Článek
Hlas, který rozezněl Německo
3. srpna 1941, dóm sv. Pavla v Münsteru. V mohutné gotické stavbě se tísní tisíce lidí. Všichni čekají na svého biskupa - vysokého, impozantního muže, kterému říkají „Lev z Münsteru.“
Clemens August von Galen vystupuje na kazatelnu. Jeho postava - 199 centimetrů vysoká, šlechticky vzpřímená - by sama o sobě vyvolávala respekt. Ale dnes půjde o víc než o respekt. Dnes půjde o život a smrt.
„Jsou nyní zabíjeni, brutálně vražděni bezbranní nevinní,“ začíná biskup svým mocným hlasem. „Stojíme tváří v tvář neslýchanému vražednému šílenství národa!“
V dómu zavládne absolutní ticho. Každý ví, že tyto věty mohou znamenat Galenovu smrt. Ale biskup pokračuje bez váhání: „Zavedete-li zásadu, že smíte zabíjet ‚neproduktivní‘ bližní, pak běda nám všem, až zestárneme a staneme se sami křehkými!“
V tu chvíli se děje něco, co v nacistickém Německu nebylo možné. Tisíce lidí spontánně propukají v aplaus, který graduje do standing ovation trvajících několik minut. Nejen že tleskají - křičí „Bravo!“ a „To je náš biskup!“
Hitler měl právě nového nepřítele. Ale tentokrát to byl nepřítel, kterého se bál zatknout.
Aristokrat co nikdy nesehnul hlavu
Clemens August Graf von Galen se narodil 16. března 1878 na hradě Dinklage v německém hrabství Oldenburg. Byl to svět šlechtických rodů, kde se tradice měřily staletími a čest rodového jména znamenala více než život.
Jeho otec Ferdinand von Galen byl poslancem Říšského sněmu za Centrum - katolickou stranu, která se snažila chránit církevní práva proti pruské nadvládě. Clemens August rostl v prostředí, kde se nebát mocných byla rodinná tradice.
Po studiích u jezuitů v Rakousku byl v roce 1904 vysvěcen na kněze. Pracoval v Berlíně, kde poznával sociální problémy velkého města - chudobu, nezaměstnanost, radikalizaci. Viděl, jak křehká může být civilizace, když se lidé ocitnou na pokraji zoufalství.
V roce 1929 se vrátil do Münsteru jako farář u kostela sv. Lamberta. A v roce 1933 - právě v roce Hitlerova nástupu k moci - se stal biskupem.
Při své konsekraci si zvolil motto, které se stalo jeho životním krédem: „Nec laudibus nec timore“ - Ani chválou ani strachem. Slíbil, že se nenechá zlomit ani pochlebováním, ani vyhrožováním.
Nevěděl ještě, jak brzy bude muset svůj slib dokázat.
První střet s režimem
Galen nepotřeboval dlouho na to, aby pochopil, kam Německo směřuje. Už v roce 1934 - pouhý rok po Hitlerově nástupu - se odvážil na první útok.
Nacistický ideolog Alfred Rosenberg právě vydal knihu „Mýtus XX. století,“ ve které vykládal křesťanství jako židovský výmysl a propagoval návrat k „árijskému pohanství.“ Galen nechal v diecézním věstníku vytisknout důkladné vyvrácení Rosenbergových tezí a postaral se o jeho masové rozšíření.
Reakce nacistů byla okamžitá. Hermann Göring vydal rozkaz, že kněžím je zakázán přístup do škol. Rosenberg osobně přijel do Münsteru, aby „vyřídil“ biskupa.
Ale stalo se něco, s čím nacisté nepočítali. Když se roznesla zpráva o útoku na jejich biskupa, začali se Münsterané spontánně organizovat. 8. června 1935 se konalo obrovské procesí, kterého se zúčastnilo neuvěřitelné množství věřících.
Zahraniční tisk psal o „povstání v Münsteru.“ Hitler pochopil, že Galen není jen nějaký rebelující kněz. Je to muž, za kterým stojí celé Vestfálsko.
