala Liana.
Slib, který zůstal
Po válce vystudoval elektrotechniku na ČVUT. Stal se světově uznávaným odborníkem na prostorovou akustiku, přednášel na FAMU a na univerzitách po celém světě, vydal přes dvě stě odborných publikací. Byl viceprezidentem Mezinárodního osvětimského výboru, členem Terezínské iniciativy a spolupracoval na odškodňování obětí nacistického teroru. S Lianou měl dva syny. Mladší Jan zemřel v roce 1974 za nevyjasněných okolností. Liana zemřela v roce 1984.
Do sta let byl aktivní skaut.
Zemřel 5. srpna 2022 ve věku sto let.
Když se ho v posledních letech ptali, co ho přimělo vrátit se z tajné chodby do Terezína, z vagonu do Osvětimi, z tábora do tábora – co ho přimělo pokaždé zůstat tam, kde byl těžší, ne lehčí osud – odpovídal vždy totéž. Složil slib. Slib říkal: pomáhat slabším.
„A to bylo a je pro mě svaté celý život.“
Zdroje:
Felix Kolmer (1922–2022) – Paměť národa
Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/kolmer-felix-20131111-0
Přežil dva koncentráky – Deník.cz
Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/felix-kolmer-holocaus-osvetim.html
Žít ještě minutu, hodinu, možná i den – Aktuálně.cz
Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/foto/objektivem-libora-fojtika-osobnost-a-zivotni-peripetie-skaut/r~ca2e73e0b0ff11ec8b18ac1f6b220ee8/
Chápat jsem začal až po selekci – Respekt, 2015
Dostupné z: https://www.respekt.cz/tydenik/2015/5/zadny-soud-neexistoval
„Pojď se mnou do kina.“ – ČT24
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/pojd-se-mnou-do-kina-nemuzu-jdu-do-transportu-v-roce-1941-museli-zide-z-domova-do-ghett-27265
Zemřel Felix Kolmer – Blesk.cz
Dostupné z: https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/719548/zemrel-felix-kolmer-100-prezil-terezin-osvetim-z-koncentracniho-tabor-mohl-utect-ale-neudelal-to.html
Úmrtí profesora Kolmera – ÚSTR
Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/umrti-profesor-felix-kohler-100/
