Článek
Praha, 5. listopadu 1981. Sovětské velvyslanectví slaví 64. výročí bolševické revoluce. Šampaňské, přípitky na věčné přátelství. Mezi hosty postává baculatý stařík v civilu, kterému se tu už léta říká „tovarišč pop“ – soudruh farář. Zvedne skleničku k přípitku.
A zhroutí se.
Byl to Josef Plojhar. Kněz, kterého komunisté dvacet let vodili po vládě jako trofej. Muž s vězeňským číslem 4270 z Buchenwaldu, kterého vlastní církev exkomunikovala. Otec, který zradil svého arcibiskupa – a možná i sám sebe.
Vězeň s německým jménem v matrice
Josef Plojhar se narodil 2. března 1902 v Českých Budějovicích, do smíšené česko-německé rodiny. Otec Němec, matka Češka. Vystudoval německé státní gymnázium, roku 1919 vstoupil do Československé strany lidové a o čtyři roky později nastoupil do biskupského semináře.
Byl to podivný začátek kariéry muže, který měl skončit jako symbol české kolaborace. V kněžské matrice měl u jména uvedenou národnost „germ.“ – německou. Sudetští Němci si na něj později dokonce pamatovali jako na vůdce jedné z jejich katolických mládežnických organizací. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1925.
Ovládal francouzštinu, ruštinu, němčinu, angličtinu, latinu, v semináři se učil i syrsky a arabsky. Deset let pak vedl farní věstník pro České Budějovice, angažoval se v katolických a vlasteneckých spolcích. Vypadalo to na klidnou farářskou dráhu.
Přišel rok 1939.
Číslo 4270
Po obsazení zbytku republiky německou armádou v březnu 1939 Plojhar ve svých kázáních otevřeně kritizoval okupaci. Podle vzpomínek jihočeského kněze Vladimíra Feldmanna k jeho zatčení přispělo i to, že měl poměr s manželkou vysoce postaveného nacistického činovníka.
Gestapo si pro něj přišlo 1. září 1939. Následovala věznice v Linci a pak šest let v koncentračních táborech Buchenwald a Dachau. V táborové evidenci figuroval jako vězeň číslo 4270.
Podle historiků se právě tam odehrálo něco, co jeho pozdější kariéru vysvětluje víc než cokoli jiného. Komunističtí spoluvězni v táboře drželi vlastní, tvrdě disciplinovanou hierarchii a dokázali fungovat i v pekle koncentráku. Plojhar to viděl zblízka – podle historiků i v roli sledovaného. Agent StB vedený pod krycím jménem K-8, sám bývalý Plojharův spoluvězeň z Buchenwaldu, ho později ve svém hlášení popsal jako člověka lehkovážné povahy, který má rád děvčata a pití a jako kněz vůbec nepůsobí pobožnůstkářsky.
Nacistům dokázal vzdorovat šest let. Komunistům se nakonec vzdal bez boje – a zřejmě ještě dřív, než skončila válka.
Tajný soudruh v kolárku
Po osvobození se vrátil do Českých Budějovic jako kaplan. Politika ho ale vtáhla rychleji než oltář. V letech 1945–1946 zasedl v Prozatímním Národním shromáždění, pak v Ústavodárném – a přibližně v téže době se stal i tajným členem KSČ, v dobovém žargonu takzvanou „ponorkou“.
Hlášení, která o něm chodila do ústředny StB, líčila kněze s dvojím dnem: umí několik jazyků, což je samo o sobě podezřelé, s komunisty v Českých Budějovicích úzce spolupracuje, v soukromí rád mluví o děvčatech, měl poměr se strážníkovou manželkou, za což ho za trest přeložili na venkov.
Únor 1948 a křeslo od Gottwalda
Když komunisté v únoru 1948 uchvátili moc, Plojhar přešel na jejich stranu otevřeně. Lidová strana ho spolu s dalším funkcionářem okamžitě vyloučila a zbavila poslaneckého mandátu. Jenže akční výbory a komunistické bojůvky mu umožnily ignorovat vlastní vyloučení, ovládnout stranické kanceláře a nechat se „zvolit“ místopředsedou obnovené ČSL.
Od Klementa Gottwalda pak přijal nabídku, která definovala zbytek jeho života – post ministra zdravotnictví v první komunistické vládě.