Muž, kterého milovali
Co dělalo von Galena tak populárním? Byla to kombinace jeho šlechtické důstojnosti, nevyčerpatelné odvahy a především upřímné lásky k svému lidu.
Na rozdíl od mnoha církevních hodnostářů, kteří se snažili lavírovat mezi režimem a vírou, Galen od začátku jasně řekl, na čí straně stojí. Když nacisté začali zavírat kláštery, on protestoval. Když zakázali katolické spolky, organizoval ilegální setkání. Když začali zatýkat kněze, vysvětil nové.
Lidé viděli, že jejich biskup není zrádce ani zbabělec. Když mluvil z kazatelny, mluvil jako muž, který je připraven zemřít za to, čemu věří.
Nacisté si brzy všimli, že kdekoliv Galen vystoupí, davy ho vítají s nadšením. Když šel po ulici, lidé sami od sebe snímali klobouky. Když celebroval mši, kostel praskal ve švech.
„Vestfálský lev“ se stal symbolem odporu proti totalitě. A Hitler dobře věděl, co znamená symbol v rukou lidu.
Den, kdy se Hitler zalekl
Leta 1941 se blížil vrchol. Nacisté právě rozjeli program T4 - systematické vraždění postižených. V samotném Vestfálsku bylo zavražděno osm set mentálně retardovaných osob. Navíc nacisté začali vyhánět jezuity a řeholníky z klášterů.
Galen věděl, že přišel čas říct jasné ne. Připravil tři kázání, která měla otřást základy režimu.
První pronesl 13. července, druhé 20. července a třetí - to nejodvážnější - 3. srpna 1941. V této závěrečné řeči popsal detailně, jak nacisté vraždí postižené, a ukázal na logické důsledky: „Co se stane s našimi raněnými vojáky? Co s námi, když zestárneme?“
Reakce byla okamžitá a překonala všechna očekávání. Kázání se začalo šířit v opisech po celém Německu. Lidé si ho opisovali na stroji - na tenké papíry se dalo udělat osm až deset kopií najednou. Kopie putovaly z ruky do ruky, z města do města.
Britové zachytili německé rozhlasové vysílání s úryvky z kázání a rozhodli se je vytisknout jako letáky. Shodili je z letadel nad Německem v tisícovkách exemplářů.
Hitler dostal záchvat zuřivosti. „Ten biskup musí viset!“ křičel na poradě v kancléřství.
Kalkulace strachu
Ale pak nastala chvíle, která změnila dějiny. Hitlerovi poradci - především Joseph Goebbels - ho varovali: „Pokud zatknete von Galena, ztratíte celé Vestfálsko. Jeho popularita je tak obrovská, že by to mohlo vyvolat povstání.“
Wehrmachtští generálové přidali další argument: „V době, kdy bojujeme na východní frontě, si nemůžeme dovolit občanskou válku doma.“
Hitler čelil dilema, které nikdy předtím nezažil. Měl před sebou muže, který ho veřejně hanobil a podporoval odpor proti režimu. Ale byl to také muž, jehož zatčení by mohlo otřást celým válečným úsilím.
Poprvé ve své politické kariéře Hitler ustoupil. Nejen, že nenechal Galena zatknout - 24. srpna 1941 oficiálně zastavil program T4.
Byl to jediný případ, kdy veřejný protest donutil Hitlera ke změně politiky.
Kladivo a kovadlina
Galen dokonale pochopil svou roli v této hře. V jednom ze svých nejslavnějších kázání řekl: „V tomto okamžiku nejsme kladivem, ale kovadlinou. Druzí do nás tlučou a chtějí nás formovat násilím. Ale kovadlina je tvrdší než kladivo a většinou vydrží déle.“
Od srpna 1941 byl Galen pod stálým dohledem gestapa. Nemohl téměř cestovat, jeho korespondence byla kontrolována, jeho kázání nahrávaná. Mnozí kněží, kteří šířili jeho řeči, byli zatčeni a popraveni.
