Článek
Praha, podzim 1940. Gestapo přijelo k malostranské vodárenské věži, kde měl svůj domov 2. pražský oddíl – Dvojka. Zapečetilo dveře. Hotovo.
Jaroslav Foglar, přezdívaný Jestřáb, stál venku a díval se. Věděl, co je uvnitř: kroniky oddílu od roku 1913, fotografie z dvaceti let táborů, záznamy z výprav, paměť nejstaršího skautského oddílu v Čechách. Přišel v noci s několika staršími chlapci a vynesl, co šlo. Dveře byly zapečetěné – vstoupili oknem.
Příhodu pak použil v knize. To byl Foglarův způsob boje.
Muž, který nikdy nedospěl
Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v pražském Podskalí, ve čtyřech letech mu zemřel otec. Matku, která ho vychovala sama, přežil o devatenáct let – zemřela ve sto dvou letech. Jako chlapec se pokoušel ke skautingu dostat – poprvé mu to maminka zakázala, protože se nachladil při prodeji losů na dobročinné akci. Ke skautingu se vrátil jako vedoucí. V roce 1927 se ujal Dvojky a vedl ji šedesát let – déle než kdokoli jiný v historii českého skautingu.
Byl to člověk, který nikdy úplně nedospěl – a myslel to jako kompliment sám sobě. Ke svým chlapcům nechoval pedagogický odstup, ale přátelství. Nespával s nimi v jednom stanu proto, že musel, ale proto, že chtěl. Nevedl záznamy o „svěřencích“ – vedl kroniku kamarádů. Byl Jestřáb, ne vychovatel.
Sluneční zátoka na Sázavě u Ledče – louka na levém břehu řeky, kde lze slyšet projíždět vlaky – byla místem, kam se s Dvojkou vracel každé léto od roku 1925 až do roku 1945. Tam psal za války části svých knih, tam znovu zapouštěl kotvy poté, co mu je každý zákaz vytrhával.
V prosinci 1938 se v Mladém hlasateli poprvé objevil kreslený seriál Rychlé šípy – pětice chlapců v čele s bezúhonným Mirkem Dušínem, který se nikdy nezpronevěřil zásadám. Byl to Foglarův ideál v komiksové podobě, čerpaný z vlastní Dvojky: postava Jindry Hojera nesla jméno i povahu skutečného člena oddílu. Seriál se stal okamžitě fenoménem. Pak přišel Mnichov, pak 15. března 1939, pak válka.
Jak se schovává skauting
V létě 1940 přijelo gestapo do několika skautských táborů a rozehnalo je. Foglarův tábor Dvojky u říčky Chvojnice nedaleko od Rapotic a Náměště nad Oslavou se zátahu vyhnul – mohl pokračovat téměř celý, navzdory legendám, které ho líčí jako okamžitě přerušený. Foglar si tuto drobnou výhodu nenechal vzít.
Pak přišel říjnový dekret a Foglar musel jednat rychle. Byl zřejmě jedním z prvních skautských vedoucích v Praze, kdo se s celým oddílem přihlásil do organizace Dorostu Klubu českých turistů – přezdívaného „Káčata“. Pod touto hlavičkou Dvojka fungovala téměř až do konce války. Navenek: turistická skupina. Uvnitř: skauting beze změny.
Místo skautského slibu mlčení a paměť. Místo oddílových průkazek členské lístky turistů. Místo lilií na krojích turistické odznak. Tábořilo se dál, výpravy se pořádaly dál, kroniky se psaly dál.
Na táboře v roce 1941 Foglar poprvé hrál s chlapci celotáborovou hru Závěť strýce Jamese – každý člen oddílu dostal roli, celý tábor se proměnil v jeden velký příběh, který se odehrával souběžně s vařením, plaváním a spaním. Hra vzbudila takový zájem, že ji Foglar přepsal do knihy Devadesátka pokračuje. Princip celotáborových her se od té doby rozšířil do celého skautského světa. Vznikl na ilegálním táboře v roce plném nacistického teroru.
V květnu 1941 nacisté zastavili vydávání Mladého hlasatele. Foglar zůstal v Melantrichu jako lektor. Rychlé šípy zmizely z novinových stánků. Mirek Dušín přestal existovat – aspoň na papíře.