Kandidoval ve volbách 1948 bez souhlasu svého ordináře, arcibiskupa Josefa Berana. Muže, který prošel stejným peklem jako on – internací v Terezíně a Dachau. Beran mu nařídil rezignovat a zakázal mu kandidovat. Plojhar neposlechl.
Beran ho tedy nejprve suspendoval, později exkomunikoval.
Válka dvou vězňů z koncentráku
Byl to symbolický souboj – dva muži, kteří přežili stejné tábory, teď stáli proti sobě na opačných stranách barikády.
Exkomunikace rozpoutala jednu z nejostřejších roztržek mezi katolickou církví a komunistickým státem. Předsednictvo Jednotného svazu českých zemědělců poslalo Beranovi i papeži Piu XII. protest jménem celého rolnictva s žádostí, aby suspenzi okamžitě zrušili – s argumentem, že jde o nepřátelský postoj vůči lidově demokratickému zřízení. Papeži rolníci připomněli, že církev za okupace nebránila kněžím spolupracovat s okupanty, tak proč by jí měl vadit kněz spolupracující s „právoplatnou vládou“.
Beran nepovolil. Za svou tvrdohlavost zaplatil draze – v letech 1949 až 1963 ho StB internovala na různých místech, od roku 1965 žil v nedobrovolném vatikánském exilu. Zemřel v Římě v květnu 1969. Komunistická vláda odmítla povolit převoz jeho ostatků domů, a tak byl jako jediný Čech v historii pohřben v kryptě baziliky svatého Petra, po boku papežů.
Plojharova exkomunikace mezitím zmizela zadními vrátky. V březnu 1951, kdy už byl Beran více než rok internovaný, mu církevní tresty neoprávněně sňal pražský kapitulní vikář – tedy církevní funkcionář dosazený a kontrolovaný komunistickým státem. Beran to nikdy neuznal. Formálně tak zůstal Plojhar exkomunikovaný podle muže, kterého zradil, a rozhřešený podle režimu, kterému sloužil.
O rok dřív, v prosinci 1950, mu Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta udělila čestný doktorát teologie.
Dvacet let v ministerském křesle
Plojhar pomohl založit takzvanou Katolickou akci – organizaci sdružující takzvané vlastenecké kněze ochotné spolupracovat s režimem – a stal se předsedou Mírového hnutí katolického duchovenstva i Celostátního výboru katolického duchovenstva. Patřil mezi klíčové poradce vlády pro „náboženské otázky“ a od roku 1952 do roku 1970 byl místopředsedou Svazu československo-sovětského přátelství.
Ministrem zdravotnictví byl nepřetržitě od roku 1948 do roku 1968 – přes vládu Gottwaldovu, Zápotockého, Širokého i Lenártovu. Odborné věci ministerstva ve skutečnosti řídili jeho náměstci, Plojhar byl spíš tvář režimu. Za jeho úřadování ale ministerstvo zestátnilo nemocnice, zrušilo nemocenské pokladny a zavedlo bezplatnou zdravotní péči pro všechny.
V roce 1957 byl jedním z předkladatelů zákona, který povolil umělé přerušení těhotenství. Pro katolickou církev šlo o další ránu.
Za loajalitu dostal Plojhar dvakrát Řád Klementa Gottwalda, nejvyšší státní vyznamenání – v letech 1955 a 1962. V roce 1951 se stal předsedou obnovené lidové strany, kterou o tři roky dřív vyloučila.
Kněz, který uměl pít
Řadoví členové lidové strany ho nikdy neuznávali. Pro ně byl zrádcem v kolárku. Komunisté a hlavně sovětští funkcionáři si ho ale vážili – přesně pro tu vlastnost, kterou StB agent K-8 zaznamenal už v koncentráku.
Uměl pít.
Pamětníci vzpomínali, že dokázal upít i sovětské diplomaty a maršály, kteří mu s oblibou nalévali a s úsměvem ho zdravili jako „tovarišč pop“. Muž, který kdysi šest let přežíval v koncentráku, teď bavil sovětské hosty u sklenky vodky na recepcích, kam ho zvali jako váženého hosta.
Konec, který nikoho nepřekvapil
Rok 1968 znamenal jeho pád z nejvyšších funkcí. Po srpnové okupaci a nástupu normalizace přišel o post ministra i o předsednictví strany. Podle Encyklopedie Českých Budějovic po roce 1968 přestal vystupovat jako kněz a fungoval už jen jako politik.