Ale Galen zůstal nepoddajný. Když v roce 1942 začaly bombardovat spojenecké letadlo Münster, osobně obcházel trosky a utěšoval lidi. Když byla zničena katedrála, pokračoval v kázáních v jiných kostelech.
„Nec laudibus nec timore“ - jeho motto se stalo realitou. Ani pochvaly spolupracovníků, ani hrozby gestapa ho nezlomily.
Lev až do konce
Když se v dubnu 1945 blížily americké tanky k Münsteru, Galen jim vyšel osobně naproti. Chtěl zabránit zbytečnému krveprolití v posledních dnech války.
Ale jeho boj nekončil s pádem nacismu. Stejně odvážně vystupoval proti excesům osvoboditelů - proti rabování polských a ruských dělníků, proti svévolnému zacházení okupačních vojsk.
„Jako jsem bojoval proti nacistickým nespravedlnostem,“ řekl, „budu bojovat proti jakýmkoliv nespravedlnostem, bez ohledu na to, od koho pocházejí.“
21. února 1946 ho papež Pius XII. jmenoval kardinálem - jako uznání jeho neohroženého postoje během nacistické éry. Galen se stal prvním biskupem Münsteru, který dosáhl kardinálské hodnosti.
22. března 1946 se vrátil z Říma do Münsteru. Tisíce lidí ho vítaly na nádraží jako hrdinu. O šest dní později zemřel na zápal slepého střeva. Bylo mu 68 let.
Odkaz neohroženosti
Papež Benedikt XVI. blahořečil Clemense Augusta von Galena 9. října 2005. Ve své řeči řekl: „Tento muž Boží nesklonil hlavu před světem své doby.“
Von Galenův příběh je příběhem o síle slova proti násilí, o odvaze jednotlivce proti totalitě, o víře proti strachu. Ukázal, že i v nejčernějších časech může jeden člověk změnit běh dějin - pokud má dostatek odvahy říct pravdu.
„Lev z Münsteru“ dokázal něco, co se nepodařilo ani Stauffenbergově spiknutí: donutil Hitlera ustoupit. Ne bombou nebo pistolí, ale silou slova a morální autority.
Jeho motto „Nec laudibus nec timore“ zůstává dodnes výzvou pro všechny, kteří se nechtějí sklonit před tyranii. Ať už přichází v jakékoliv podobě.
V kryptě münsterského dómu spočívá muž, který dokázal zastavit Hitlerovu mašinérii smrti. Ne zbraněmi, ale slovem. Ne násilím, ale odvahou. Ne strachem, ale láskou ke svému lidu. Clemens August von Galen zůstává důkazem toho, že pravda má skutečně sílu - pokud najde dostatečně odvážného hlasatele.
Zdroje:
Biskup, který se nebál ani Hitlera
Katolický týdeník
Dostupné z: https://katyd.cirkev.cz/clanky/biskup-ktery-se-nebal-ani-hitlera.html
Před 80 lety Hitler poprvé ustoupil veřejnosti. Zrušil zrůdný program Operace T4
Deník.cz, 24. srpna 2021
Dostupné z: https://www.denik.cz/ze_sveta/hitler-eutanazie.html
Weder Lob noch Furcht
Katholisch.de, 22. března 2016
Dostupné z: https://www.katholisch.de/artikel/8373-weder-lob-noch-furcht
Lev z Münsteru
Katolický týdeník
Dostupné z: https://katyd.cirkev.cz/clanky/lev-z-munsteru.html
Lev z Münsteru a Pius XII.
Lumen de Lumine
Dostupné z: https://www.lumendelumine.cz/historie/lev-z-munsteru-a-pius-xii/
Clemens August Graf von Galen
Wikipedia, 30. května 2025
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Clemens_August_Graf_von_Galen
Galenpredigt
Münster - Geschichten, Dokumente und Bilder
Dostupné z: https://www.sto-ms.de/bildgeschichte/galenpredigt/