Jenomže v témže roce Melantrich vydal gramodesky s příběhy Rychlých šípů. Chlapci si je pouštěli doma. Mirek Dušín žil dál – jenom jinak.
Past jménem Kuratorium
28. května 1942 – den po atentátu na Heydricha, zatímco Praha ještě hořela výjimečným stavem a gestapo zatýkalo – vzniklo v protektorátu Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Symboličtější načasování si lze sotva představit: zatímco jedna část protektorátu odolávala se zbraní, druhá začínala budovat nacistický výchovný aparát pro děti.
Kuratorium vedl Emanuel Moravec, největší český kolaborant. Do organizace měla povinně vstoupit veškerá česká mládež od deseti do osmnácti let. Program: tábory, sporty, přednášky – a přísahy věrnosti Adolfu Hitlerovi, nácviky vojenských dovedností, propaganda o nadřazenosti árijské rasy. Vydávalo vlastní časopisy: Zteč pro starší, Správný kluk pro chlapce.
Foglar – po zástavě Mladého hlasatele odkázaný na rozhlasové pořady pro mládež – byl nadšený. Naivně si představoval, že Kuratorium bude apolitická organizace, která prostě poskytne mládeži program. V létě 1943 přešel do redakce Správného kluka.
Historicky patří toto rozhodnutí k nejkontroverzněji vykládaným okamžikům jeho života. Ale to, co v redakci dělal, hovoří za sebe: psal příběhy v duchu Rychlých šípů, zakládal čtenářské kroužky, zadával klukům dobrodružné úkoly, organizoval soutěže. Ideologické požadavky Kuratoria ignoroval nebo obcházel. Na inspekci Kuratoria na Foglarově táboře v létě 1943 přijel inspektor František Smrček – a netrval ani na povinném pozdravu se zdviženou pravicí.
V roce 1944 byl Foglar z redakce vyhozen. Důvod: ignoroval ideologické požadavky.
Po vyhození žil v neustálém strachu ze zatčení nebo transportu na nucené práce do Německa. Bylo mu sedmatřicet let. Frontu sledoval den po dni a počítal.
Tři osudy z jedné redakce
Příběh redakce Správného kluka je miniaturou toho, jak totalita nakládá s různými lidmi různě – podle toho, co v sobě mají.
František Smrček byl mladý, nezkušený redaktor, který do Kuratoria vstoupil bez Foglarovy opatrnosti. Postupně se z něj stal otevřený nástroj nacistické propagandy: hajloval na pódiích ověšených hákovými kříži, řečnil o velké budoucnosti, kterou Hitlerovo Německo otevírá české mládeži. Po válce byl souzen a odsouzen. Litoval toho. Ale míru svého selhání nikdy plně nepřiznal ani sobě.
Richard Fuchs, třetí klíčový muž redakce a sám bývalý skaut, zašel dál. Kuratoriu sloužil z přesvědčení, ne z naivity. Po válce emigroval na Západ a pracoval pro exilový tisk. Komunistický režim jeho případ po roce 1948 opakovaně vytahoval jako důkaz, že skauting kolaboroval s nacisty – a přes Fuchse mířil na Foglara.
Foglar sám z kauzy vyvázl s čistým štítem. Historici se shodují, že se záměrně vzepřel kuratorním požadavkům. Ale skutečnost, že vůbec v Kuratoriu byl, mu komunistický režim po roce 1948 nikdy neodpustil. Sloužila jako záminka.
Barikády a Junácký kříž
V únoru 1945 pomáhal Foglar se svým oddílem odklízet sutiny po americkém bombardování Prahy. Dvojka se ukázala jako skupina – pod jakoukoli hlavičkou, ale stále pohromadě, stále funkční.
5. května 1945 vypuklo Pražské povstání. Foglar byl v Praze a šel na barikády. Ale – jak sám vzpomínal – byl rád, že se mu nenaskytla příležitost získat zbraň. Stavěl barikádu, ne bojoval. To byl jeho způsob.
Za válečnou činnost Dvojky obdržela organizace po válce stříbrný stupeň Junáckého kříže Za vlast 1939–1945. Šlo o formální uznání toho, co Foglar dělal po celou dobu: vedl oddíl v ilegalitě, pořádal tábory přes zákaz, zachoval oddílovou paměť a identitu přes pět let okupace.