Poslancem ale zůstal – nepřetržitě, od roku 1945 až do své smrti v listopadu 1981, tedy šestatřicet let, přes Prozatímní i Ústavodárné Národní shromáždění, přes Národní shromáždění a nakonec Federální shromáždění, kam ho zvolili roku 1969 a kde vydržel do konce. V normalizační ČSL se navíc stal jejím čestným předsedou.
5. istopadu 1981 přišel na recepci sovětského velvyslanectví v Praze oslavit výročí Říjnové revoluce. Zvedl skleničku k přípitku a zhroutil se. Odvoz z ambasády mu už zajistila pohřební služba. Bylo mu devětasedmdesát let.
Kardinálovi Františku Tomáškovi, tehdejšímu pražskému arcibiskupovi, nabídli, aby vedl Plojharův katolický pohřební obřad. Odmítl. Obřad nakonec vedl jiný kněz.
Kdo byl skutečný Josef Plojhar
Kněz s vězeňským číslem místo jména. Tajný člen KSČ ještě jako farář. Ministr, který sloužil v úřadu déle než kdokoli jiný v československých dějinách. Exkomunikovaný muž, kterého vlastní stát sám prohlásil za rozhřešeného. Přeživší koncentráku, který u sklenky vodky bavil sovětské diplomaty.
Historici se dodnes přou, co ho k tomu vedlo. Zlomil ho koncentrák, nebo v něm jen odhalil vlastní cynismus? Věřil komunistickému projektu, nebo si jen spočítal, na které straně se dá přežít – a dokonce prospívat?
Jisté je jedno. Zatímco Beran zemřel v exilu jako muž, kterého vlastní stát nesměl pustit ani mrtvého domů, Plojhar zemřel na recepci sovětské ambasády se skleničkou v ruce, a i vlastní církev jeho pohřeb raději přenechala někomu jinému.
Zdroje:
Komunistický kněz Plojhar. Více než Boha měl rád vodku, holky a KSČ Médium.cz Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/zdenek-kment-komunisticky-knez-plojhar-vice-nez-boha-mel-rad-vodku-holky-a-ksc-229324
Josef Plojhar, kněz v komunistické vládě. 21 let ministrem zdravotnictví Médium.cz Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/stanislav-tomas-josef-plojhar-knez-v-komunisticke-vlade-21-let-ministrem-zdravotnictvi-56557
Zemřel při recepci na sovětské ambasádě. Josef Plojhar umetl KSČ cestu k moci Deník.cz, 5. listopadu 2021 Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/josef-plojhar-ksc-katolicka-cirkev.html
Kněz Josef Plojhar se po zážitcích v koncentráku přidal ke komunistům a jako jediný dokázal upít sovětské soudruhy Náš REGION, 5. listopadu 2019 Dostupné z: https://nasregion.cz/knez-josef-plojhar-se-po-zazitcich-v-koncentraku-pridal-ke-komunistum-a-jako-jediny-dokazal-upit-sovetske-soudruhy-136662/
Plojhar Josef Encyklopedie Českých Budějovic Dostupné z: https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/plojhar-josef
Josef Plojhar Katopedia Dostupné z: http://www.katopedia.cz/index.php?title=Josef_Plojhar
Josef Plojhar abczech.cz Dostupné z: https://www.abczech.cz/Josef-Plojhar-P7032778.html
Dr., h. c. Josef Plojhar – přehled poslaneckých mandátů Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?id=3283&org=282
Josef Plojhar a rok 1968. Konec jedné ministerské kariéry (Michal Pehr) Národní muzeum, Sborník Národního muzea Dostupné z: https://www.nm.cz/file/2f586f6b189394d222bbd8238a9bdcef/28457/CNM_2019_3_4_[55-76].pdf
Papež František povolil převoz ostatků kardinála Berana do Česka iROZHLAS, 3. ledna 2018 Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/papez-frantisek-kardinal-josef-beran-prevoz-ostatku_1801031435_ako
Beran bránil církev před komunisty, za to ho odřízli od věřících. Vatikán ho pohřbil vedle papežů iROZHLAS, 17. dubna 2018 Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/kardinal-josef-beran-cirkev-zivotopis-profil-vatikan_1804171905_ako
Josef Plojhar (1902–1981) Kohoutí kříž Dostupné z: https://www.kohoutikriz.org/autor.html?id=plojh