Co znamená nepřímý odpor
Na Foglara se někdy hledí s lehkým despektem: nebyl Kubiš ani Batlička, nebyl ve vězení ani na frontě, bojoval perem, ne zbraní. Ale jeho příběh klade otázku, která nemá snadnou odpověď: co znamená uchovat hodnoty v době, kdy je totalita ničí?
Zatímco Zpravodajská brigáda posílala zprávy do Londýna a skauti na Ostravsku umírali se zbraní v ruce, jiných šedesát tisíc bývalých skautů potřebovalo něco jiného. Potřebovalo vědět, že svět, ve který věřili, ještě existuje. Že Mirek Dušín se nepoddá. Že přátelství a čestnost nejsou oběti, ale přežívají.
Foglar jim to říkal – přes ilegální tábory ve Sluneční zátoce, přes gramodesky s Rychlými šípy, přes kroniky vynesené z okna zapečetěné klubovny, přes nové celotáborové hry vymyšlené v roce nacistického teroru.
Po válce Junák vzrostl na čtvrt milionu členů. Část z nich přišla proto, že věděla, co skauti dělali za války. Ale část přišla proto, že si pamatovala Mirka Dušína. A Mirka Dušína si pamatovala, protože ho Foglar nenechal zmizet.
Epilog: druhý zákaz, třetí zákaz, šedesát let
V prosinci 1948 komunisté Foglarovu Dvojku „vyakčnili“. Klubovna u Jiráskova mostu – nová, poválečná – byla opět zapečetěna. Úplně stejně jako ta malostranská osm let před tím.
Foglar šel znovu oknem. A znovu začal.
Vedl oddíl pod novými hlavičkami dalších čtyřicet let – jako oddíl sokolských táborníků, jako turistický oddíl, jednu dobu dokonce jako pionýrský oddíl, z nějž skrytu vytvářel zárodek nového skautingu. V roce 1968 šel Foglar na schůzku s představiteli Svazu mládeže a oznámil jim, že skauti obnovu Junáka provedou bez ohledu na jejich souhlas. Dvojka pak v prvomájovém průvodu toho roku šla za vlajkou, která byla dvacet let pečlivě ukrytá.
Po srpnu 1968 Junák zakázán potřetí.
Dvojka nikdy nepřestala fungovat. Ani jednou za šedesát let.
Jaroslav Foglar zemřel 23. ledna 1999 ve dvaadevadesáti letech. V rodném domě v Benátské ulici i na Vinohradech, kde strávil většinu života, jsou dnes pamětní desky. V Ledči nad Sázavou stojí u Sluneční zátoky žulový balvan s bronzovým reliéfem. Každý červen se tam schází pár stovek lidí.
Mirek Dušín by byl spokojený.
Zdroje:
Život Jaroslava Foglara – stručný životopis
foglarweb.skauting.cz
Dostupné z: https://foglarweb.skauting.cz/zivot-jf.php
Sto let od narození Jaroslava Foglara – Jestřába
Svaz skautů a skautek ČR
Dostupné z: https://www.svazskautu.cz/historie/sto-let-od-narozeni-jaroslava-foglara/
Jak se pozná „správný kluk"? Jaroslav Foglar, František Smrček a Richard Fuchs
Paměť a dějiny 1/2020, Zdeněk Bauer
Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2020/05/PD_1_20_s30-46.pdf
Jestřáb ve spárech StB
Paměť a dějiny 4/2024, Ústav pro studium totalitních režimů
Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2025/02/PD_04_2024_Foglar.pdf
Kuratorium pro výchovu mládeže aneb Moravcovo vymývání mozků
Medium.cz
Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-kuratorium-pro-vychovu-mladeze-aneb-moravcovo-vymyvani-mozku-jak-se-do-nej-zapojil-jaroslav-foglar-107541
Sluneční zátoka – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slune%C4%8Dn%C3%AD_z%C3%A1toka
Tábor ve Sluneční zátoce – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C3%A1bor_ve_Slune%C4%8Dn%C3%AD_z%C3%A1toce
Pražská Dvojka – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A1_Dvojka
